9°C
Neveliká a nenápadná čtvrť, v níž žije zhruba 600 obyvatel hlavního města. Takové jsou Cholupice na samém jihu Prahy, a které si kdekdo může dávat do souvislostí s Pražským okruhem, jehož část tímto územím vede. Na východ od nich se rozpíná Písnice, západně se nachází letiště Točná a Komořany, kdežto na jihu? Konec Prahy a za jejími hranicemi Dolní Břežany.
Středověká vesnička
Ačkoliv moderní zástavba Cholupic může svádět k tomu, že se jedná o „mladší“ čtvrť, ve skutečnosti se místní historie začala psát nejpozději už ve 14. století. „Blízko Břežan jest ves Cholupice, v níž stávala tvrz u dvora na nynější panské zahradě,“ psal zkraje 20. století historik a a uznávaný kastelolog (věda, zabývající se hrady, zámky, tvrzemi atd. - pozn. red.) August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze Království Českého: Díl 15.
„Ves Cholupice stála již l. 1300 a byla statkem Petra od Kamene,“ zmiňuje prvního známého majitele vsi i tvrze. Oproti jiným vsím, kde stávaly tvrze, není známo, že by Cholupice náležely k některému pražskému kostelu či klášteru, jak to ve středověku bývalo zvykem. Kupříkladu Strašnice vznikly pod hlavičkou Vyšehradské kapituly, nejinak je tomu i v případě Hodkoviček, zatímco třeba takové Tryskovice – zaniklá ves, kterou bychom v Praze hledali u Třeboradic a Čakovic – náležela Strahovskému klášteru.
Vyhlídkový let z Letňan nad územím Prahy 14. Jiří Marek
Kdežto Cholupice měli později dlouhá léta ve svém držení jistí Štukové z Cholupic, rodina pražských měšťanů. Podle Sedláčka jim Cholupice náležely po zbytek 14. století až někdy do druhé poloviny 15. století. „Jak se skončilo panství této rodiny na Cholupicích, není známo.“
Znamenitá tvrz
Tou dobou už v Cholupicích stálo obranné stavení, kam se zdejší obyvatelé shlukovali při případném nebezpečí, neboť do Prahy či na Vyšehrad, kde stála lepší obranná infrastruktura to měli daleko. Ostatně i dnes je to pěšky pořádný lán cesty. „Zdejší tvrz se poprvé uvádí roku 1328,“ dozvíme se z knihy Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí, kterou editoval historik a svého času i ředitel Archivu hl. m. Prahy František Holec.
Podle dostupných informací se mělo jednat o celkem zdatné sídlo. „Tvrz stávala v místech nynější panské zahrádky u panského dvora (Podchýšská 11 – pozn. red.) na mírném návrší, jež hájily na straně východní potok, nad nímž byla okrouhlá věž, na straně pak severní a západní rybníčky,“ napsal v roce 1908 v rámci soupisu památek do Politického okresu Vinohradského historik a památkář Cyril Merhout.
Dnes je ono místo dočista jiné, poněvadž namísto tvrze vznikl později hospodářský dvůr, jehož stavení v Cholupicích dodnes stojí. V jeho základech i zdech by však měly pozůstatky tvrze být rozeznatelné. Ještě zkraje 20. století Sedláček uvádí, že „z vlastní tvrze zbyl jen kus okrouhlého stavení přes 2 metry vysokého, jež uchráněno jen tím, že se hodilo částečně k tomu, aby bylo rohem ohrady nynějšího dvora. Jest to bezpochyby zbytek věže. Na severní straně zbyl také kus hradby, která jest k východu do polokruhu ohnuta.“ Podle Merhouta se dochovaly i sklepy, byť byly zasypány. Co se tvrzi vlastně stalo osudným?
Třicetiletá válka
Cholupice se postupem let a staletí celkem nenápadně vyvíjely. Měnili se jen jejich majitelé. Proto posléze došlo k tomu, že ač ves původně drželi pražští měšťané a k Praze byly, jak již bylo řečeno, připojeny roku 1974, připadly nejdříve roku 1597 k Dolním Břežanům.
„Tehdy Jindřich Hýzrle z Chodů prodal své dědictví, tvrz Cholupice s poplužním dvorem, s pozemky a ostatním příslušenstvím Kryštofovi Želinskému ze Sebuzína,“ uvádí Holec. Kryštof Želinský byl mocnou „figurkou“ českého novověku – byl místokancléřem Českého království po dobu vlády Rudolfa II. a pod tímtéž vladařem se stal českým nejvyšším mincmistrem, což je úřad, který by se dal přirovnat k dnešnímu ministru financí či obchodu.
Kromě Cholupic vlastnil i část Modřan ba dokonce Libeň na opačném konci dnešního hlavního města. Dolní Břežany byly Želinského sídlem. Po dobu, kdy byl cholupickým majitelem Želinský, už se nad existencí tvrze v Cholupicích smrákalo.
Důvody jejího zániku jsou nezřejmé. Ale jelikož v letech 1618 až 1648 probíhala tzv. třicetiletá válka, která způsobila zánik několika pražských vsí i tvrzí, Švédové ostatně poničili i Hradčany či Malou Stranu, není vyloučeno, že zánik tvrze souvisí právě s válkou, po níž nebyla obnovena, ale pro jejíž pozůstatky se našlo praktičtější využití.
Statek místo tvrze
Cholupice se po smrti Kryštofa Želinského dostaly do držení krále a později pražského arcibiskupství, přičemž „Cholupický dvůr (statek) byl arcibiskupským majetkem až do roku 1945, včetně polností, lesa a hájovny s bažantnicí,“ dočteme se na webu Prahy 12. Onen zmíněný dvůr vznikl namísto tvrze, která se dle Holce „naposledy připomíná r. 1650; později zpustla.“
„Nejstarší památkou na staré doby je dosud funkční a používaný špejchar, asi 77 metrů dlouhá kamenná budova o dvou patrech, 14 metrů široká a 9 metrů vysoká. Má asi metr tlusté zdi a dubové podlahy. Špejchar je v areálu někdejší tvrze,“ zmiňuje web modřanské radnice. „V místě posledních zbytků tvrze býval také rybníček zasypaný po roce 1945. V Cholupicích se traduje, že v těchto místech byly tajné únikové podzemní chodby, vedoucí k Písnici a Kunraticím.“
