„Shodli jsme se s vedením Aliance pro individualizovanou podporu na tom, že aktivity, které hlavní město Praha realizovalo v posledních čtyřech letech, jsou z hlediska lidí se zdravotním postižením důležité k tomu, aby sami mohli naplnit svůj život tak, jak ho mohou plnohodnotně plnit ostatní,“ říká radní pro sociální politiku a zdravotnictví Milena Johnová (Praha sobě). Cílem magistrátu je vytvořit co nejlepší podmínky pro hendikepované.
Hendikepovaní Pražané v Sudetech
„Kdo z vás by se chtěl přestěhovat do ústavu a bydlet tam s dalšími sto spolubydlícími?“ ptá se mimo jiné na úvod svého proslovu Kristýna Mlejnková, výkonná ředitelka Aliance pro individualizovanou podporu. Klienti se zdravotním postižením si totiž nepřejí žít ve velkokapacitních ústavech, chtějí prožít plnohodnotný život svých vrstevníků se všemi jeho radosti i starostmi.
„Považujeme rozpouštění velkokapacitních institucí do malých služeb komunitního typu za naprosto klíčové pro zlepšení kvality života lidí se zdravotním postižením,“ dodává. Dosavadním problémem pražské sociální péče bylo nevhodné umístění klientů. Místa, která sloužila pro pobyt Pražanů se zdravotním postižením, se nacházela povětšinou v odlehlých částech země včetně pohraničí. Podle Kristýny Mlejnkové je z pohledu Pražanů nezbytné, aby komunitní služby měli i na svém území.
Z osamoceného zámku do domovů a bytů
Za zmínku proměny sociální služby stojí zámek Svojšice. „Vstupní stav byl v roce 2019 takový, že v areálu zámku žilo sto deset lidí o průměrném věku 63 let,“ uvádí Martin Kahánek, ředitel Domova Svojšice. Barokní zámek v malé obci uprostřed lesů nenabízel prý příliš kvalitní život. Ve spolupráci s magistrátem se začalo pracovat na změně, zaměstnanci se svých klientů ptali na preference místa k žití. Následující rok se začali první lidé stěhovat do prvních dvou komerčních domů v Českém Brodě.
Kvůli nevyhovující elektroinstalaci zámku se organizace stěhuje do Kostelce nad Černými lesy, kde vzniká cvičná domácnost pro klienty. V červnu roku 2021 došlo k vyklizení zámku úplně, další lidé se přestěhovali do Prahy, nebo na jiná místa v Česku. Postupně poskytl magistrát další byty. Svojšice jsou momentálně na prodej. „Nabízejí se už poměrně dlouho, ale nikdo je nechce,“ říká Milena Johnová. A není se čemu divit, nikdo nechce bydlet „na samotě u lesa“.
Příběh pana Stanislava
Stanislav bydlel v zámku od začátku devadesátých let. Po většinu času žil na uzavřeném oddělení. „Život to byl velmi omezený. Aby se pan Stanislav mohl dostat jen na čerstvý vzduch, musel poprosit dva zaměstnance, aby s ním šli ven a otevřeli mu dvojité mříže z uzavřeného oddělelní,“ popisuje Martin Kahánek. Před rokem 2019 bydlel ve společné domácnosti s 23 spolubydlícími, nosil tepláky vytažené až po prsa, které měl propálené od cigaret.
„Den trávil sezením před zámkem u vysokého popelníku, kde čekal na nedopalky, které mohl dokouřit,“ dodává ředitel. Všechny nové tváře, které se objevily v zámku, prosil o cigarety. Vzhledem ke svým finančním prostředkům jich měl totiž nedostatek. V roce 2021 se Stanislav spolu s dalšími sedmi spolubydlícími přestěhoval do rodinného domku v rámci komunitní služby. Má tu pokoj pro sebe, se dvěmi spolubydlícími sdílí bytovou jednotku. Chodí sám nakupovat, umí ovládat elektronickou kasu, cestuje MHD a nejradši nosí oblek.
Budoucnost sociálních služeb
Komunitní pobytová služba, do které se pan Stanislav dostal, nabízí svým klientům kvalitnější život oproti ústavům. Magistrát by se rád vydal touto cestou. Do roku 2019 měla Praha více než tisíc lůžek s provozními náklady okolo 1 miliardy korun mimo své území, nejčastěji v Sudetech a jiných zapadlých lokalitách. Takové umístění podle Mileny Johnové neodpovídá ani potřebám Pražanů, ani zákonným povinnostem Prahy.
Jenomže Praha momentálně řeší bytovou krizi. Většina nemovitostí byla privatizována, stavební proces neumožňuje flexibilní výstavbu podle potřeby a chybí také stavební zaměstnanci. „Jestli nás něco brzdí, tak je to spíš nedostatek pracovních sil, než bytů,“ uvádí radní. Na území města se začaly využívat městské byty, nebo byty v soukromém vlastnictví za pronájem.
Aktuálně potřebuje magistrát uvolnit miliardu korun, které má v mimopražském sociálním bydlení. Kapacity chce předat jednotlivým krajům a začne rozvíjet bydlení v Praze. Začalo se jednat s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Město také komunikuje s potenciálními poskytovateli ubytovacích kapacit. Za tři roky přibylo v různých typech služeb sto míst, ale stále jich zbývá okolo tisíce.
Bytová krize: Proč jsou v Česku tak drahé byty a nájmy? Videohub
