Než v roce 2012 zavítala Eva nastálo do botanické zahrady, zvažovala, čemu konkrétně by se vlastně chtěla věnovat. Přece jen příroda – to nejsou pouze luhy, louky a lesy. „V dětství jsem měla sen, že se stanu archeoložkou,“ připouští. „Jenomže jak jsem rostla, začala mne zajímat biologie, potom život živočichů, až jsem se definitivně našla v botanice.“
Práce zábavou i věčnou naukou
Náplň práce metodičky pro vzdělávání spočívá především ve zprostředkovávání informací pro veřejnost. „Podílím se na přípravě textů k nejrůznějším výstavám. Také zajišťuji prohlídky, doprovázím různé skupiny, ať už se jedná o rodiny s dětmi, školní výlety nebo zájezdy seniorů,“ vysvětluje.
K tomu, aby mohla svou práci vykonávat, je zapotřebí aby obsáhla nepředstavitelné penzum informací o kdejaké rostlině, která se na pozemcích botanické zahrady nachází, aby o nich měla co říci návštěvníkům. „Určitě nevím všechno. Troufnu si říci, že snad ani není v silách jednoho člověka obsáhnout vědomosti o 20 tisících druhů rostlin, které zde v zahradě jsou,“ zamýšlí se sympatická botanička.
„O některých rostlinách nebo živočiších, kteří se na pozemcích zahrady vyskytují také, mohu říci samozřejmě více, o některých méně,“ uvádí Eva. Nejkrušnější podle ní byly její první dny - jak už to při nástupu do nového zaměstnání bývá. „Nastoupila jsem v srpnu a už na konci září jela moje kolegyně na dovolenou. Já místo ní měla provázet jednu skupinu. Během necelých čtrnácti dnů jsem se musela naučit vše, co se dalo, abych neudělala ostudu,“ směje se. A v neustálém procesu učení je vlastně i dnes. „Neustále poznávám něco nového,“ říká.
Nepozorné děti, vděční senioři
Za loňský rok evidovala botanická zahrada 1 011 skupinových prohlídek. Nejnáročnější podle Evy bývají děti v odrostlejším věku druhého stupně základní školy, které nebývají příliš pozorné. „Do takové 6. třídy to děti vnímají tak, že zahradu navštěvují místo školní výuky, takže se spíše těší. Navíc to tu neznají, je snazší je zaujmout formou nějakých her či ukázkami, například jak voní pravá vanilka nebo kakaovník.“
Úplně z jiného soudku jsou pak skupinové prohlídky se seniory. U nich odpadá překotná snaha zaujmout je za každou cenu. I proto, že je k návštěvě botanické zahrady přivedl skutečný zájem prakticky o vše. „Jsou takoví vděční, když se mohou dozvědět něco nového. Často navíc ta konverzace směřuje k tomu, že sami doma pěstují rostliny a svěřují se se svými zkušenostmi.“
Co je malé, to se počítá
Největší zájem veřejnosti eviduje Eva v případě sezónních výstav – především orchidejí nebo motýlů, která v Botanické zahradě hl. m. Prahy vypukne letos od dubna do května. A pak návštěvníky zajímají především na první pohled patrné zajímavosti. „Třeba sekvojovec, který je nejobjemnějším stromem na světě, i když ten náš je spíše takový mladíček,“ usmívá se Eva. Ty drobnější už jim unikají. Například mechorosty, což ji maličko mrzí.
V rámci svého vzdělání totiž vystudovala bryologii neboli vědu o mechorostech, které kdekdo považuje za samozřejmou součást přírody. „Je málo lidí, kteří mechovým porostům věnují pozornost. Přitom když se na ně podíváte zblízka, zjistíte, že jsou vlastně krásné. Každý je jiný. Ale vyprávět o nich asi nelze úplně ideálně. Když míjíte velký sekvojovec, nejvíce zaujme právě ten, než nějaký zelený flíček opodál,“ směje se s tím, že paradoxně o něm by mohla vyprávět řadu zajímavostí, které by se třeba jinde nedozvěděli.
