Před kamerou prožil téměř 50 let a i jeho vlastní život připomíná hollywoodský velkofilm. Antonín Hausknecht (69) sice už své kaskadérské řemeslo pověsil na hřebík, dokonce několikrát, ale nedá mu to – občas se na plac vrací. „Naposledy nedávno, kdy jsem denně od čtyř ráno v sedmi stupních padal do zákopů na poli,“ řekl s úsměvem.

Raději už ale zůstává za pultem svého zverimexu v pražských Holešovicích, kde ochotně poradí s výběrem krmiva nebo hračky pro zvířecí miláčky a nákupem plazů, kteří jsou jeho doménou. Klidně přidá historku o tom, jak zaskakoval za Seana Conneryho (88) a jak ho na dráhu profesionálního kaskadéra přivedly v roce 1970 závody na motorkách.

Jak už to v životě bývá, i v případě Antonína Hausknechta se vyplatilo, že byl ve správný okamžik na správném místě. Konkrétně v Olomouci, kde jeho exhibiční show zaznamenaly noviny. Ty si pak přečetl guru českých kaskadérů Jaroslav Tomsa (†85). „Zazvonil mi telefon a na druhém konci Jarda, že potřebuje sjet na motorce schody na Strahově. Podařilo se, bavilo mě to, tak jsme si plácli na další spolupráci,“ zavzpomínal Hausknecht na své začátky v době, kdy u nás kaskadérskou práci dělali především sportovci, zápasníci, všichni, kdo něco vydrželi.

Hvězdy i bez školy

„Učili jsme se za běhu. Tehdy jsme v holešovické Přístavní ulici měli posilovnu, tam také do povodní v roce 2002 sídlila agentura pro české kaskadéry Filmka Stunt Team,“ řekl Hausknecht. „Jediným profesionálním vybavením tu byla trampolína od jednoho amerického kaskadéra,“ uvedl.

„Američané vůbec zírali, když viděli naše pády a skoky bez chráničů. Šli jsme do akce třeba v tričku,“ vzpomínal Hausknecht na dobu, kdy za natáčecí den dostávali s kolegy zhruba 160 korun. V porovnání – dnes se honoráře pohybují kolem osmi tisíc za natáčecí den. Za tyhle peníze museli vždy jít kaskadéři s kůží na trh. „To třeba půl dne skáčete, padáte, hoříte, bouráte s auty nebo na motorkách a perete se. To jsme třeba v českých filmech dělali hodně často,“ vyprávěl Hausknecht s tím, že si stačí vzpomenout třeba na velkolepé rvačky ve snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).

Český Connery

Právě proto, že čeští kaskadéři přijímali vždy každý úkol jako výzvu a šli do všeho, jejich jméno mělo ve světě zvuk. Oceněním jim byly ceny Taurus, což jsou kaskadérské Oscary, ale hlavně dokonalý záběr. Kde by byly veleúspěšné snímky jako Titanic (1997) nebo třeba Vetřelec (1979) bez českých kaskadérů?

Přitom téměř vždy zůstávají skryti, jejich práce je připisována hvězdám. Třeba jako v případě snímku Liga výjimečných (2003), ve kterém Hausknecht nahrazoval v nebezpečných záběrech šviháka Seana Conneryho. U nás pak předvedl krkolomnou autohavárii ve snímku Operace mé dcery (1986), podílel se i na filmech Rumburak (1984), Discopříběh (1987), Šašek a královna (1987) nebo Kameňák (2003) – tam všude bylo třeba jeho umění.

S buřinkou Pana Tau

Vzpomínky má Antonín Hausknecht i na natáčení posledního snímku Pana Tau (1989), který naposledy čaroval divákům před třiceti lety. Zastoupil v něm rovnou Otto Šimánka (†67). „Oproti jiným hercům to byl takový tichý, pokorný pán. Nikdy nikoho neobtěžoval nějakými hvězdnými manýry,“ sdělil Hausknecht. „Byl ale rozhodně profesionál každým coulem, vždycky byl všude včas a bral natáčení vážně.“

Šimánek ve filmu ztvárnil dvojroli – zkrachovalého herce Karáska a věčně optimistického dubla Nováka. Mezi postavami to často jiskřilo. V reálu ale herec se svým dublem Hausknechtem neměl nejmenší problém. „Žádná rivalita nebyla, on sám říkal, že každý má dělat, co umí, takže on hrál, já jsem za něj skákal, padal, hořel, létal a boural,“ uvedl Hausknecht.

Čínská mise

Přestože se mnohokrát i dost vážně zranil, měl polámaná žebra, zdrátované čelisti, spoustu zlomenin, natržená játra i slezinu a další úrazy, nikdy s kaskadérskou prací seknout nechtěl. Své umění se Hausknecht naopak rozhodl předávat dál. „Byla to vlastně taky náhoda. Naši práci jednou obdivovali i Číňané a hrozně se to chtěli naučit,“ řekl Hausknecht.

„Tak nám navrhli, ať u nich postavíme školu pro kaskadéry. Dali nám na to materiál, lidi a prostor nedaleko Pekingu. Tak jsme školu postavili, s pěti kolegy jsme tam po roce 2000 učili, zůstal jsem tam deset let,“ dodal Hausknecht, který se v Číně učil i mandarínsky. O úspěšný projekt ale jeho i ostatní nakonec v roce 2010 připravily povodně. Cesta kaskadéra Hausknechta tak vedla zpět do Holešovic, kde vše před lety začalo, aby si tu otevřel zverimex.

Život beze strachu

„Strach? Na ten nebyl čas. Daleko víc, než že se mi něco stane, jsem měl obavy, abych nezkazil záběr,“ přiznal Hausknecht. Na place i mimo něj ale zažil i pár situací, kdy se z vtípku vyklubalo pořádné drama! Třeba při natáčení seriálu Malý pitaval z velkého města (1982).

„Točili jsme na Strašnické u jedné pošty, kde jsem se samopalem a kuklou měl sehrát přepadení. Denně jsem rovnou z placu jel i s tou zbraní a kuklou, abych nemusel za rekvizitáři,“ vyprávěl Hausknecht. Když se tak jednou po půlnoci vracel domů, napadlo ho vystřelit si ze známého, který pracoval jako pumpař. „Jel jsem za ním na pumpu, nandal kuklu a se samopalem, v ruce povídám: ‚Peníze na stůl a ruce nahoru.‘ Jenže to nebyl on!“ Pumpař si nenechal nic vysvětlit a už žhavil linku Veřejné bezpečnosti, která si Hausknechta odvezla na služebnu. „Jarda Tomsů mě z toho tehdy tahal, vysvětloval, orodoval, až ten pumpař stáhl obvinění.“

Tuhle i další historky Antonín Hausknecht dnes s úsměvem přibalí na počkání k chovatelským radám a zboží ve svém zeleném cvrkajícím království, kde se sám nejraději věnuje i nebezpečným pavoukům nebo ne právě pěkným švábům. „Čím hnusnější, tím víc se mi líbí,“ říká s úsměvem. Adrenalin je zkrátka droga, bez které se možná neumí a nejspíš ani nechce obejít. Pro životní elán a optimismus, možná právě díky němu, nepotřebuje ani buřinku Pana Tau.

Fotogalerie
12 fotografií