Ještě než se po Praze rozjely automobilové taxíky, brázdily ulice hlavního města především fiakry a drožky tažené koňmi. Fiakry, tedy kočáry tažené vždy dvěma koňmi, se v Praze poprvé objevily v roce 1789, drožky, které byly na rozdíl od fiakrů tažené jedním koněm, pak zhruba o půl století později. V 80. letech 19. století tak po Praze jezdilo 300 drožek oproti 220 fiakrům, které byly logicky dražší.
Služba pro bohaté
Přelomový rokem pro pražské autodrožky se stal rok 1907. Na jaře toho roku se na pražském autosalonu objevil automobil Laurin & Klement, který dobové vydání časopisu Epocha označovalo jako "automobilní drožka taxametrová". A právě tato vozidla poprvé během září zmiňovaného roku vyjela do pražských ulic. Všichni řidiči museli složit řádné zkoušky, aby mohli 7. září 1907 vyjet na první zkušební jízdu se 4 vozy.
„Dnes jízda automobilními drožkami v Praze zahájena. Drožky jsou opatřeny taxametry označujícími vypadající poplatek. Pohodlná, levná jízda. Výtežek z prvního dne připadne městským chudým,“ hlásal dobový inzerát a lákal Pražany na první projížďku. Od první chvíle měly tehdejší taxikáři i svá pevná stanoviště a to před Masarykovým nádražím, u Prašné brány, na Václavském náměstí a na Národní třídě.
Tato nová služba byla pro Pražany spíše atrakcí, rsi ji nemohl dovolit každý. Sloužila spíše bohatým cestujícím, kteří přijeli do Prahy například vlakem, to ostatně dokládá i dobový komentář z časopisu Světozor: „Již tolik let má Praha své autodrožky, a přece byste nevěřili, jak málo si Pražané navykli považovat je za běžný dopravní prostředek. Autodrožka je v očích Pražanů stále ještě přepychem.“ Počet taxíků se ale zvyšoval a už v roce 1919 jich jezdilo na čtyřicet, o šest let později dokonce 470
„Kromě vozů Laurin & Klement měly první pražské taxíky také značku Velox. Ty se vyráběly mezi lety 1906 a 1910 v Karlíně a byla to auta, která od počátku vznikala pro taxislužby,“ stojí v knize Taxi, popelářská a speciální vozidla Marián Šuman-Hreblay. Jenže počty taxíků nerostly zas tak rychle, aby to uživilo hned dvě firmy. Navíc Velox se od svého vzniku potýkal s finančními těžkostmi, v roce 1910 tak výrobu taxíků firma ukončila.
Válka a pak komunismus
Rozvoj taxislužby zastavila druhá světová válka. Od jara 1942 totiž taxíky mohly jezdit jen v hranicích svého policejního obvodu a do několika přesně vyjmenovaných osad včetně Velké Chuchle, Ruzyně, Ďáblic, Letňan, či Kbel. Také mohly fungovat jen ve vymezených časech od šesté hodiny ranní do osmé večerní. Důvodem byly nedostatek paliva i bezpečnost. Po konci války se začalo vše navracet do starých kolejí, vše ale přerval komunistický převrat v únoru 1948.
Komunisté zřídili nový komunální podnik Autoslužba hlavního města Prahy a proměnil se i vozový park. Poprvé se začaly objevovat vozy sovětské výroby jako Volha nebo Poběda, nebylo však výjimkou, že jezdly i starší, předválečné vozy, většinou zabavené soukromníkům. Ty byly ale už hodně poruchové a každou chvíli musely být opravovány.
Divoká devadesátá
Taxi služba se do soukromých rukou vrátila znovu až po revoluci. Být v devadesátých letech taxikářem však bylo skoro o život, tehdy se totiž stalo hned několik vražd taxikářů. Částečně za to mohla hromadná amnestie ze začátku 90. let, kdy byla propuštěna řada pochybných živlů, nebylo ale ani neobvyklé, že šlo o konkurenční boj. Taxi dodnes nemá v Praze příliš dobou pověst, situaci poměrně výrazně zlepšil nástup aplikací a přesný přehled nejen o jízdě jako takové, řidiči a typu vozu, ale i o ceně.
