Jan Šulák 14 let učil v ZŠ Donovalská na Jižním Městě. Coby učitel informatiky vedl děti k počítačové gramotnosti. Z postu kantora pak dobře viděl, jak neefektivně a nepřehledně fungovala zdejší družina. „Obecně vychovatelky a vychovatelé mohou ztrácet přehled o tom, které děti ještě ve družině fyzicky jsou, a které ne. Bezpečné odchody dětí domů jsou mezi problémy, které školní družiny řeší napříč republikou,“ míní.
Digitální družina
Proto se rozhodl vyvinout vlastní digitalizační systém, který tuto problematiku podstatným dílem řeší. Jmenuje se BELLhop a je založený na principu digitální třídnice a přenosných čipech. Jako první jej Šulák vyzkoušel roku 2016 přímo v ZŠ Donovalská, kde funguje i nyní. Jihoměstská základna přitom není jedinou pražskou. „Dnes už systém využívá necelá padesátka pražských škol.“ Mezi prvními byla krom ZŠ Donovalská třeba nedaleká ZŠ Kampanus a ZŠ Školní v Braníku.
Princip je vesměs jednoduchý. Děti do systému „zaregistrují“ vychovatelé, a jejich údaje o prezenci jsou dostupné zaměstnancům družiny. „Vychovatelka do systému nastaví, že děti, které má starosti, jsou například na obědě, nebo mají volnočasové aktivity, kroužky atd., takže se hned ví, kde se případně děti mají shánět, přijde-li si pro ně rodič nebo příbuzný,“ vysvětluje Šulák, který s úspěchem svého systému pověsil pedagogickou dráhu na hřebík a plně se věnuje vývoji svého díla.
„Skvělé je to v tom, že když je třeba v kolektivu družiny nový vychovatel nebo vychovatelka, která ještě nemá tolik navnímané děti, jež má na starosti, nebo třeba jen supluje, tak i díky systému má přehled, o kolik dětí se stará,“ uvádí ředitel ZŠ Donovalská Tomáš Marek.
„Rodič, který si pak dítě chce vyzvednout, přijde – čipem před budovou si pípne, čímž dá do systému znamení, pro které dítě přišel. Vychovatelka dohledá, kde se právě nachází a není pak problém jej třeba 5 nebo 10 minut hledat, což se v družinách může stávat, a kvůli čemuž vznikají u vchodech fronty a tlačenice, což při této digitalizaci není v takové míře,“ vysvětluje s tím, že obecně systémy dříve fungovaly buď na osobní bázi, že si rodič přišel dítě vyzvednout osobně, nebo volal skrz školní telefon, což také nebylo nejefektivnější. „My teď máme nejen přehled o tom, s kým dítě odešlo, ale také v kolik hodin. Kdyby tedy nastal nějaký problém, najít konkrétní dítě je mnohem jednodušší.”
Bezpečnost především
Podle ředitele je velkou devízou systému i to, že je rodičům čtečka čipů k dispozici před budovou. Do budovy pak mohou vstoupit pouze do předsíně, kde si děti mohou vyzvedávat. Do útrob družiny samotné už nesmí. „Pro školy jde o eliminaci nežádoucích jevů, protože kdyby rodiče do družiny mohli, musela by jejich vchod schválit osoba na vrátnici, která na příchody a odchody školáčků dohlíží,“ vysvětluje ředitel.
„Nemůže vždy přitom 100% říci, zda do školy opravdu přišel nějaký rodič nebo osoba, která ve škole nemá co dělat,“ míní Marek. „Když jsem zde ještě učil, čas od času se stalo, že jsme v budově naháněli zloděje,“ poukazuje Šulák. „Kradlo se v jídelně, zmizela i hotovost. Nelze ale celoplošně říci, že se do budovy zloději dostávali skrze to, že by se vydávali za rodiče některého z žáků. Někdo se třeba vloupal i oknem,“ dodává Tomáš Marek.
„Tím, že je zde tento systém, však eliminujeme potenciální riziko, že by se do školy dostávali lidé přes vrátnici. Nemají proč,“ dodává. Čipy jsou přenosné, takže jeden si v rodině mohou střídat její jednotliví členové, nebo si jich lze od školy pořídit víc. 
Zazvoň a skoč
Proč Jan Šulák svůj systém pojmenoval anglicky BELLhop? Je to vcelku prosté“ Vymyslel to programátor, že rodič přijde, pípne čili zazvoní čipem, a na základě toho mohou vychovatelé »skočit« pro dítě. Zazvoň a skoč neboli v angličtinu Bell and Hop,“ usmívá se.
Stovky dětí
Podle ředitele školy družinu využívá zhruba 250 dětí. „Což je občas ve špičkách odpoledne docela chaos, když přijde víc rodičů najednou,“ podotýká s tím, že situaci u nich v tomto ohledu komplikuje jeden jediný vchod. „Jsou ale školy, které vchodů mají více a i v takovém případě systém pomáhá udržet lepší přehled.“ Podle Šuláka do největší družiny, která systém využívá, dochází zhruba 500 dětí. Nenalézá se v Praze, nýbrž v Plzni.
Podcast Maminka: Adaptace na první třídu Videohub
