Ponožky v sandálech a kostkovaná košile, tak si představí Čechy leckterý cizinec. Tkadlena Anna, která vytváří doplňky a módu pro české ženy a muže, si však nemyslí, že bychom na tom byli tak špatně, jak se může na první pohled zdát. „Spíše než by místním chyběl vkus, postrádají podle mne odvahu. Spousta lidí se třeba bojí barev, já sama jsem mezi ně patřila a dodnes se musím do práce s některými barvami hecovat,“ směje se tvůrkyně, která se nesnaží kopírovat trendy, ale naopak prosazovat nadčasovost.

Malá švadlenka

I když se původně viděla jinde, Anna Batistová se po mnoha letech pustila do podnikání se svým největším koníčkem. „Sice jsem doufala, že jednoho dne budu řídit tank, ale nakonec jsem tkadlena. Sice jsem od malička pletla, háčkovala, vyšívala a šila, ale v dětství jsem si rozhodně nepředstavovala, že budu jednou vysedávat za tkalcovským stavem. Takže je to takové milé životní překvapení,“ prozradila s úsměvem talentovaná tvůrkyně.

V teenagerovských letech ji pak k šití dohnal minulý režim. „Nikdy mě doma nijak zvlášť nevedli k tvůrčí práci, ale v 80. letech, kdy jsem vyrůstala, bylo celkem běžné, že si lidé přešívali šaty a pletli svetry, takže bylo celkem normální, že jsem se to učila,“ vzpomínala, jak už si na škole háčkovala a jak ji dědeček naučil vázat takzvané tapiko koberce. „Ale taky jsem si lepila modely z Ábíčka nebo vyřezávala ze dřeva. To všechno tak nějak patřilo k prázdninám u prarodičů.“

Film prohrál

Přesto všechno nepočítala, že by se jednoho dne živila vlastní módou. „Kolem patnácti jsem se začala zajímat o film. Dějiny a teorii filmu jsem vystudovala a nakonec v oboru i pracovala,“ říká. Ve výsledku ji ale tahle práce dostatečně nenaplňovala, uvědomila si, že chce něco úplně jiného, co se běžné osmihodinové práci nepodobá, a tak nakoupila látky a dala se do šití.

Anna Batistová miluje tvůrčí činnost, zejména pak tkaní. Její koníček se proměnil v jistou závislost vyrábět si své vlastní doplňky a šaty, až se dala do tvorby vlastní značky Anniné. A i když se kdysi pustila do humanitních studií, nejraději tráví čas s jehlou v ruce.
Anna Batistová miluje tvůrčí činnost, zejména pak tkaní. Její koníček se proměnil v jistou závislost vyrábět si své vlastní doplňky a šaty, až se dala do tvorby vlastní značky Anniné. A i když se kdysi pustila do humanitních studií, nejraději tráví čas s jehlou v ruce.
Autor: Tomáš Perný

„Představovala jsem si, že budu navrhovat a šít krásné modely oděvů. Ale postupně jsem zjistila, že aby byla taková tvorba podle mých představ, musela bych se ještě hodně učit krejčovskému řemeslu,“ směje se dnes. Skrze nápad tvořit vlastní módu pod značkou Anniné se dostala ke tkaní, které se stalo jejím velkým koníčkem, které ji ani po pár letech neomrzelo. „Myslela jsem si, že budu tkát metráž pro vlastní šití. Ale nakonec mi zůstalo tkaní samotné,“ vysvětlovala designérka, která tká už hotové šály a plédy, jež předělává do nákupních tašek, polštářů a povlaků. 

Annina tvorba je natolik zajímavá, že se dostala mezi ty nejoriginálnější designery, kteří se představují na Dyzajn marketu. Kde ale bere inspiraci? „Všude – někdy vidím zajímavou kombinaci barev v přírodě nebo na oblečení kolemjdoucích, jindy zajímavý tvar nebo povrchovou strukturu,“ prozradila skromně, že když už netká, tak listuje knihami o tradičních textilních kulturách a samozřejmě na internetu, aby měla přehled o nejnovějších trendech a mohla na ně reagovat.

„Když vidím kus provázku, hned si říkám, jak by fungoval v tkanině, jestli je dost jemný a poddajný na měkkou šálu, nebo spíš pevný a trvanlivý na tašku nebo koberec. Právě proto, že jsou na počátku mého přemýšlení o hotovém kousku, je pro mne důležité pracovat s kvalitní, udržitelně získanou a zpracovanou přízí,“ popisuje, co všechno její práce na vlastní značce obnáší.

Vlnu mám nejradši!

Šály vyrábí z kašmíru, jačí srsti i z vlny, kterou má nejraději. „Mrzí mne, že jsem na její výborné vlastnosti nepřišla dřív, a že je v našich životech vlny tak málo. Ale hlavně proto, že ovčí vlna není jen jedna. Po tisíciletí byly ovce šlechtěny aby se přizpůsobily konkrétním zeměpisným podmínkám, některé na maso, jiné kvůli přízi,” uvádí s tím, že není vlna jako vlna. Jedno rouno může být jemné a tenké, jiné naopak hrubší, avšak trvanlivé. A kdo si dle její zkušenosti potrpí na kvalitní tvorbu českých ručiček? I když si nikdy nedělala přesné průzkumy, tvorba z tuzemska láká především starší zákazníky.

Fotogalerie
13 fotografií