Jiří Novotný z Prahy procházel a prožil v ní, snad až na kratičké přestávky, takřka celý život. A hrdě se k ní také hlásil. Jeho pradědečkem byl František Dittrich (†74), rodák z pražského Podskalí, který se na konci 19. století stal pražským primátorem. Sám Jiří takto vysoko nemířil. Rozhodl se státi po otci Otakarovi (†79) architektem, který promlouval do vývoje hlavního města.

Šibeniční termín

Stalo se tak ve druhé polovině 20. století, kdy od 50. let působil ve zmíněné KÚP. Tehdy se potýkal s vážnými výzvami – například kanceláři od města bylo uděleno, aby do půl roku vypracovala koncepci rozvoje města. „Tento nesmyslný termín jsme splnili tím, že jsme dali v prvním náčrtu na papír jen povšechnou představu rozvoje, kterou jsme potom rozváděli, měnili a doplňovali celých deset let,“ uvádí.

„Celková koncepce byla ve zkratce tato: Praha zůstane celistvým městským útvarem s radiálním členěním a zvláštní pozornost je věnována historickému jádru. Počítá se s 1 milionem obyvatel s potřebnou rezervou v zájmovém území,“ líčí Novotný. „Preferuje se hromadná kolejová doprava, v automobilové dopravě radiály s tangentami (křivka, míněno jako odbočka – pozn. red.) k historickému jádru.“ Plán rozvoje se nakonec rodil více než 10 let. Až v roce 1964 jej schválila vláda, a Praha se podle něho skutečně vyvíjela. Dnes její tramvajová síť neboli složka kolejové dopravy čítá přes 142 kilometrů kolejí. A mohlo jich být ještě více.

Tramvajový vějíř vs. metro

Novotný totiž prosazoval variantu tzv. podpovrchových tramvajových tratí. „V přípravách na realizaci se jiní dopravní odborníci přiklonili k dávnému námětu metra, který byl předložen už na přelomu dvacátých a třicátých let,“ líčí ve svých pamětech. „My jsme dokazovali výhodu tramvajové sítě, která obsluhuje rovnoměrně jako vějíř celé území a v úsecích pod zemí obsluhuje, ale neztěžuje prostor centra. Opozice zdůrazňovala malou výkonnost tramvajového systému a upozorňovala na nebezpečí poruch v síti.“

Která varianta v 60. letech zvítězila, je dnes nabíledni. Novotný to však dlouhá léta považoval za určitou křivdu, do níž ani tolik nepromlouvali odborníci, jako spíše politikové. „Polovnucení a polopozvaní sovětští odborníci prokazovali ekonomické i technické výhody sovětského systému aplikovaného v Praze,“ zmiňuje například. I tak se s vervou a bez předsudků pustil do plánování stanic pražského metra a na tento projekt nikterak nezanevřel. Ani tehdy se mu ovšem nepodařilo prosadit vlastní záměry.

Ochuzené metro

„Představovali jsme si, že většina stanic bude mít ve své vestibulové části vybavení, které obohatí okolní lokalitu obchody a službami, protože tenkrát v chudě vybavených ulicích chyběly. Bez úspěchu,“ říká stroze. „Nesplnily se sliby sovětských odborníků o ekonomické výhodnosti stavby, maximálně se šetřilo a místo vybavených vestibulů jsou v hloubce… kryty. Vadí mi i topornost sovětského stavebnictví, které nám vnutilo i ve stanicích třítunelový systém s mohutnými sloupy, mezi nimiž se dírami prolézá na vlastní nástupiště. Naštěstí bez ideových dekorací.“

Vzpomínky na rozvoj pražského metra, končí trošku prognosticky: „Má to nejméně evropskou úroveň. Až vyházíme ty sovětské vozové mastodonty a pořádně zajistíme dobrou funkci sítě autobusů navazující na metro, budu ještě uznalejší,“ vystihuje stav, který není nepodobný současnosti. Dokonce i vestibuly jsou dnes vyplněné nejrůznějšími obchody a službami, což zpočátku nebylo - snad vyjma trafik.

»Hromada kamení«

Ze své funkce byl Novotný nezřídka součástí odborných porot, které posuzovaly význačné projekty k realizaci. Jedním z takových byla i socha Stalina na Letné, k jejíž výsledné podobě se v rámci soutěže sešlo asi 50 návrhů. Novotný vzpomíná, že mezi nimi nacházel opravdové „skvosty“ imaginace - „Staliny bruslaře, maratonisty, tanečníky, pátery i Leniny. Trochu jako panoptikum.“

Za vítězný návrh bylo „natruc“ vybráno dobře známé sousoší Otakara Švece (†62), které přitom nesplňovalo podmínky soutěže. Ty zněly, že mělo jít o jednu sochu Stalina, nikoliv sousoší. „Profesor Engel tomu říkal pohrdlivě hromada kamení,“ vzpomíná Novotný. „Zvláštní zážitky přišly, když jsme vítězný návrh několikrát předváděli straně a vládě. Vůbec se nelíbilo, že to není postava sama. Sedali si pro vysoké funkcionáře nedůstojně na zadek a z podhledu model okukovali. Ta skupinovost dráždila ministra Nejedlého,“ líčí architekt.

„Taky tam padl dotaz, jestli by nešlo z toho bloku Stalina odříznout. Bez těch lidí vzadu se líbil. Nakonec ale rozhodnutí poroty přijali a pomník postavili,“ dodává Novotný. S odstupem času si prý uvědomil, že porota se mohla vyjádřit k nerealizaci žádného návrhu, a Stalin, dohlížející nad Prahou nemusel vzniknout. „Tehdy jsme ovšem byli zmacerováni demokratickým centralismem (…), neodvážili jsme se protektorské místo nad Prahou odmítnout.“

„Zmrzačený“ Prosek

Velkou kapitolou v díle Jiřího Novotného byla tvorba pražských sídlišť. V 60. letech se rozhodlo o zbudování sídlišť Invalidovna, Prosek a Ďáblice. Na jejich podobě se podílel také Jiří Novotný, a to ve formě urbanistických koncepcí.

„Rád konstatuji, že oba projektanti Proseka (Jan Růžička) a Ďáblic (Viktor Tuček) urbanistickou koncepci respektovali a konkretizovali výstavbou, alespoň v ďáblickém případě s komplexním vybavením,“ uvádí ve svých pamětech. O Proseku už taková slova chvály však nezaznamenal. „Tam nikoliv projektant, ale investor Výstavba hlavního města Prahy způsobil, že tato obytná čtvrť je obytná nedostatečně, je to částečně zmrzačené torzo.“

K tomuto názoru jej vedlo hned několik pochybení při výstavbě sídliště. „Urbanistická koncepce Proseka byla založena na myšlence ústředního podélného parku velikosti Karlova náměstí s obytnými celky po obou stranách,“ zmiňuje dnešní park Přátelství. „Náměstí situované na konci parku mělo mít hotel, kino, dům služeb a obchodní dům. Z náměstí vybíhaly po celé délce uvnitř obytných celků pěší ulice. V okrajovém pásu čtvrti byla navržena sportoviště, soubory hromadných garáží a městských a řemeslných služeb,“ píše Novotný dále.

„A co z toho dnes zbylo. Obytné domy, obchodní dům. Místo pěší ulice několik málo pavilonů a místo garáží a služeb na okrajích obytné domy a jiné objekty,“ dodává trpce. Kino nakonec vzniklo v Ďáblicích - poblíž dnešní stanice metra Ládví, a hotel DUO se nalézá na opačném konci parku Přátelství. Nemluvě o tom, že náměstí abyste na Proseku pohledali.

Smutný Štědrý večer

Činným zůstal Novotný po zbytek života, ačkoliv po roce 1970, kdy podepsal Dva tisíce slov – dokument kritizující poměry v komunistickém Československu, byla jeho role na vývoji Prahy zcela umenšena. Z jeho známějších staveb lze zmínit například řešení Letenského nábřeží a předpolí letenského tunelu. Pražský rodák v Praze také skonal, a to 24. prosince 2000. Bylo mu 91 let.

Fotogalerie
82 fotografií