15°C
Lortánský Zlatý poklad je rozsáhlá sbírka liturgických předmětů, šperků, ale i užitkového nádobí, které v pražské Loretě pečlivě stráží kapucínský řád už od roku 1626. Částí pokladu je i Velká perlová monstrance z roku 1740, na kterou měl pětadvacetiletý lupič Josef Lauermann zálusk.
Lauermann si svoji loupež připravoval několik měsíců. „Už v únoru přišel na myšlenku, že by se mohl zmocniti některého ze vzácných předmětů a přijít tak k penězům. Věděl sice, že bude musiti podstoupit zápas s průvodcem, snad ho i zabíti, ale ani před tím se nezastavil,“ píše Lidová fronta ze 6. září 1925.
Pečlivá příprava
Bylo mu tedy jasné, že si celou akci musí pečlivě naplánovat. „Už tři týdny před tím, než loupež skutečně provedl, přišel třikráte do Lorety, rozhodnut, že loupež provede. Podvakráte však vešli s ním do klenotnice další návštěvníci, a tak loupež nemohl provést. Potřetí s ním zase šel statný průvodce Nebuška. I přesto, že měl Lauermann v kapse kus železa, kterým ho chtěl zneškodnit, zalekl se jeho velké postavy a znovu utekl,“ napsala Lidová fronta.
Až napočtvrté se Lauermann ke svému úmyslu odhodlal. Okolo desáté hodiny ráno, 6. září si na Národní třídě vzal taxi a řidiči nakázal, aby ho vzal co nejkratší cestou k Loretě. „Šoférovi Šindlerovi poručil, aby zastavil u Kapucínské uličky a počkal na něj, než si památku prohlédne. Po deseti minutách byl ale zpátky s prosbou, aby mu řidič půjčil kladivo, že si potřebuje otevřít brašnu s fotoaparátem,“ popsaly události pár minut před loupeží Lidové noviny.
Kladivo jako zbraň
Vyzbrojen kladivem, vydal se Lauermann přes nádvoří ke klenotnici. Na nádvoří ale každý den sedávala stařenka Borovičková, která zde dle slov Lidové fronty čekávala na nějakou tu almužnu a bedlivě pozorovala každého, kdo se do Lorety vydal. Lauermann si ale staré paní nevšiml a to se mu stalo osudným.
„Borovičkové se mladík hned od začátku nepozdával, a tak, jak již měla ve zvyku, vydala se šouravým krokem pomalu za ním do klenotnice. Přišla akorát ve chvíli, kdy útočník zasazoval nebohému kostelníkovi několikátou ránu kladivem do hlavy. „Chytťe ho, vrah!“ Zakřičela stařenka, lupič se lekl a dal se na útěk,“ píše Lidová fronta.
Volání o pomoc zaslechl i taxikář, který na svého klienta čekal v Kapucínské uličce. Když viděl, jak jeho povedený zákazník utíká, okamžitě ho začal pronásledovat. „Dročkář Šindler na nic nečekal a vyrazil za Lauermannem. Připojil se k němu i obchodní zástupce ze Smíchova Bohumil Breuner. Na schodek u Jelenní ulice Luermann upadl, a tak ho pronásledovatelé zadrželi a následně předali strážníkům,“ popsaly zásah svědomitých občanů Lidové noviny.
Další úspěšně vyřešený případ
Do Lorety byl ihned povolán i policejní rada Vaňásek. Místo důkladně prohlédl, zjišťoval také, jestli neměl lupič další komplice. Když se ale tato teorie nepotvrdila, odjel vyslechnout Lauermanna, kterého už mezitím strážníci odvezli na hradčanské komisařství. „Lauermann se na komisařství ke všemu přiznal, dokonce i k tomu, že neměl na zaplacení dročkáři. Policisté během výslechu zjistili, že má Lauermann na svědomí i další trestné činy,“ píše Národní fronta.
Nepovedená loupež vynesla bývalému obchodnímu zástupci ze Slovenska 12 let těžkého žaláře. A policejní rada Vaňásek si tak připsal další úspěšně vyřešený případ.
