18°C
Přesně před dvaceti lety, mezi 8. – 17. srpnem 2002, smetla Prahu ničivá povodeň. Na svědomí ji měly dvě mimořádně vydatné vlny srážek, které zasáhly postupně téměř celé území povodí Vltavy. Výška hladiny smazala všechny předešlé povodňové značky a do paměti Pražanů se zapsala jako tisíciletá voda. Tehdy muselo být evakuováno téměř 50 tisíc lidí a celkové škody se vyšplhaly až ke 30 miliardám korun. Nejvíce zasaženými částmi byly Praha 7 a Praha 8, které se však následně dočkaly postupné obnovy spolu s dalšími postiženými oblastmi a dnes se dokonce řadí mezi nejžádanější lokality ve městě.
Tehdy měl dokonce namále i Karlův most, který se však povedlo zachránit díky neotřelému nápadu. Naplaveniny, které s sebou rozvodněná řeka nesla, most ohrožovaly, proto se tehdy velitel hasičů Václav Kratochvíl spolu s ředitelem státního závodu Dolní Vltava rozhodli, že nasadí bagr. „Proplavili jsme například pětikubíkový zásobník na propan butan, návěs kamionu, dvacetimetrové silo a chaty,“ vyprávěl pro Blesk hasič.
Ničivá povodeň roku 1890
Jenže to nebylo poprvé, kdy měla tato památka a symbol hlavního města namále. Ničivá povodeň zasáhla Prahu i v roce 1890. Tehdy pršelo po celé jaro i léto. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují. Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena,“ píše se v knize Povodeň v Čechách roku 1890.
Když začalo znovu prudce pršet na začátku září, podmáčená krajina už nebyla schopná přívaly vody vstřebat. Rozvodnil se horní tok Vltavy i její přítoky a povodňová vlna se obrovskou silou hnala na Prahu. Ještě než se přihnala nejvyšší povodňová vlna, vyrazili vojáci demontovat pontonový most k Invalidovně.
20 zmařených životů
„V noci o 2. hodině, když voda povážlivě stoupala, došlo nařízení do Ferdinandských kasáren v Karlíně, aby vypraven byl větší počet zákopníků k odstranění mostu přes Vltavu. Hned vysláno bylo 40 mužů, kteří se dali do práce, velká voda však přinesla s sebou mnoho dřevěných klád, ty narazily do loděk a převrhly je. 20 mužů nalezlo smrt v rozbouřené Vltavě, zbytku se naštěstí podařilo zachránit. Mrtvoly utonulých nešťastníků byly teprve následující týden na rozličných místech Vltavy i několik mil od Prahy nalézány,“ popisuje hrůznou událost Ottův slovník naučný.
Příchod ničivé povodně zvěstovaly Pražanům nad ránem salvy z děl. „Dne 3. září nastala v Praze povodeň, jíž ke 4. hodině ráno ji zvěstovaly rány dělové. Voda v té době vystoupala na 2 metry nad normál i dosáhla do půl 9. hodiny výše 2,5 metru,“ stojí v Ottově slovníku naučném.
Zkáza Karlova mostu
Den poté, tedy 4. září, vystoupal objem Vltavy na maximum, tedy k průtoku 3975 m³ za sekundu. Na Kampě sahala voda až do prvního patra, Žofín se potopil téměř celý. Zatopené byly Podskalí a Podolí, Josefov, část Nového Města, Karlín i další části. O půl šesté ráno 4. září nevydržel nápor vody a nahromaděných trosek Karlův most. Nejprve spadly dva oblouky a o půl desáté dopoledne se zřítil třetí. Vyvráceny byly dva pilíře. Zahynulo při tom několik lidí. „Mimo požár Národního divadla nezažila Praha událost, která by obyvatelstvo tolik ohromila jako zkáza Karlova mostu,“ psal tehdejší tisk.
Jeho obnova proto byla prioritou. Odborná veřejnost tehdy dokonce přemýšlela nad tím, že by byl Karlův most zmodernizován a rozšířen, architektovi Josefu Hládkovi se však podařilo prosadit, aby byl most zrekonstruován do původní podoby. Rekonstruovalo se následující 2 roky. „Utopené“ sochy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského si však na vylovení musely ještě dalších 9 let počkat.
