14°C
Karel Juliš byl český hoteliér a cukrář, který se narodil 17. března 1879 v České Skalici nedaleko Náchoda. V letech 1892 až 1897 se vyučil cukrářem u J. Sigla v Praze a další dva roky praktikoval ve Vídni u firem Pischinger a Schelle. Když se roku 1899 vrátil zpátky do vlasti, otevřel si vlastní cukrářský obchod. Jeho podnikatelské plány ale zhatila první světová válka, mladý podnikatel by totiž povolán na frontu. Když se v roce 1917 ve zdraví vrátil do Prahy, rozhodl se, že své podnikání rozjede ve velkém.
Velké plány
Zakoupil tedy barokní dům U Božího oka na Václavském náměstí, kde chtěl zřídit cukrářský velkozávod, a tak zažádal v roce 1919 pražský magistrát o demolici. Ten mu však nevyhověl, a tak se Juliš musel spokojit pouze s částečnými úpravami a menší dostavbou v zadním traktu. Oboje pro hoteliéra realizoval významný architekt Pavel Janák.
Janák změnil průčelí budovy ve stylu kubismu. Základní vzhled stavby zachoval, ale v prvním a druhém patře navrhl balkony a fasáda dostala moderní ráz. Za povšimnutí stála také omítka, která zářila v té době nezvyklými barvami červenou a žlutou, což způsobilo v Praze nemalý rozruch. Moderně smýšlejícímu Julišovi se proměna zalíbila, v této podobě však budova nezůstala dlouho.
Poměrně rychle se začaly myšlenky tehdejšího vedení Prahy na zachování původního rázu centra města vytrácet, toho podnikavý Juliš využil a v roce 1928 o demolici zažádal znovu. Tentokrát už povolení dostal a pro výstavbu fungl nového hotelu znovu oslovil Janáka, který ve spolupráci s inženýrem Neumannem vypracoval nový projekt na výstavbu hotelu.
Funkcionalistický skvost
„Hlavní budova hotelu byla vystavěna v letech 1931 - 1932 ve stylu funkcionalismu. Fasáda, řešená výhradně kombinací skla a oceli, důsledně odrážela funkci vnitřních prostor. Zavěšená a předsazená ocelová kostra umožnila maximální prosklení. Parter budovy obsahoval pasáž s kinem a cukrárnou, další dvě propojená podlaží pak kavárnu a hotelovou halu. Výše navazovaly hotelové pokoje - pro tato podlaží byl charakteristickým prvkem průběžný pás oken s opaxitovými skly,“ popisuje Klub Za starou Prahu.
Juliš, Tatran, Juliš
Jenže tento funkcionalistický skvost si Karel Juliš příliš dlouho neužil. Za krátko přišla druhá světová válka a po ní komunismus, který hotel znárodnil a dal mu i nový název Tatran, pod kterým nadále fungovala i kavárna, cukrárna a bar. V suterénu zůstalo v provozu také kino Paříž. Stát se o budovu příliš nestaral a na konci 80. let z bývalého prvorepublikového lesku nezbylo téměř nic. Po revoluci byl hotel navrácen rodině Julišových, byl však v katastrofálním stavu a potřeboval kompletní rekonstrukci. Na tu bohužel původní majitelé neměli peníze, a tak rodinný hotel prodali. Po mnoho dalších let se střídali různí majitelé, budova však nadále chátrala. Až v roce 2003 byl hotel znovu otevřen veřejnosti, bohužel z Janákova návrhu v něm nezbylo prakticky nic.
