Když má něco přídomek „Dolní“, člověk by to většinou hledal na mapě. A dole na mapě znamená „jižně“. Jenomže Dolní Chabry se nalézají na samém severu hlavního města, kde tvoří jednu z nejmalebnějších městských částí, kterých má Praha 57. Jde o osobitou část metropole, kde člověk nenajde metro, tramvaje či na Prahu bohužel všudypřítomné věžáky.
900 let staré
K Praze se Dolní Chabry připojily až v roce 1968. Do té doby se vyvíjely jako samostatná vesnice, respektive abychom byli přesní, jednalo se o vesnice dvě – Dolní a Horní Chabry. Každá z nich se přitom ve středověku vyvíjela samostatně – přičemž Dolní Chabry se nacházely severně od těch Horních, což na jednu stranu není žádná rarita. Ze školních osnov si jistě pamatujete Dolní a Horní Egypt. I v jejich případě byl ten Dolní položen severně u moře, zatímco v případě Horního se jednalo o vnitrozemí.
„Za první písemnou zmínku o Chabrech můžeme považovat záznam v listině českého knížete Konráda I. Brněnského z roku 1092, který ves (…) daroval Ostrovskému klášteru,“ uvádí Jana Snížková s Martinou Mrňovou v knize Dolní Chabry. Oním klášterem je míněn klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově na Znojemsku.
Stáří Chaber, kromě historických listin, dokládá ještě jeden fakt. Při archeologickém průzkumu z let 1973 až 1974 bylo totiž zjištěno, že románský kostel Stětí sv. Jana Křtitele není původní, ale že by se mělo jednat dokonce až o čtvrtou stavbu na tomtéž místě. Aktuální podoba kostela pochází z 13. století.
Ves chrabrých
Když se řekne Chabry, člověka hned začne napadat, na co to vlastně ono pojmenování odkazuje. Nejde o nějakou složitou hádanku, kterou by nebylo těžké rozšifrovat. Patřičný štempl na vysvětlenou dává listina z roku 1273, která se o Chabrech zmiňuje coby »Crabrech«. To už mnohému napoví.
„Prvotní tvar Chrabři byl název obyvatel odvozený od přídavného jména chrabrý – statečný, nebo od osobního jména Chraber – ves rodiny Chrabrů,“ uvádí autorky. Minimálně v případě Prahy nejde o nic neobvyklého. I Hloupětín původně začínal jako Hlúpatova ves, totéž Strašnice, která se odvozovala od rodu Strašnů. „Ztrátu prvního písmene r je možné pozorovat už po roce 1400,“ uvádí k Chabrům Snížková s Mrňovou.
Dvoje Chabry
Právě 15. století bylo pro vývoj Chabrů klíčové. Husitské války se na rozvoji lokality podepsaly do té míry, že Chabry rozdělily na Dolní a Horní. Právě ty Horní, které bychom hledali blíže zástavbě Kobylis, tou dobou připadly Novému Městu pražskému.
Zvláštním paradoxem jsou tak Horní Chabry vlastně pod těmi Dolními.Severní Dolní Chabry, kde se dodnes nachází historické jádro, náleželx strahovskému klášteru.
Jak ves vypadala?
Středověkých popisů českých vsí se věru nedochovalo mnoho. Ač Chabry nebyly kdovíjak extrémně historicky významné, což lze vzhledem k jejich velikosti a poloze pochopit, přesto se jedním unikem chlubit mohou. Je jím právě autentický zápis v urbáři Strahovského kláštera z roku 1410, který na svou dobu celkem podrobně popisuje přibližný vzhled vesnice.
„V Chabrech byl dvůr se dvěma poplužími, jednou loukou, dvěma lesy, třemi rybníky a příslušným pastvištěm,“ uvádí kniha. „Dále zde bylo 20 usedlostí, jejichž vlastníci zde platili rozdílnou rentu podle výše majetku. Vlastníci půdy mají česká jména, například: Šimon, Jeník, Mikuláš, Duchek, Jakub, Tomáš, Šimon, Klement, Mařík, Bareš, Beneš. Záznam také napovídá, že většina starých domů v Dolních Chabrech stojí nejspíš na středověkých základech, přestože objekty byly v průběhu staletí ničeny požáry, válkami.“
Velké sjednocení
Změnu pořádků přinesl až tok dějin. Dolní Chabry během novověku připadly Libni, která byla pražským předměstím. Později Libni připadly i Chabry Horní. „Politická obec Dolní Chabry vznikla roku 1850 sloučením katastrálních obcí Dolní a Horní Chabry se sousedními Čimicemi pod společnou samosprávou a spadala do Karlínského okresu.“
Když jsou ze tří dva
Pozornému obyvateli Prahy jistě dojde, že Čimice dnes nejsou součástí Dolních Chaber, nýbrž Prahy 8. „Roku 1960 obec Čimice s počtem 1 200 obyvatel byla připojena k hlavnímu městu Praha, tím se oddělila od Dolních Chaber,“ píší Snížková s Mrňavou. A Dolní Chabry? Ty se součástí hlavního města staly v roce 1968. A jsou jí dodnes.
Hrušovanské náměstí zdobí od roku 1902 zděná zvonička, kterou nechala vztyčit rodina Stejskalů. Ti byli ve své době nejbohatšími statkáři široko daleko. Rodina se o zvoničku starala i za doby komunistického režimu - díky tomu přečkala do dnešních dnů. David Zima
