Fujara je zvláštní dechový hudební nástroj, který pochází ze Slovenska. Na menší takzvané koncovky se hraje čistě pomocí intenzity dýchání do speciálního otvoru. Podle toho, jak silně dýchnete, vydává nástroj různé tóny. Složitější fujary už mají na svém dřevěném těle různé otvory, podobně jako klasická flétna.
Miroslav Ešner z pražských Modřan na fujary nejen hraje, ale také je už osm let vyrábí. „Je to láska na celý život. Není to tak, že bych k fujarám nějak přišel, ale ony přišly ke mně. V Doksech u Máchova jezera jistý Slovák stavěl slaměné domky, jednou přinesl koncovky a já si jednu koupil. Řekl jsem si pak, že ji vyrobím,“ prozradil redakci Blesk.cz fujarista.
Neměl přitom vůbec žádné zkušenosti s výrobou nástrojů nebo prací se dřevem. Nastudoval teorii a pak už to bylo hlavně o zdokonalování praxe. V současnosti Miroslav vlastní pět klasických fujar a dvacítku menších koncovek, desítky dalších vyrobil ostatním hudebníkům na zakázku. Cena za takový hudební nástroj se pohybuje mezi šesti až osmi tisíci korun za kus.
Fujara spojuje lidi
Miroslav Ešner působí v hudební skupině Naše fujary, která má za sebou také loňský vánoční koncert v Betlémské kapli. V muzikálním tělese se sešli hudebníci, které propojila láska k netradičnímu hudebnímu nástroji.
„Fujara má to kouzlo, že spojuje lidi. Dává něco, co ostatní nástroje jen tak nemají. Je potřeba se zcela soustředit na dech, stačí fouknout malinko jinak, a jste v jiné tónině. Člověk se musí zastavit,“ vysvětlil Miroslav Ešner, že dřevěný dechový nástroj poskytuje jeho hráči možnost propojit se svým nitrem pomocí soustředěného dýchání.Podle Miroslava dokáže hra na fujaru se vší vážností změnit život. „Jsem o tom hluboce přesvědčen, těch případů znám několik. Například já jsem pracoval v informačních technologiích jako projektant ústředen. Nechtěl jsem se učit nové věci, které jsou k ničemu. Pořád byla nějaká změna a já jsem chtěl dělat to, co mě baví. Jeden z mých plánů kromě dalších bylo, že budu dělat hudební nástroje, tak ke mně přišly koncovky. Vůbec jsem to nečekal, myslel jsem, že budu vyrábět třeba kytary,“ řekl s úsměvem Miroslav Ešner.
Během ukázky hry na fujaru jsme se dostali i do útrob opevnění Vyšehradu. Podívejte se, jak krásně fujara v takovém prostoru zní:
Pečlivá výroba
Výroba fujar probíhá nejčastěji z bezového dřeva. Stvořit jednoduchou koncovku není podle fujaristy po získání určité praxe tolik složité, přesto mu výroba jednoho nástroje trvá poměrně dlouho.
„První koncovku jsem udělal za měsíc. Mně výroba fujar trvá dlouho, protože si s nimi hraju. Všechno je na přesnosti výroby okénka, hrany, kterou proudí vzduch. Zbytek těla je klasický tubus, zvuk ovlivňuje tvar té mezery. Mohl bych výrobu zrychlit, ale na úkor kvality,“ vysvětlil Miroslav.
Bio fujary a jóga
Každá z fujar Miroslava Ešnera nese speciální znak. Ten vyobrazuje hory a řeku, zároveň ale symbolizuje iniciály M. E. Kromě hry na fujaru se Miroslav zabývá také masážemi a výrobou zdraví prospěšných sirupů a balzámů.
„U Máchova jezera máme pozemek, který byl dříve pole, teď tam roste bez. Místo je dokonce certifikované pro výrobu bio sirupů. Takže vlastně vyrábím bio koncovky a bio fujary,“ řekl se širokým úsměvem Miroslav.
V cestě za propojením se svým nitrem nezůstal hudebník čistě u fujary. Nemá totiž daleko ke zdravému životnímu stylu a józe, jejíž cvičení chce Miroslav s hrou na fujaru propojit. Společně se spolkem Spiralyoga chce pomáhat při propojování péče o fyzické i duševní zdraví.
„Lidé často cvičí jógu v přesvědčení, že si dělají dobře, ale mohou si přitom zlikvidovat záda. Každá činnost, která se dělá jednostranně, ubližuje. V tomto projektu se ale pracuje se systémem, který učí cvičit jógu tak, aby pomáhala a neškodila,“ dodal Miroslav Ešner. Více informací o fujarách a koncovkách můžete vyhledat na tomto webu.
Prohlédněte si návštěvu Vyšehradu s fujarami Miroslava Ešnera:
