Záchranné stanice se od prvních jarních dní začínají plnit malými zajíčky, liščaty nebo veverčaty. Často je sem ale lidé přinášejí zcela zbytečně, na vině je především všeobecná neznalost, jak se v případě nalezeného mláděte zachovat.
„Řada živočichů by se do péče stanic vůbec nedostávala, kdyby lidem nechyběly ty nejzákladnější znalosti přírody a kdyby se k přírodě nechovali sobecky. Záchranné stanice se už desítky let tento neutěšený stav lidského myšlení snaží změnit,“ říká Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.
Nejčastěji lidé nosí do záchranných stanic malé zajíčky. „Na zajíčky se nesahá! Příroda to prostě tak zařídila, že jsou první dny života osamocení a máma je krátce navštěvuje pouze, aby je nakojila. I když na ně sáhnete či je třeba olízne pes, nechte je na místě. Není tak úplně pravda, že by je pak matka nepřijala,“ vysvětluje Stýblo.
„ A pokud takový zajíček leží na nevhodném místě, třeba na cestě či dětském hřišti, kde hrozí, že si ho všimne někdo nepoučený, lze ho opatrně o pár metrů přesunout pomocí větví, lopaty či uchopením přes hrst trávy a listí. Horší je, když zajíčka přinese pes či kočka a neví se odkud. Pak nezbývá než zavolat záchrannou stanici,“ dodává.
Častými hosty bývají i malé veverky, s nimi je to ale trochu jinak než se zajíčky. Pokud se veverče ocitne na zemi, je nutné mu pomoci. Veverčí máma by se k němu nevrátila. První pomoc znamená okamžitě třeba pod košilí veverku zahřát a ihned volat záchrannou stanici. Pokud si nejste jisti s postupem, nejlepší je kontaktovat přímo záchrannou stanici, která vždy ochotně pomůže a poradí, jak danou situaci nejlépe vyřešit.
