7°C
Cestou od vlaku přes Vrchlického sady směrem k tramvaji nelze minout bronzovou sochu dvou objímajících se vojáků. Jde o pražského barikádníka, který se objímá s vojákem Rudé armády. Socha znázorňuje oslavu konce 2. světové války. Asi před týdnem však byla socha zabalena do modré plachty a Pražané začali dumat, proč se tak stalo.
Zahalena jen z praktických důvodů
Nejčastější myšlenka byla, že jde o solidaritu s Ukrajinou, protože socha zobrazuje sovětského vojáka. Lidé diskutující na sociálních sítích se této vize většinou dost drželi a někteří ji i vcelku tvrdě odsuzovali. „Tohle je prosím pomník Sbratření v Praze, v úpravě dnešních hrdinných rusobijců. Jestliže vám, vy dementíci omezení, vadí i pomníky, tak to už jděte s tou protiruskou propagandou do horoucí pr*ele,“ napsal rozhorčeně v jedné z pražských skupin Pavel E.
Jenže nic není tak horké, jak to na první pohled vypadá. A v případě sochy Sbratření to platí dvojnásob. Socha je zahalená čistě z praktických důvodů, což potvrdil i mluvčí Prahy 1 Petr Bidlo. „Sochu Sbratření teď předáváme hlavnímu městu. Hlavním městem byla schválená směna s tím, že nově dostane do správy Vrchlického sady a my (Praha 1) dostaneme Havelské tržiště. Do konce března to mají od nás převzít.“ Sochu tedy nechala Praha 1 zabalit hlavně z preventivních důvodů, aby nedošlo k jejímu poškození, stěhovat by se nikam neměla. Směnu pozemků odsouhlasil magistrát, Vrchlického sady má v plánu zrevitalizovat.
Zajímavá historie
Vzhledem k současné ruské agresi na Ukrajině by si lidé mohli sochu vykládat jinak, než byl její původní záměr. Toto dílo, které vytvořil uznávaný sochař a Myslbekův žák Karel Pokorný, totiž vůbec nevzniklo na žádost komunistické strany po únorovém puči v roce 1948. Vůbec poprvé so socha na toto téma objevila v České Třebové. „Místní občan, za války vězněný v koncentračním táboře, údajně slíbil, že pokud přežije, nechá ve městě postavit pomník. Za tímto účelem oslovil sochaře Karla Pokorného,“ uvádí Jan Šindelář ve své studii o sousoší Sbratření.
Zatímco v České Třebové se socha objevila už na začátku 50. let, Praha si na svoje Sbratření musela počkat až do roku 1960. „Pokorného dílo bylo slavnostně odhaleno v dopoledních hodinách 8. května 1960, přičemž architektonickou část zpracoval Jaroslav Fragner. Ten navrhl jednoduché čtvercové plató s hranolovým soklem, na němž byl výstupek pro uchycení věnců a plastický kamenný nápis 9. květen 1945,“ uvádí Šindelář.
Když se blížil pád komunismu, socha inspirovala i k lidové slovesnosti. „Lidový folklor mimo jiné vyprodukoval čtyřverší: Statuofil časně zrána / zlíbá sochu partyzána / nejvíc ovšem ocení / Pokorného Sbratření. Zmiňuje se také symbolická spojitost s gay komunitou, za jejíž neoficiální pomník bývá dílo někdy považováno. Po listopadu 1989 zůstalo sousoší nesporné umělecké hodnoty na svém místě, zatím nejdéle ve své pražské historii,“ uzavírá Šindelář.
