14°C
Letošní čtvrtý ročník soutěže nese název „Praha můj domov”. První a druhý stupeň se hodnotil odděleně. Slavnostní vyhlášení proběhlo ve Slovenském domě v Praze 1.
„I přes stíženou dobu nezapomínají mladí lidé na umělecké řemeslo. I když mají omezenou venkovní svobodu, zachovávají si svobodu duševní,“ říká ředitel Slovenského domu a místopředseda Klubu českých a slovenských spisovatelů Vladimír Sklaský.
Malování mají v krvi
Na druhém místě v kategorii kresba se umístila Sofie Rubešková (14) z První jazykové základní školy Horáčkova v Praze 4. Umění má v krvi. Její otec se věnuje sochařství a se svou dcerou maloval již od předškolního věku. Mladá výtvarnice se zabývá kaligrafií. „Přišlo mi super propojit ji s obrázkem. Prahu jsem vyobrazila v ornamentech,“ popisuje Sofie. Základem kaligrafie jsou ornamenty a tloušťka písma. „Napadlo mě zakomponovat ji do mandaly,“ doplňuje.
Další odměněná žačka Kristýna Sovová (14) ze stejné školy má také umění v rodině. Pradědeček byl malířem, otec je architektem. „Věnuji se grafickému designu a grafice obecně. Maluji už odmala,“ říká.
Na této jayzkovce se urodily i další dívčí talenty. Dílo Kateřiny Kotlaříkové (12) se původně vůbec nemělo utkat v klání o nejlepší obraz. Začalo jako nevinná velryba. „Protože se paní učitelce líbil, tak mě přesvědčila k tomu, abych do obrazu dodělala město.“ I její rodiče jsou oba architekti a strýc se živí malířstvím.
Veronika Houhová (13) s Adélou Kozákovou (14) začaly obě malovat samy doma jako úplně malé. „Kreslím ráda tak jako snad každé jiné dítě,“ dodává Veronika.
Děti a výtvarka?
Jana Stránská, učitelka výtvarné výchovy na První jazykové základní škole Horáčkova v Praze 4, odkud všech pět úspěšných žaček pochází, vede děti k vlastnímu uměleckému prožitku a jeho verbální formulaci.
„Přemýšlíme spolu jak ve formě dialogu bez děl, tak přímo nad pracemi. Díky tomu můžeme dosáhnout výsledků, které mají někdy tak úžasné zakončení, jako například zde na slavnostním vyhlášení.“
Školáky ze základky prý výtvarka i hudebka baví. „Naštěstí se u žáků často setkávám se zájmem o výtvarnou a hudební výchovu. Rozhodně si myslím, že jsou tu děti, které mají výrazný talent a výtvarka je baví,“ všímá si Jana Stránská. Další žáci berou zase výtvarku jako perfektní relax, což je prý také v pořádku.
„Snažím se dětem předat myšlenku, že skrze výtvarku lze zjistit spousta věcí o sobě i o jiných oborech,“ vysvětluje učitelka výtvarky. Ráda se s žáky účastní projektů, ve kterých výtvarná výchova vzájemně propojuje další předměty.
Tvoří spolu také díla inspirující se v předmětech jako je čeština, dějepis, přírodopis, ale i zeměpis nebo fyzika. „Výtvarku může využít a zvládnout úplně každý, kdo umí držet tužku, pastelku nebo štětec,“ usmívá se učitelka Stránská.
Neexistuje špatný obrázek
Mladí umělci bývají ze začátku ve svém projevu svázaní. Mají obavu se otevřít a zkusit něco nového. „Když děti zjistí, že neexistuje chyba a špatný obrázek, začnou vznikat krásné práce,“ dodává Jana Stránská, která se snaží vést žáky tak, aby cítili bezpečí ve svém vyjádření a důvěřovali své tvorbě.
„Něco vytvoří a mají z toho radost. Sami sebe mnohdy překvapí, nebo si naopak potvrdí, že to, co chtěli vytvořit, se jim povedlo.“
Nápady na tvoření s dětmi - jak si ulehčit úklid WhatsUpMoms/YouTube
