Na zahraniční misi v Afghánistánu učil muže z provincie Lógar, jak bojovat s plameny. Coby expert působil v Srbsku postiženém povodněmi. Ředitel pražských hasičů Roman Hlinovský je také držitelem medaile Za statečnost za řízení zásahu při úniku chlóru ve Spolaně Neratovice při povodni v roce 2002. Pražský sbor vede dva roky. O kariéře hasiče však nesnil ani jako kluk. Vlastně ji začal dělat aby se vyhnul vojně. Dnes by neměnil.
Kdy jste se rozhodl pro dráhu hasiče?
„Nikdy to nebyla moje tužba na rozdíl od spousty dětí, já jsem chtěl být cestovatel. Nakonec jsem se vyučil mechanikem měření a regulace, to jsem zdědil po tátovi. Po vysoké škole jsem měl jít na dva roky na vojnu. V Neratovicích mi ale nabídli místo toho práci hasiče, kterých měli nedostatek. Tam jsem se stal lezeckým instruktorem a nakonec jsem zjistil, že mě to baví.“
Ale nacestoval jste se dost...
„Vlastně ano, kromě Afghánistánu jsem byl i na kurzech ve Švédsku, Dánsku, Německu, Velké Británii nebo Itálii. Dále na několika mezinárodních cvičeních, v květnu 2014 u povodní v Srbsku...“
Kdy vznikla vaše sbírka helem?
„Když jsem se stal zástupcem jednotky, přibyla mi spousta administrativní práce. Já jsem ale nechtěl mít kolem sebe skříně plné šanonů. První vystavené helmy tak byly vyřazené ze skladu. Pak jsem některé nosil, měnil, jiné koupil...
Jak se hasič z Neratovic dostane na misi do Afghánistánu?
„Ministerstvo zahraničí požádalo hasičský záchranný sbor o vyslání malého týmu odborníků do Lógaru, kde Český Provinční rekonstrukční tým vybudoval lékárny, školy, sběrny medu a podobně. Bylo třeba ty objekty chránit, protože v zemi je nejen řada přírodních vlivů, ale i válka. Jeli jsme tam tedy v roce 2012 zjistit nejen jak na tom jsou s požární ochranou, ale zároveň jsme je i školili.“
Cítil jste větší obavy z válkou zmítané země než třeba z tuzemských požárů?
„Když jedete tady k požáru, máte za sebou výcvik, zkušenosti, k dispozici vybavení, ale stejně je při zásahu velká míra improvizace. To tady nebylo. Ačkoliv jsme tam trávili jen tři týdny, přípravy trvaly půl roku. A v Afghánistánu existuje poměrně propracovaný systém, který radí jak se chovat, aby to bylo bezpečné.“
Co je vlastně pro hasiče noční můrou, jaký zásah?
„Jednoznačně zásah s velkým počtem ohrožených lidí nebo dokonce už obětí. To máme všichni stejné. Ani to nemusí být něco výjimečného, stačí hořící panelák nebo převrácený autobus.“
Třeba takový jako loni v Londýně? Je něco takového u nás možné?
„Nemělo by být. Budovy nejen v Praze jsou budované, kolaudované a kontrolované podle norem. Takový dům a s takovým obložením jako v Londýně u nás není.“
Nějaký váš výjimečný zásah?
„Jeden z mých nejdrsnějších zážitků byl, když jsme byli vysláni k úniku kapalného čpavku z železniční cisterny. Měli jsme uzavřít ventil a přitom po nás ten čpavek tekl. I speciální oblek pod tím ztvrdl a my jsme čekali, jestli nepraskne a látka nepoteče po nás. Pak třeba zásahy v neratovické Spolaně při povodních v roce 2002, kdy tam unikaly nebezpečné látky.“
V průběhu vaší praxe se profese hasiče vyvíjela, jak moc je jiná, než třeba v 90. letech?
„Změnila se naprosto zásadně. Dříve bylo prioritou požárních útvarů skutečně hašení požárů. V dnešní době je to tak třetina naší práce. Závodní jednotky dříve používaly pracovní oděvy ze lnu a bavlny, tedy hořlavých materiálů. Dýchací přístroje vydržely zhruba dvacet minut... Dnes máme moderní vybavení, třeba pro zásahy u dopravních nehod. Oblečení z nehořlavých materiálů...“
Každé povolání s sebou nese jistou pracovní deformaci, máte nějakou i vy?
„Mám, když přijedu někam do hotelu, dívám se, kde jsou únikové cesty. Ale myslím, že by to měl dělat každý. Moderní civilizace pořád spoléhá na to, že za ni někdo něco udělá. Že v případě průšvihu se někdo zázračně zjeví a vyřeší to. Jenže úplně na začátku by měli začít lidé sami. Hasičům pomůže, když někde hoří dům, že lidé sami odejdou a vezmou si, co je důležité, oblečení, doklady... My pak svoje lidi nebudeme muset posílat do extrémně nebezpečných situací.“
Jak ochránit svůj domov před plameny?
Jaká je v Praze nejčastější příčina požáru? Lidský faktor a technická závada. Kromě sezonních záležitostí, jako je pálení trávy, nehlídané adventní věnce se svíčkami, usnutí s cigaretou a podobně, naše domovy ohrožuje technika.
„Riziko spočívá v klasickém případu: ze zásuvky v koutě místnosti vedou postupně tři napojené prodlužovačky, kdy na jednom z kabelů ještě stojí lednička, a jsou na ně napojené spotřebiče. To už je určitá forma nedbalosti,“ řekl Blesku mluvčí pražských hasičů Martin Kavka. Zatímco firmy mají povinné revize, domácnosti bohužel ne. Přitom technická kontrola rozvodů či kabeláže za 700 korun často zabrání mnohatisícovým škodám.
