12°C
Berounka zdolává bezmála 140 kilometrů, než se v Praze spojí v nerozlučný svazek s Vltavou. Právě při svém ústí, které bychom nalezli ve Zbraslavi, má největší průtok. Ten při velkých deštích nebo období tání nezřídka znepříjemňoval životy všem obyvatelům, kteří nejjižnější cíp metropole obývali a obývají.
Zima, zima, zima, všude je
Voda se v Radotíně a Zbraslavi vylévala z břehů po staletí. Velká povodeň přišla třeba roku 1799. Byla způsobena tvrdou zimou, kvůli které zamrzal led v řekách. Ledové kry se postupně uvolňovaly a draly se z vody na břeh. „Na Berounce při ústí do Vltavy celá obec Lahovice od ledů vyvrácena byla,“ cituje zápis z radotínské kroniky Kniha o Radotínu.
„Březnovou povodeň v roce 1845 rovněž zapříčinily dlouhotrvající mrazy, a hlavně velká sněhová nadílka,“ píše se v Knize o Radotínu. „Berounka byla zamrzlá od 1. prosince předchozího roku a v lednu napadly téměř 2 metry sněhu, po němž další den následovala známá povodeň s plujícími ledovými krami.“
Nejhorší zimní povodeň však přišla o 100 let později. V březnu 1947 byly natolik třeskuté mrazy, že dosahovaly až -30 °C! „Vytvořily 50 až 60 cm silné ledové kry,“ píší autoři Knihy o Radotínu. „Plující ledy vytvořily na různých místech bariéry, u Černošic byl ledový zátaras až do výšky 7-8m!“ Bariéry musely nakonec ostřelovat vojáci. Ne vždy ovšem bylo na vině nejstudenější období v roce.
Pražské „moře“
O 27 let později zaplavila jih současné metropole jarní velká voda, způsobená nebývalou průtrží mračen, která nepřetržitě neustávala vícero dní. „Při povodních bývalo celé údolí řeky Berounky zalito vodou a vodní pláň od Černošic k Lipanům a Chuchli připomínala obrovské jezero,“ píše kolektiv autorů v Knize o Radotínu. Jen pro představu se hrubým odhadem jedná o plochu okolo 20 kilometrů čtverečních! Na některých místech nebylo možno z jedno břehu na druhý snad ani dohlédnout.
Což je právě to, k čemu došlo roku 1872. „Šlo o mimořádnou katastrofu, při níž v povodí Berounky přišlo o život 237 osob a 200 domů bylo zničeno. Nejvíce byla postižena železnice,“ uvádí Kniha o Radotínu. Ničivá povodeň tehdy pochopitelně postihla i Prahu, ačkoliv se tehdy věřilo, že rozvodněná Berounka se ve větší Vltavě tak nějak „sama utopí“. Nestalo se.
„Rozvodněná Berounka přemohla Vltavu a hnala ji zpátky proti proudu. Hladina Vltavy se prudce zvedla teprve od soutoku s Berounkou,“ uvádí k události Otomar Dvořák v publikaci Nebeská stavidla se otevřela…: Zhoubná povodeň v Čechách – 1872 na potocích a Litavce, na Berounce, Vltavě a v okolních oblastech.
„Brzy bylo zatopeno celé Podskalí i vyšehradské podhradí. Botič se rozlil a odřízl tyto čtvrti od města. Zatopena byla celá Kampa a většina Malé Strany. Na Starém Městě vnikla voda na Anežské náměstí, hnala se Kaprovou a Křižovnického ulicí. Zatopen byl Anežský klášter a všechny ulice podél Klimentské až k Poříčí,“ pokračuje Dvořák. Pobořen byl velkou vodou i Karlův most, na něhož narážela naplavená suť a trosku z poničených domů. Celkem měla za následek 337 obětí!
Stoletá voda
Ještě větší spoušť nadělala povodeň v září 1890. Tentokrát totiž deště nesbírala pouze Berounka, ale i Vltava. Obě rozvodněné řeky opět způsobily, „že radotínská kotlina se rázem stala velkým jezerem,“ uvádí Kniha o Radotínu. „Do radotínské školy se týden nemohly dostat děti z Černošic.“ O této povodni se uvádí, že měla podobný průběh i následky jako notoricky známá povodeň z roku 2002, která je považována za asi nejhorší povodeň v novodobé historii.
Tisíciletá voda
Dotkla se pochopitelně také Radotína, Zbraslavi, Velké Chuchle nebo Lipenců. Pršelo na velkém územím Čech, což se neblaze projevilo na přítocích Vltavy i Berounky, tudíž i na jejich zvyšujících se hladinách. „Po velkých deštích vystoupaly hladiny řek v celém povodí Vltavy i Berounky a kolem Radotína se obě řeky do široka rozlily,“ stojí v Knize o Radotínu.
To nejhorší ale čekalo na centrum Prahy, kde rozvodněná řeka zalila několik čtvrtí! Pod vodou se ocitlo Staré i Nové Město, Karlín, Holešovice, Troja nebo Malá Strana. „Pamětníci vzpomínají, že se po nádvoří Musea Kampa proháněly ryby,“ uvedl v minulosti pro Blesk náměstek primátora a někdejší předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, která muzeum zřizuje. „Lidé z vedení muzea, když se chtěli dostat dovnitř kvůli kontrolám, pluli na nádvoří v lodičce.“
V Zoologické zahradě hl. m. Prahy v Troji museli evakuovat 1 029 zvířat. Nicméně 134 z nich podle emeritního ředitele zoo Petra Fejka nepřežilo. S hrůzou na dané okamžiky dodnes vzpomíná, třeba na záchranu goril. „Když jsme je přijeli zachránit, vrhly se zpátky do zaplaveného pavilonu, protože už strachy nevěděly, jak a kam dál,“ říká Petr Fejk.
Zatopené bylo pražské metro, ze kterého muselo být odčerpáno 1,2 milionu metrů krychlových vody. „Pro srovnání – jihočeský rybník Svět má objem 3,3 milionu metrů krychlových,“ dodala k tehdejší situaci pod zemí metropole tisková mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Aneta Řehková. Celková škoda způsobená povodněmi v Česku tehdy přesáhla 73 miliard korun!
„Nevinný“ přítok
Ale nebyla to jen Berounka s Vltavou, které radotínským obyvatelům uměly nadělat vrásky na čele. Radotínem totiž protéká i Radotínský potok, který také uměl nadělat pěknou paseku. Zvláště ve dnech 11. a 12. srpna 1925, kdy jej rozvodnila veliká průtrž mračen a krupobití.
„Rozvodněný potok v Radotíně i údolí zatopil několik bytů a strhal mosty, lávky a poškodil regulované koryto potoka. Mimo to voda odplavila železné lávky a pobořila most u obecního přívozu,“ píše se v Knize o Radotínu. Pro obec, která tehdy ještě nebyla součástí hlavního města, to mělo likvidační následky. Škody činily 350 tisíc Kčs!
