Že není tak úplně jako ostatní, vnímala Lucie prakticky odmala. „Ten rozdíl člověk vnímá, jen se o něm bojí mluvit,“ uvádí. Přesto o svém konkrétním psychiatrickém onemocnění nevěděla až do dospělosti. „Měla jsem velké problémy najít stálou práci, ve které bych mohla vydržet. Nikdy se mi nedařilo zapadnout do kolektivu. Hledala jsem proto pomoc, abych si nějakým způsobem uspořádala život a žila samostatně. Tehdy se přišlo na to, že mám autismus,“ vysvětluje půvabná umělkyně.

Život na rozmezí bezpočtu hranic

Malovat Lucie začala zhruba před třemi lety. Nejprve začala pastelem, posléze se propracovala ke složitějším technikám. V poslední době ráda experimentuje s akrylovými barvami, které rozmíchává ve vodě se solí a pískem, díky čemuž jsou její obrazy více plastické a efektnější. „Nejraději maluji abstrakce vesmíru. Snažím se skloubit témata o propojenosti, vzájemnosti různých energií v životě. Vesmír mne fascinuje tím, jak je nekonečný. Je plný tajemství,“ říká Lucie.

 A přesně tak vnímá i celý život. Žádná černá a bílá, ale rozmanitosti mnoha odstínů. „Myslím, že jsem citlivější, než je většina lidí. Více si všímám detailů, a to jak v dobrém, tak i špatném slova smyslu,“ vysvětluje. Třeba v rámci inspirace při malování jí její představivost vydatně napomáhá. „Během dne ke mně přichází desítky nápadů na obrazy a vize, nestíhám si je ani zapisovat,“ líčí nadaná umělkyně. Zato v praktickém životě?
Tvorba Lucie Vilímková je nápaditá a pozoruhodná jak svými motivy, tak i zpracováním.
Tvorba Lucie Vilímková je nápaditá a pozoruhodná jak svými motivy, tak i zpracováním.
Autor: David Zima

„V městském prostředí se necítím moc dobře. Více vnímám svit světel, ruch hluků a dějů, které mi nedělají úplně dobře,“ svěřuje se. „Proto je pro mne problém jet třeba jen tramvají. Musím si vzít špunty do uší nebo si pustit hlasitou hudbu, na kterou jsem zvyklá, protože jinak neustále slyším hovor lidí, smích, vrzání soupravy, zvuky techniky. Nejlépe se cítím v lese, kde je naopak spousta jemných zvuků. A se svým psem, na kterého nedám dopustit.“

Předsudky a poklesky

Mnoho různých duševních onemocnění, poruch či handicapů bylo společnosti popsáno na mnoha a mnoha stranách. Ne tak autismus. Proto Lucii mrzí, kolik předsudků a neporozumění vůči takovým lidem v dnešní společnosti přetrvává.  

Video
délka: 00:35
1080p 720p 360p

Obrazy Lucie Vilímkové hýří nápaditostí, zručností a fantastikou. David Zima

„Já třeba nemám problém s tím, že jsem autista. Snažím se v neurotypickém světě co nejvíc přizpůsobit, ale zároveň také potřebuji, aby se společnost k lidem s poruchou autistického spektra stavěla více ohleduplně. Aby dokázali přijmout jejich specifika. Každý jsme nějak odlišný, každý něco potřebujeme,“ říká.

O to více ji pak ranila konkrétní zkušenost. „Jednou jsem byla nakupovat, měla jsem s sebou svého průvodcovského psa, jenomže paní pokladní se to vůbec nelíbilo a nechtěla nás pustit dovnitř,“ vzpomíná. „Nechtěla slyšet na to, že pes je mým asistentem, byla neoblomná, říkala, že takové řeči vedou i jiní. Natolik mne to mrzelo, až jsem se rozplakala. Teprve tehdy prodavačka uznala, že se mýlí, a ve výsledku z toho nakonec byla sama smutná.“

Život pro druhé

Jedním z mnoha předsudků ohledně autistů například je, že jsou sebestřední a samotářští. A Lucie takový předsudek vyvrací, protože právě taková není. Kromě toho, že se čím dál hlouběji ponořuje do tajů malířského umění, vystudovala speciální pedagogiku, aby se mohla věnovat dětem s určitými handicapy. Několik let pracovala s dětmi se zrakovým postižením, i právě s autismem. A dnes? Zaměstnání, ve kterém by se necítila nesvá, nakonec našla. Pracuje v neziskové organizaci Adventor coby lektorka.

Svět jinýma očima

Obrazy Lucie jsou součástí prodejní výstavy autistických umělců, která je až do konce února k vidění v proseckém Centru Za sklem v rámci Mezinárodního dne Aspergerova syndromu. Kromě Lucie zde vystavují rozmanité obrazy další umělci, kteří nejen svět kolem sebe, ale i ten, který třímá v jejich fantazii, přenáší v ojedinělých motivech na své obrazy. Výstava je přístupná všem. Stačí jen přijít, zazvonit, a třeba si jeden z jedinečných obrazů odnést domů. Jejich koupí lze totiž přispět na podporu těm, kteří se s autismem narodili.

Kde: Centrum Za sklem, U Prosecké školy 832/2g
Kdy: Do 28. února, každý všední den od 10 do 12 hodin, poté od 14 do 16 hodin
Vstupné: Volné

Fotogalerie
13 fotografií