Nemálo lidí má družstevnictví spojeno s érou komunismu. Že by se ale družstevnictví automaticky rovnalo JZD neboli Jednotné zemědělské družstvo? S tím na Pavla Černého (44), absolventa historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a současně též ředitele muzea nechoďte. „Počátky družstevnictví sahají do mnohem starší doby, než u nás byl zavedený komunismus,“ vysvětluje Černý. „Nebýt družstevnictví, nevznikla by pražská zoo, věhlasný dvojdům bratrů Čapků na Vinohradech, Petřínská rozhledna nebo Národní divadlo, což si málokdo uvědomuje.“
Monarchistická tradice
Přitom mnohý ví, poslední jmenované pražské stavby vznikly už v 19. století, kdy Čechy patřily pod hlavičku Rakousko-Uherské monarchie. Do té doby také spadá zrod prvního českého družstva vůbec.
„Bylo to v roce 1847. Založili jej chudí lidé s jednoduchým cílem, že když se spojí a navzájem podpoří, bude se jim lépe dařit. Následovali je další. Roku 1873 byla družstva legislativně uzákoněna v celém Rakousko-Uhersku,“ nastiňuje s tím, že družstevnictví má nikoliv komunistickou, nýbrž monarchistickou tradici.
A ani ta se neodvíjela od zemědělství. Prvním družstvem, které vzniklo shodou okolností v Praze, byla prostá spořitelna neboli Pražský potravní a spořitelní spolek. „Členové do něj ukládali své drobné úspory, za které se pak nakupovaly předměty každodenní potřeby,“ vysvětluje Černý obecný princip družstevnictví. Vůbec první družstvo na světě vzniklo v anglickém městečku Rochdale jen o pár let dříve v roce 1844.
Laicky řečeno jde o sdružení osob, které se ve spolku vzájemně podporují, aby družstvo a jeho členové mohlo prosperovat dle hesla: ve svépomoci síla. Ač je v tuzemském povědomí nejvíce známé právě JZD nebo v poslední době převážně v Praze hodně přetřásané družstevní bydlení, na kterém chce participovat i magistrát, forem družstev je mnohem více. „Sdružovali se například umělci, restaurátoři, hračkáři, vinaři či výrobci kosmetiky,“ vyjmenovává ředitel muzea.
Rarity z počátků
Jak vlastně vypadá instituce, která vývoj družstevnictví u nás mapuje? Jde o jednu místnost naplněnou nejrůznějšími exponáty, z nichž některé se blíží stáří 150 a více let. „Původní muzeum, když bylo do budovy v roce 1990 přestěhováno, bylo větší. Bohužel ale bylo situováno do suterénu a utrpělo velkou vodou v roce 2002,“ přibližuje Pavel Černý. Řadu exponátů se podařilo zachránit. „Jiné ale byly zcela zničeny.“ Dnes je v suterénu místo muzea konferenční místnost, zatímco muzeum se stěhovalo o pár pater výše.
Jedna z největších rarit muzea je ukryta pod ústřední vitrinou. Jde o zlatem vyšívané stuhy z roku 1869. Stuhy připomínají vznik Zásobního spolku Kruh ve Středoklukách. „Jsou jedny z těch vůbec nejstarších dochovaných, které s družstevnictvím souvisí. Jejich výjimečnost však nespočívá jen ve stáří. Jsou vyšívané zlatými nitěmi, což bylo ve své době nejen nákladné, ale především i velmi složité na zhotovení,“ přibližuje ředitel muzea. Preciznost tehdejší výroby se odráží i na složitosti plánované renovace stuh.
Do 19. století může návštěvník nahlédnout ale i prostřednictvím vystaveného 1. družstevního zákona u nás, původními stanovami z 19. století a literaturou. Nepřehlédnutelná je rovněž busta Samuela Jurkoviče, jenž na Slovensku založil 1. slovenské družstvo - mimochodem o dva roky dříve, než vzniklo v Čechách, či jedna z vůbec nejstarších plechových dochovaných pokladniček kladenského spotřebního družstva. „Pozoruhodná je tím, že na ní jsou vyobrazeni první družstevníci vůbec, tedy ti z Rochdale.“
Hračky, kosmetika i tiskoviny
Muzeum je koncipováno tak, že je po obvodu místnosti rozděleno do několika historických údobí, přičemž ve vitrínách jsou krom historických vysvětlivek představeny nejrůznější exponáty. I na nechvalně proslulou éru komunismu dojde. „Z té doby máme vystavený poslední kalendář, který stihl vyjít před násilnou kolektivizací, jež totálně narušila demokratické zásady družstevnictví,“ vysvětluje Černý.
Jde o kalendář České vesnice z roku 1948, kde se ještě dají nalézt reklamy na soukromé firmy. Ty v důsledku kolektivizace čili zestátňování po únoru 1948 zanikaly, stejně jako soukromé farmy a statky, které se stávaly součástí JZD, které Komunistická strana prezentovala jako svůj triumf.
„Přitom zlatá éra družstevního zemědělství u nás proběhla za první republiky. Bohužel to ale byla jen krátká éra,“ vysvětluje Černý. Z dob 1. republiky pak pochází i další pozoruhodná tiskovina. Družstevní časopisy, které byly vytištěny barevně. Dovolit si barevný tisk byl přepych i za komunismu.
Během první republiky působila asi nejznámější osobnost, spojená s družstevnictvím u nás. Je jím jeden ze zakladatelů nezávislého Československa a později ministerský předseda Antonín Švehla, jenž je na výstavě připomínám osobnostním medailonkem. Coby předseda Agrární strany působil právě v zemědělských družstvech. „Byla to inspirativní osobnost, která, stejně jako já, pocházela z pražské Hostivaře,“ hlásí se ke Švehlovu odkazu Pavel Černý, který je shodou okolností i předsedou Společnosti Antonína Švehly. Ta pravidelně v Hostivaři, kde má Švehla i pomník, pořádá pietní setkání.
Z dalších vystavených exponátů nelze nezmínit například šicí stroj z 1. republiky, potažmo dnes neobvyklé figurky z kukuřičného klestí. „Šlo o tradiční řemeslný výrobek, který se u nás začal objevovat v 17. století,“ přibližuje ředitel muzea. Další zastoupení mezi hračkami má také oblíbený Krteček, kterého dlouhá léta vyrábí družstvo Moravská ústředna Brno, která je podle Černého jedním z největších, ne-li největším výrobcem textilních a plyšových hraček u nás. Spatřit lze i nádobí či kosmetické výrobky, jež vyrobila výrobní družstva. Řada dalších exponátů je v depozitáři muzea.
Kdo si přijde na své?
Především zájemci o novodobou českou historii a kulturu, a „hledači“ kuriozit. Paradoxně nejen ti, kteří jsou české národnosti. „Než vypukl koronavirus, navštěvovalo muzeum hodně zahraničních turistů,“ vybavuje si Černý. Někteří vážili cestu až z exotických cizokrajů. „Měli jsme tu studenty z Ghany i z Hong Kongu,“ vybavuje si. Jinak prý muzeum navštěvují nejvíce právě čeští studenti a také senioři - snad z nostalgie. „Nebývalý zájem zaznamenáváme během Muzejní noci,“ uzavírá ředitel.
Kde: Sídlo Družstevní Asociace ČR, Těšnov 5 – Nové Město, Praha 1.
Kdy: Pondělí až čtvrtek 9:00 – 15:00, Pátek 9:00- 13:00 - úřední den je pondělí a středa 9:00 - 13:00 (ostatní dny a časy platí pouze po osobní telefonické či e-mailové domluvě +420 608 515 271 a cerny@dacr.cz)
Vstupné: Volné.
