14°C
Lampářka Marie Chalupová patřila neodmyslitelně k Malé Straně. Byla jednou z jejích nejvýraznějších postav, přestože se s nikým nepřátelila a sotva kdy odpověděla na pozdrav. Její nejvěrnější přítelkyní byla fenka německého ovčáka Brita. Chalupová na Malé Straně rozsvěcela a zhasínala plynové lampy, na starosti jich měla kolem dvou set.
„Brzy ráno je zhasínala a večer rozsvěcela dlouhou tyčí skládající se ze tří do sebe zasouvacích dílů. Nosila s sebou lahvičku lihu, smotek vaty a sirky. To když plamínek v některé lampě zhasl. Namočila kousek vaty v lihu, namotala ji na konec tyče a zapálila. Pak zkusila tyčí knot nahoře v punčoše lampy znovu zapálit,“ popisuje v knize Pražské příběhy Dan Hrubý.
Znal ji jen málokdo
Místní měli pocit, že ji dobře znají, potkávali ji prakticky denně. Ve skutečnosti většina ani nevěděla, kde tajemná lampářka bydlí. Když ji místní pozdravili, většinou neodpověděla, jen si přitáhla dlouhý plášť k tělu a pokračovala dál ve své práci. Chalupová bydlela v Lázeňské ulici, v prvním patře s okny do Saské ulice. Dobře ji neznali ani její sousedé.
Dodnes je mnoho lidí, kteří na lampářku z Malé Strany vzpomínají. „Připadala mi strašně vysoká a stará, vypadala jako polednice. Večer jsem s ní chodila od lampy k lampě, ale ani tehdy toho moc nenamluvila. Pak plynové osvětlení nahradilo modernější, elektrické a lampáři už nebyli potřeba. To bylo na začátku 80. let a ona se odstěhovala, a protože s nikým nemluvila a s nikým se nepřátelila, nikdo nevěděl kam,“ vzpomíná Ivana Rajlichová v knize Pražské příběhy.
Námětem slavné písně
Na lampářku vzpomíná i známá textařka Gábina Osvaldová. „Pamatuju si ji z dětství, byla to taková mýtická stařena. Kolik jí ale vlastně bylo, vůbec nedokážu odhadnout. Jako malá jsem se jí docela bála,“ vzpomíná Osvaldová. Lampářka se textařce musela zarýt pod kůži opravdu hluboko, byla jí inspirací i pro text písničky Plynové lampy, kterou Osvaldová složila pro Lucii Bílou:
Měla tak divný dlouhý krok, tma byla denně její sok. Co bylo včera, není dnes, stará Chalupová a Brita její pes
Plynový lampy ve mně zhýří, paní a pes ti věční samotáři. Plynový lampy, ať jim věčně svítí, jak rybář chytla tmu a ráno měla světlo v síti.
Lampář je k vidění i dnes
Pokud se vám zastesklo po romanticky poblikávajících plynových lampách a lampářích, nemusíte věšet hlavu. V Praze totiž jeden lampář zbyl stejně tak jako několik plynových lamp. „Poslední plynové lampy v Praze nadlouho zhasly s rokem 1985,“ upřesňuje poslední pražský lampář, 205 centimetrů vysoký Jan Žákovec. V roce 2002 naštěstí magistrát rozhodl, že plynové lampy alespoň v historickém centru obnoví. „A podle mne je to jen dobře, plynové lampy do historického centra prostě patří,“ myslí si Jan. Žákovec rozsvěcuje lampy každý rok po celý advent – začíná kolem čtvrté hodiny odpolední na Křížovnickém náměstí a přes Karlův most zamíří na Malou Stranu a Pražský hrad.
