Mezi pražskými hasiči pracují také desítky specialistů, kteří kromě „běžných zásahů“ vyrážejí do terénu v případě, že je zapotřebí užití lezecké techniky. Tito lezci jsou rozmístění na třech stanicích, na každé směně a stanici jich je najednou k dispozici šest.

Třiačtyřicetiletý hasič Vladimír Holý je jedním z instruktorů, který má na starosti lezce v centrální stanici uprostřed metropole. Dle jeho slov mají tuto práci obtížnou zejména kolegové v Jihomoravském kraji, kde je spousta podzemí, jeskyní i skal. „V Praze se zásahy lezců orientují spíše na technické objekty, jsou to různé konstrukce nebo budovy,“ vysvětlil Vladimír Holý, který je u hasičů 17 let, 11 let dělá lezce a 9 let instruktora.

Také v hlavním městě však dochází k zásahům mimo městskou zástavbu. Příkladem jsou Branické skály nebo lokalita Divoké Šárky. „Na takových místech nacvičujeme běžné zásahy, při kterých se například sportovní lezec dostal do nesnází. V Šárce se stává, že někde uvízne pár, který si vleze někam na vyhlídku. Později začnou mít tito lidé strach a v tomto psychickém stavu nejsou schopni vyhodnotit, že je možné se bezpečně vrátit. Na místo dojedeme, zajistíme je lanem a dostaneme do bezpečí,“ uvedl Vladimír Holý.

Budovy a parkouristé

Zásahy v budovách mohou pro lezce znamenat několik situací. Často se dostávají do akce v případě, že se na místě zásahu nedá postavit výšková technika, která by hasičům zajistila přístup do domu ze země. Vladimír Holý a kolegové pak slaňují ze střechy.

Pražští hasiči-lezci zasahují ve výškách i hloubkách.
Pražští hasiči-lezci zasahují ve výškách i hloubkách.
Autor: HZS Praha

Lezci vstupují i do světlíků budov, pokud například dojde k pádu pracovníků při rekonstrukcích objektů. Problémem poslední doby je i fenomén takzvaných parkouristů (lidí překonávajících často skokem překážky v městském prostředí, pozn. red.). „Poslední dobou se s parkouristy, kteří skáčou po střechách, opravdu setkáváme. Tito lidé zapadají při skocích do světlíků domů, většinou to bohužel nekončí dobře,“ uvedl k problematice Vladimír Holý.

Pokud se lidé do nejrůznějších otvorů, výkopů či šachet na stavbách dostanou, nastávají dle oborníka hasičů mnohé komplikace. „Nejsme často schopni stavět výškovou techniku, na místo nemusí dosáhnout ani jeřáb. V takovém případě se staví trojnožka a vymýšlejí se kladkostroje, které nám mají pomoci se k člověku dostat,“ popsal lezec.

Popisovaní odborníci pražských hasičů se dostávají i do kontaktu se sebevrahy. Neznamená to, že by lezci slaňovali a vyloženě zatlačovali sebevraha do bezpečí, spíše dochází k jeho přemístění do bezpečného prostoru, pokud se povede ho přesvědčit, aby si neubližoval. „Takový člověk mohl nalézt třeba do prostoru, odkud není schopen se sám vrátit. Může několik hodin stát, je mu zima a podobně. Do bezpečí ho násilím nezatlačujeme, protože může být agresivní a mít u sebe například nůž,“ řekl Vladimír Holý.

Instruktorem lezců se může hasič stát po dvou letech praxe, je však nejprve potřeba projít kurzem a složit patřičné zkoušky. Lezci musejí každoročně realizovat 144 hodin cvičení, které je velice důležité. Tento typ zásahů totiž není tolik častý, a tak je nácvik zásadní. Podle Vladimíra Holého může počet vycházet na 20 lezeckých zásahů ročně na jednu směnu v rámci jedné hasičské stanice. Na každé stanici jsou směny tři a lezci jsou na třech stanicích. „Odhadem 200 lezeckých zásahů ročně tedy v průměru máme, více jich ale nebývá,“ uvedl Holý.

Létají i vrtulníkem

Aby toho nebylo málo, pracují navíc někteří lezci hasičů jako letečtí záchranáři. V takovém případě nevyrážejí ke všem zásahům, ale soustředí se na ty, kde je potřeba pohyb ve výšce, či hloubce. „Například pamatuji zásah, když hořela vodárenská věž, ve které cosi natírali, a začalo hořet. Bylo jednodušší se na místo slanit a zachránit lidi ze vzduchu,“ vysvětlil Vladimír Holý. Pokud jde o zásahy lezců ve vrtulníku, dostávají se pražští hasiči i za hranice metropole a v krajních případech letí zachraňovat lidi po celé republice.

Fotogalerie
34 fotografií