14°C
Šedo-černé malbě na torzu budovy Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vévodí nápis „Slyšte můj křik“, slova, která Siwiec uvedl v zanechaném poselství. Dále je na ní datum, kdy se devětapadesátiletý úředník a učitel zapálil, a česká a polská vlajka. Malba vizuálního umělce Ondřeje Vyhnánka, který se dnešní piety nezúčastnil, zatím není úplná. Vyhnánek ji dokončí během následujících týdnů.
Ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna při pondělní pietě připomněl, že otec pěti dětí Siwiec se stal první „živou pochodní“ ve východním bloku, která svým činem protestovala vůči bezpráví sovětské okupace. Řekl také, že je povinností připomínat činy mužů a žen, kteří se nikdy nevzdali.
„Je (...) smutnou skutečností, že Ryszard Siwiec zemřel za svobodu v době, kdy nezávislé Polsko nebylo, ale on nezávislé Polsko poznal,“ řekl Karol Navrocký, který vede polský Ústav národní paměti (IPN). Nawrocký připomněl, že Siwiec byl za druhé světové války členem protifašistické Zemské armády a v době komunistické totality hovořil a publikoval svědectví o zlu, které režim páchal. „Jeho smrt v roce 1968 byla promyšleným gestem, byla gestem, které vycházelo z jeho života, bylo to také gesto solidarity s českým národem, solidarita s národem, jehož touhu po svobodě zničily sovětské tanky a také tanky jiných národů, které se invaze zúčastnily,“ konstatoval Navrocký.
Tříměsíční zpoždění
Během protestního činu Siwiec rozhodil mezi lidi letáky s textem: „Čtrnáct milionů Čechů a Slováků bylo přepadeno armádami reprezentujícími téměř tři sta milionů lidí. Vojáci bez špetky studu provedli invazi do malé, mírumilovné a bezbranné země, která nekladla žádný vojenský odpor. Hanba tohoto činu mluví sama za sebe.“ Historik Petr Blažek, který o Siwiecovi napsal knihu, v pondělí médiím řekl, že se zachovala jen část textu, zbytek byl zničen.
Blažek také vysvětlil, že Siwiecův čin neměl ve své době větší ohlas i proto, že přihlížející čin zřejmě nepochopili, a Siwiecův přítel, který měl poslat dopis s poselstvím do rádia Svobodná Evropa, to udělal až za měsíce. Tajná policie tudíž Siwiecův protest utajovala do roku 1969, kdy o něm informovala polská redakce Rádia Svobodná Evropa, která před tím neměla čin potvrzený z více zdrojů. Blažek dodal, že v Polsku se začalo o Siwiecovi veřejně mluvit až počátkem 80. let, kdy vyšla brožura s jeho poselstvím.
Po Siwiecově smrti byla podle badatele jeho rodina sledována tajnou policií, pohřbu se nesměl zúčastnit větší počet lidí a Siwiecově ženě Marii tajná policie zakázala mluvit s dětmi o tom, co se stalo, čehož neuposlechla. Blažek také poznamenal, že většině rodiny se později podařilo vycestovat do Kanady.
V roce 2001 Václav Havel posmrtně vyznamenal Siwiece Řádem Tomáše Garrigua Masaryka prvního stupně. V současnosti je po něm v Praze pojmenována i ulice, v níž je umístěn Siwiecův pomník.
