Radka Švecová pracuje v ženské věznici Praha Řepy, která spadá pod ruzyňskou věznici, na rozdíl od ostatních protagonistů dokumentární série Ve službě za mřížemi není však příslušnicí vězeňské služby. Ve vězení má tzv. civilní profesi, jejíž důležitost ale není o nic menší než v případě dozorců. Radka pracuje jako speciální pedagožka a vychovatelka. Hlavním smyslem její funkce je zastávat roli prostředníka mezi vězeňskou službou a odsouzenými.
Jedna z nejdůležitějších agend je sestavování programu zacházení s odsouzenými ženami. Zpracovává také návrhy pro podmínečné propuštění nebo zprávy pro soudy. Speciální pedagogové úzce spolupracují s vychovateli: „Práce vychovatele je o takových základních věcech, jako je výdej pošty, kontrola balíků, zpracovávání hodnocení pro soudy, zpráv, které si vyžádá policie. Ten zprávy postupuje speciálnímu pedagogovi. Připravuje různé aktivity jako zahrádkářský kroužek, výtvarný kroužek mívali jsme dokonce i rybářský kroužek,“ vysvětluje Švecová.

Ve vězení jsou na vše stanovena přísná a promyšlená pravidla, výjimkou není ani výdej pošty, která odsouzeným chodí. „Pošta se musí kontrolovat všechna, ale někdy je jí tolik, že vychovatel nemá šanci všechno pročíst, takže je to i namátkové. Vydáváme i balíky, ze zákona mají nárok na jeden balík za půl roku, do pěti kilogramů. Nesmí tam být potraviny, žádné domácí výrobky. Nárok mají i na civilní balíky, v tom je civilní oblečení, většinou nějaké spodní prádlo atd. Ten chodí čtyřikrát do roka, aby se mohly odsouzené přizpůsobovat ročním obdobím,“ říká Radka Švecová.
Instruktor vězeňské služby o prohlídkách: Žena chtěla pronést mimino v tašce, vězni zas telefony menší než …

Řepská věznice je velmi specifická. Své tresty si zde odpykávají jen ženy. Až na úplné výjimky navíc každá z nich pracuje v pečovatelském domě sv. Karla Boromejského. Tato věznice je se středním a nízkým stupněm zabezpečení. Radka Švecová však podotýká, že i tak se v práci setkává například se ženami, které někoho sprovodily ze světa: „Máme tu všechny trestné činy včetně vražd. Nejsou to ale klasické případy. Často to jsou například týrané ženy, které přeženou svou sebeobranu. Jsou u nás ale i případy žen, kterým se narodí dítě, a ony ho například udusí. V žádném případě je neobhajuji, ale bývají to velmi zoufalé situace,“ říka speciální pedagožka s tím, že si v takových případech odsouzené část trestu odsedí v přísnějších zařízeních, a pokud mají dobrý profil, mohou se dostat do nižšího stupně.
Švecová vysvětluje, že podle jejích zkušeností pracuje dobře například se ženami odsouzenými za podvody: „Většinou nemívají drogovou minulost, nemají násilné sklony. Ale většinou jsou to ženy, kterým se například ve 40 něco přihodilo a ony prostě někoho podvedly. Ale samozřejmě to není pravidlo.“
Hranice se posouvají
„U nás jsme dříve nebrali ani krádeže, protože u nás všichni pracují v tom pečovatelském domě, nemůžeme dopustit, aby nám okrádaly pacienty. Nebraly se ani drogové paragrafy ani uživatelky drog. Jenže převážná většina nově nastupujících odsouzených jsou právě zlodějky nebo narkomanky. V těchto podmínkách to nejde jinak než ty hranice posouvat a kritéria uvolňovat,“ pokračuje Švecová.
Rolí pedagoga je také vybírat odsouzené pro oddělení, které má na starosti. „Vybíráme podle toho, aby odpovídala trestná činnost, délka trestu, profilační zařazení, osobnostní vhodnost, aby zapadla do té komunity a aby ji nijak nenarušila. Když vezmete člověka, který je byť jen slovně agresivní, do nějakého klidného kolektivu, úplně ho rozstřelí. Bývá to celkem těžké,“ říká speciální pedagožka.
Pedagog společně s vychovatelem také operativně zavádí různá pravidla, která ulehčí práci vězeňské službě: „Občas se nám například stávalo, že nám z pečovatelského domova odsouzené nosily například trička, které si ‚půjčily‘ od pacientů. Už to, že něco pronáší, je špatně, to, že kradou, je samozřejmě taky špatně. Proto jsme zavedli, že smí nosit jen jednobarevné oblečení,“ říká Švecová.
Problém podle ní začaly být také župany, věznice kvůli nim začala připomínat lázně: „Museli jsme také zrušit župany. Když pak ženy chodily na sčítací prověrku v županech, s hlavou v ručníku, kterou si některé klidně nabravily, vypadalo to jako v nějakém wellness. Nějaká taková opatření prostě musí fungovat,“ vypráví.
Ačkoliv mají ženy v Řepích přesně stanovený denní režim od ranního budíčku až po večerku a jejich život se řídí přísnými pravidly, tato věznice bývá mezi odsouzenými často vnímána jako místo, kam se „chodí za odměnu“. Nejen díky nižšímu stupni ostrahy, ale především kvůli lidskému přístupu a možnosti pracovat v pečovatelském domě sv. Karla Boromejského. I když zde stále platí pevný řád a odpovědnost za každý krok, právě v Řepích mohou ženy znovu najít kus důstojnosti a možná i cestu zpátky do běžného života.
Radku Švecovou můžete vidět v dokumentární sérii Ve službě za mřížemi II, která vychází každý týden na portálu Prima+. Stojí za ní úspěšná dokumentaristka Martina Eretová, která už má s natáčením ve vězení bohaté zkušenosti – kromě první série Ve službě za mřížemi natočila také pořad Bez lítosti, v rámci nějž ve věznicích zpovídala doživotně odsouzené vrahy.