Téměř 700 let stojí v pražském Podskalí gotický klášter založený pro benediktinský řád. Jakkoliv turbulentní staletí to byla, nejvíce se jeho existence otřásala ve 20. století, kdy se paradoxně kvůli částečné devastaci a následné moderní rekonstrukci stal jedním z vůbec pražských nejznámějších. Bez ikonických betonových špiček kostela Panny Marie Marie na Slovanech si v dnešní době nelze pohled na Rašínovo nábřeží představit.
Pod vlajkou s hákovým křížem
Jejich vznik nebyl řízen rukou náhody. Nahradily starší novogotické věže, které padly během bombardování Prahy v roce 1945. Tehdy už ale benediktinští mnichové prostory klášteru neobývali.
„V období druhé světové války byl klášter 8. července 1941 zkonfiskován Němci,“ vysvětluje k knize Stručné dějiny Emauzského opatství v Praze Jáchym Dalimil Zítko. Mniši byli z kláštera vyhnáni. Když se věřící snažili přijít na pravidelné mše, bývali rozehnáni nacistickou policií. „Klášter dále sloužil okupační správě jako administrativní budova a sídlo vyšší odborné školy pro zdravotnický personál,“ uvádí web opatství. Ubytovnu zde například měly ošetřovatelky německého Červeného kříže.
Některým mnichům se podařilo ze spárů nacistických běsů utéci, někteří našli civilní zaměstnání. Jiní to štěstí neměli. „V létě roku 1942 byl opat Vykoukal zatčen a uvězněn v Dachau, kde v noci z 9. na 10. září zemřel na úplavici,“ pokračuje Zítko. Podobný osud čekal bohužel i další ze zbožných mužů, jejichž čas na Zemi se naplnil předčasně v nacistických vyhlazovacích nebo koncentračních táborech.
Drtivé dopady válečné doby
Další rány, které dopadaly na Emauzský klášter, se vyskytly paradoxně v době, kdy se mnozí osmělovali doufat v lepší časy. Roku 1945, tedy v době, kdy nacistická vojska od západu ustupovala před armádami Američanů a Britů, zatímco od východu je tlačili pochodující Sověti, se mnohé zprávy z front dostávaly i k nám. Mnozí, včetně nacistů si uvědomovali, že pokud nedojde k nečekanému zvratu, válka dospěje ke konci.
Místo nadějí ale přišel šok a úlek. 14. února krátce po poledni začaly na Prahu z oblohy „rozvrčené“ spojeneckými bombardéry pršet bomby. Náletu padlo za oběť přes 700 obyvatel. Bomby rozdrásaly Prahu na mnoha místech. Jedno z nich byl i kostel Panny Marie Marie na Slovanech, jenž je součástí kláštera. „Část budov vyhořela až na klenby v přízemí. Klenba kostela se ze dvou třetin zřítila, severní věž byla zničena úplně a jižní vyhořela,“ uvádí Zítko. Odhad vzniklých škod činil po válce jen těžko uvěřitelných 18 626 000 tehdejších KČS.
Pět let obnovy a klidu
„V květnu 1945 se do Emauz vrátili první řeholníci.“ Jejich úsilí a píle vedly především k nápravě škod. Nebyla poškozena jen stavba, ale pochopitelně i její interiér včetně starodávné a historicky cenné výzdoby, ať už šlo o sochy, obrazy či fresky. Do práce se krom dělníků dali štukatéři, truhláři, restaurátoři. A zevrubně se řešila obnova věží.
Nakonec proběhla bez přičinění benediktinských mnichů. Jaké zklamání a zdrcení pro ně musel představovat nástup KSČ k moci a následný rok 1950. Tehdy „byl klášter v rámci Akce K násilně zrušen a větší část mnichů byla internována. Některým členům konventu, včetně opata, se podařilo odejít do Itálie,“ uvádí web opatství.
Místo kláštera klinika kožních chorob
Tak se stalo, že benediktini z opatství byli znovu bez střechy nad hlavou a s nejistými vyhlídkami na budoucnost. Veškerá práce, kterou vynaložili v rámci obnovy kláštera, jako by přišla vniveč. „V budově staronového kláštera byla zřízena Kožní klinika a starý klášter byl upraven pro potřeby Československé akademie věd, která se do kláštera nastěhovala v roce 1961,“ uvádí Zítko. ČSAV se zde pro změnu zabývala nemocemi z povolání.
O to, že snad nikde jinde v Praze neměli akademici a dermatologové s dermatovenerology lepší prostředí, se pak postarali sami komunisté originální a odvážnou dostavbou poničeného kostela. V architektonické soutěži zvítězil návrh Františka Marii Černého, který místo konzervativních věží, jež by ctily historický charakter kostela, zvolil novotvar, který je dnes nepřehlédnutelný.
Jde o „průnik dvou betonových, přibližně trojúhelníkových stěn se dvěma kovovými a pozlacenými rohy. Unikátní dostavba emauzského chrámu spojující tak architekturu gotiky s moderním tvaroslovím, byla dokončena roku 1968,“ píše Zítko. Oceňovaná dostavba v moderním pojetí plynule navázala na středověký kostel, což v Čechách není příliš obdobné.
Byť mnoho zabavených církevních a starobylých budov postupem 20. století zchátralo – zámky a kostely byly degradovány na sklady, kláštery na kanceláře atd., naštěstí to nebyl případ Emauzského kláštera, jenž byl v roce 1978 prohlášen za kulturní památku. Ačkoliv klášter nebyl v kdovíjak znamenitém stavu, když se do něj v roce 1990 mohli benediktini opět navrátit, obnovit a otevřít pro věřící, mohli navázat tam, kde roku 1950 byli nuceni skončit. A navazují dodnes - nedávnou rekonstrukcí rajského dvora či klášterních zahrad, které se posléze mají otevřít i veřejnosti.
Věděli jste, že...
… po Karlově univerzitě, Karlově mostě, Hladové zdi či kostelu Panny Marie Sněžné jde v případě Emauzského kláštera o další známou pražskou stavbu, jejíž vznik inicioval Karel IV.? Zakládací listinu vydal 21. listopadu 1347. Znamená to, že klášter je stár už 675 let.
Blesk Podcast: Josef Pleskot promluvil o nové filharmonii v Praze. Bojuje za ni přes 20 let Jiří Marek, Lukáš Červený, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
