Brzák se narodil do rodiny truhláře Gottlieba Brzáka a jeho manželky Josefy jako třetí ze čtyř synů. K vodnímu prostředí měl odmala blizoučko. „Otec byl prvním nájemníkem podbřežních dílen u dnešního Jiráskova mostu,“ uvádí Bohuslav Karlík v životopisné knize Čtvrt století v čele vodáků. V Janovi viděl jeho otec důsledného pokračovatele řemesla. Ale jak už to bývá, člověk míní, život mění.
Vodní živel
Každodenní pobyt na břehu Vltavy udělal své, vodnímu živlu podlehli prakticky všichni Brzákovic chlapci. Nejstarší Bohumil si v roce 1924 postavil vlastní kajak a začal závodit. S prvními výhrami v závodech na Vltavě vzrostl obdiv jeho mladších bratrů, kteří se hned také chtěli předvést.
Jan nastoupil k vodním skautům, kde obdržel svou celoživotní přezdívku – Felix. „V té době byly v módě kreslené filmové grotesky s kocourem Felixem. Jednou přišel Felix do oddílu s odznakem kocoura na čepici, a tak mu hned začali říkat Felix a jeho mladšímu bratrovi Felíček,“ uvádí Karlík.
Na Vltavě jako doma
Budoucí olympijský vítěz si na pražskou Vltavu velmi rychle uvykl. Plavil se kolem Střeleckého ostrova, nezřídka na dvojkánoi. Ta se zakrátko stala jeho královskou disciplínou. V roce 1929 se jako sedmnáctiletý zúčastnil závodu od Císařské louky po Malou Chuchli, přičemž byl vzhledem k věku považován za nepříliš zralého. Přesto závod na deset kilometrů se svým kolegou vyhrál! A mohl se tím pádem chystat i na mistrovství světa.
„Příprava na mistrovství spočívala v denním treningu na dolní vodě u Střeleckého ostrova a dvakrát v týdnu se jezdilo na trening desítky na horní vodu,“ zmiňuje Karlík tréninky, které »Felixe« Brzáka dotlačily až k olympijským vavřínům. Zakrátko znal Vltavu jako vlastní boty. Málokdo znal Prahu z hladiny Vltavy tak jako Jan Brzák.
V roce 1933 se v Praze konalo vůbec 1. mistrovství Evropy v kanoistice. Favority byli pochopitelně Brzák se svým tehdejším kolegou Syrovátkem. Nevyhráli. Ale měli našlápnuto k vyšším cílům.
Zlaté vavříny
Každodenní pílí a šikovností se Brzák připravoval na olympiádu. Ročník 1936 byl vůbec první, kde mohly rychlostní kanoe soutěžit. Jak to dopadlo? Brzákovi bylo tehdy pouhých 24 let. Přesto se svých kolegou Vladimírem Syrovátkem (ꝉ65) vyválčil zlatou medaili. Bylo by jich bývalo víc, kdyby mu do cesty nevstoupila světová válka.
Zůstal svůj
V době prvního olympijského úspěchu bylo Brzákovi 24 let. Byť se z něj prakticky přes noc stala sportovní „celebrita“, nezpychl, spíše naopak. „Maminko, nechci se snad chlubit, ale myslím, že bych měl dnes večer tu zlatou vzít do hospody ukázat. Ptali se mě na ni,“ pravil údajně doma, když ohlašoval cestu do hospody.
Hrdina povstání
I během okupace se »Felix«, který mimo jiné absolvoval povinnou vojenskou službu činil. Okupaci nenesl vůbec dobře. Proto, když vypuklo květnové povstání v roce 1945, byl Felix „od první minuty v boji. Bojoval u vody na nábřeží pod mostem Palackého, kde dobýval budovu nynějšího ministerstva spojů,“ které se nacházelo na Smíchově.
Dvojnásobný zlatý medailista
Válečná léta sebrala Janu Brzákovi hnedle dvě olympiády. Ročníky 1940 a 1944. Když se v roce 1948 mohlo znovu závodit, nechyběl u toho – posilněn bojem o svobodu, zralými léty i zkušeností. Se svým kolegou Bohumilem Kudrnou tehdy nenalezl konkurenci. Čtyři roky nato skončili druzí.
Málokomu dnes něco řekne jméno Jana Brzáka – skauta, propagátora vodních sportů a především jednoho z vůbec prvních olympijských medailistů. Dokud mu zdraví sloužilo, závodil. Hleděl na rozvoj svých pokračovatelů. A hleděl na ně až do konce svých dnů Ten poslední nastal 15. července 1988.
