Funkcionalistická Edisonova transformační stanice v Jeruzalémské ulici v centru Prahy – prakticky ve stínu Jindřišské věže. Rozsáhlá budova evidence Ústřední sociální pojišťovny nad smíchovským nádražím. Obytné domy na Pankráci, továrny AGA ve Vysočanech či Hydroxygen v Hlubočepích, pro jejího ředitele Arnošta Grossmana postavil i vilu na Barrandově, či soubor rondokubistických vilek na rozmezí Strašnic a Vinohrad.
Domy ale navrhoval napříč celou Prahou – dosud jsou k vidění třeba v Holešovicích, Střešovicích, na Pankráci. V Ruské a Bulharské ulici třeba realizoval činžovní domy s otevřeným blokem s dvorním prostranstvím a dětskými hřišti. „Byl to první otevřený blok v Praze,“ uvádí socioložka a historička architektury Eva Librová v knize Architekt F. A. Libra: Hrst vzpomínek na otce.
Coby architekt je Libra podepsaný pod řadou staveb po celé republice – ve Velvarech třeba pod neobvyklou funkcionalistickou synagogou, nebo pod hnědouhelnou elektrárnu Tisová, která byla poslední realizací, na které se podílel. Známý je však i za hranicemi naší republiky. Ve slovenských Vyšných Hágách třeba postavil lukrativní Masarykovo sanatorium, které Librová považuje za „vyvrcholení architektonické práce otce,“ sice že se jednalo o největší a nejmodernější zařízení toho druhu v celé střední Evropě. Nebýt zdravotních problémů, mohl toho architekt Libra, stihnout daleko více.
Poprvé na prahu smrti
„Otec prodělal během svého života dvě velmi vážné choroby,“ uvádí Librová. „V roce 1926 na podzim postihlo otce silné chrlení krve s diagnózou TBC. Údajně prudký únik krve nebylo možno zastavit běžnými léky ani tehdy běžnými léčebnými procedurami. Snad až jakýsi dovezený francouzský lék zastavil krvácení, údajně po čtrnácti dnech.“
Tuberkulóza v té době představovala velmi závažné onemocnění. Pro Libru, kterému v té době bylo 35 let, znamenala smrtelné nebezpečí, sice že na ni umírali i podstatně mladší pacienti. Jednomu z těch nejznámějších – básníkovi Jiřímu Wolkerovi, bylo 23 let. Librovi navíc na tutéž nemoc zemřel mladší bratr Jaroslav.
Optimismu architektovi nedodal ani slavný literát Vítězslav Nezval (†57), který se s Librou znal. „Těsně před onemocněním se nabídl otci, že mu bude číst z ruky, kteroužto činností byl Nezval znám,“ uvádí Librová. „Při prvním pohledu prý s úlekem prohlásil: Libro, ty máš přerušenou čáru života!“
Před branami Barrandova
Mladý Libra se naštěstí uzdravil, ačkoliv léčení bylo dlouhé a nákladné. „Rodina nejenže vyčerpala finanční rezervy, ale na mnoho let se zadlužila,“ podotýká Librová. Tíživou finanční situaci mohly částečně zmírnit Librovy zakázky k novým stavbám, které v meziválečném období rostly jako houby po dešti. Na ty nejlákavější se ale oslabenému architektovi nedostávalo sil, ani příležitostí. „Z hlediska pracovních možností otce tato dlouhotrvající nemoc velmi poškodila. Přerušení kontinuity na rozdělaných pracích znamenalo v některých případech jejich ztrátu.“
Shodou okolností se právě ve 20. letech 20. století počítalo se zástavbou Barrandova, o jeho architektonickou koncepci se ucházelo nejedno zvučné jméno. Mezi mnohými také Libra. „Nejtíže nesl otec po celý život skutečnost, že nemohl pokračovat nebo se vůbec zapojit do budování Barrandova, jehož urbanistické řešení, regulační plány Habrové, považoval za svůj projekt.“ Ten se však dílem osudu doslova rozplynul v mlhách. Navrhoval „rozsáhlá obytná území (zahradní město) s vyhlídkovou restaurací“ - prakticky tak, jak je Barrandov známý dnes.
„Když v roce 1958 obdržel architekt Max Urban za celoživotní budování Barrandova zvláštní ocenění, umírající otec to těžce nesl,“ přiznává Librová. Její otec alespoň v Barrandově na adrese Barrandovská 29 realizoval už výše zmíněnou vilu Arnošta Grossmana – ředitele továrny na výrobu kyslíku a kyseliny uhličité Hydroxygen.
Z banality boj o život
Nebyl všem útrapám konec. V roce 1933 se na zdraví Františka Alberta Libry projevila další zdravotní nesnáz. „Nemoc začala zdánlivě nevinně drobným vřídkem na bradě,“ líčí dcera. „Infekce a zánět se rozšířily do životně důležitých trubic – hrtanu a hltanu – a pak do celého těla, mj. do mezižeberního svalstva.“ To už byl Libra hospitalizovaný v nemocnici Na Františku. Prognózy na vyléčení zánětu mezihrudního vaziva nebyly příliš optimistické.
„Lékařům se podařilo otce zachránit, i když v té době nebyla k dispozici antibiotika, a tzv. umělá výživa nebyla tak běžným úkonem, jako dnes,“ líčí Librová. „V té době otcovo uzdravení bylo vlastně lékařským zázrakem.“ Libra se tak „zázračně“ mohl věnovat dalším svým projektům. Celkem jich za celý život vymyslel zhruba 300. „Velká část z nich byla realizována,“ podotýká Librová.
Ubouraná vila
Některé jsou dnes památkově chráněné. To však bohužel jejich majitelům nebrání jim škodit. Koncem roku 2018 totiž jednu z vinohradských vil, které Libra navrhoval, začali bourat její majitelé. „Pokud by se prokázala vědomá škoda, mělo by se v takových případech sáhnout i k vyvlastnění. Pro takovouto demolici budovy, která byla v pořádku, neexistuje žádný omyl, natož omluva,“ sdělil tehdy pro Blesk architekt Petr Kučera, nynější ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad.
Smutný pohled: Takhle skončila rondokubistická vila v ulici Na Šafránce po začátku nepovolené demolice. ÚMČ Praha 10
A jak to s ubouranou vilou vypadá dnes? „Jak stavební úřad Prahy 10, tak magistrátní památkáři nedokázali za celou tu dobu majitele přimět k uvedení vily do původního stavu. Ten zvolil zdržovací taktiku, neustále žádá o prodlužování lhůt k doplnění podkladů, mění oprávněné/kontaktní osoby a z kontrolních prohlídek technického stavu se vždy na poslední chvíli omluví,” sdělila v lednu na facebooku exstarostka Prahy 10 a zároveň senátorka Renata Chmelová (Vlasta). Ta přitom navrhuje, aby proti těmto nešvarům bylo postupováno s větší razancí, respektive většími pokutami.
Setkání s legendou
Libra bývá považován za „experta na průmyslové stavby“, který měl podle Librové i nabídku na „trvalou spolupráci v cizině,“ kterou koncem 30. let odmítl. Je také zmiňován coby průkopník funkcionalismu v českých zemích. K jedné z legend tohoto architektonického stylu měl přitom Libra velmi blízko. Řeč je Adolfu Loosovi (†62), který je známý spíše v Brně, v Plzni a ve Vídni. I Pražané jej však znají díky dvěma exkluzivním stavbám – smíchovské Winternitzově vile a střešovické Müllerově vile.
Loose Libra poznal v Praze na přednášce v roce 1925. „Seznámení s architektem Adolfem Loosem při této příležitosti pak mělo nečekané a neplánované pokračování při otcově zájezdu téhož léta do Paříže,“ říká Librová. „Architekt Loos tam nabídl otci průvodcovství po Paříži a věnoval mladému kolegovi z Prahy hodně svého času.“ Loos v té době v Paříži projektoval originální dům pro spisovatele Tristana Tzaru (†67), který je považován za zakladatele dadaismu.
Na věčném odpočinku
Rodák z Herálce, jenž se in memoriam dočkal i čestného občanství svého rodiště, se narodil 18. dubna 1891. Dlouhá léta působil v Praze, která se mu stala domovem konkrétně ve vile v Hradešínské ulici, jíž si sám navrhl. Zažil konec monarchie i útrapy obou světových válek – do té první dokonce musel narukovat, i nástup komunismu, který se výrazně promítl na jeho profesní dráze. Když ve v Praze coby student učil architekturu, měla sotva několik set tisíc obyvatel. Když v ní v roce 1958 umíral, jednalo se bezmála o milionové velkoměsto.
Osudným se mu nakonec stal zhoubný nádor na ledvině. „Byl napořád velmi unavený a ztrácel postupně svůj životní elán. Přesto zůstával činný jak v Energoprojektu, tak ve Svazu architektů,“ vzpomíná Librová. František Albert Libra zemřel 30. června 1958. Posledním místem jeho odpočinku jsou Olšanské hřbitovy.
