Budova patří Náboženské společnosti českých unitářů a je chráněna jako kulturní památka ČR. Traduje se, že k založení Společnosti svobodného bratrství, který předcházel unitářům, „popíchl“ vizionáře Norberta Fabiana Čapka sám T. G. Masaryk ještě před první světovou válkou. „Tehdy byl ‚boom‘ státní a duchovní sounáležitosti. Lidé cítili nadšení, vlastenectví i touhu po duchovním rozvoji,“ vypráví průvodce. Jelikož získávala společnost stále více členů, byl potřeba dům s velkým sálem jako jejich ústředí.
Barokní palác Karlova 8 s průchodem do Anenské koupili roku 1924 za tehdejších 400 tisíc korun a k tomu 20 tisíc za přilehlý obchod s lihovinami. Pro představu stál tehdy bochník chleba okolo šesti korun, dnes stojí zhruba dvacet pět korun, celková cena koupě by se tedy dnes rovnala 1 milionu 750 tisícům. Na dalších 150 tisíc tehdejších korun vyšlo vystěhování nájemníků, kterým se muselo najít nové bydlení, nebo platit odstupné.
Sbírka a k tomu půjčky
Vyšlo však najevo, že ze strany Anenské ulice bude potřeba dům zbourat a postavit nový. Sbírka na přestavbu stávajícího a přístavbu nového doma trvala pět let. Podílelo se na ní přes tři sta dárců. Další finance přišly formou půjčky od Pražské záložny.
„Když se ukázalo, že se stavba prodražuje a nebyli jsme schopni nastavené půjčky splácet, pomohli nám američtí a britští unitáři,“ řekla Blesku předsedkyně Kristýna Ledererová Kolajová. Mimo kupní smlouvy narostla cena stavby na částku okolo dnešních 21 milionů korun. Stavba začala v roce 1931 a trvala rok a tři čtvrtě.
Nacisti, komunisti i kapitalisti
Hned po kolaudaci bylo nutné dům okamžitě pronajímat. Sály sloužily pro besídky, představení nebo přednášky. Unitáři sály využívali jen jeden den v týdnu, zbytek času se pronajímaly. Ve vyšších patrech zřídil zakladatel bydlení. S příchodem nacistů nastaly těžké časy. V domě probíhala protinacistická činnost. Američtí unitaristé vyslali do Čech dva své členy, manžely Sharpovy. Ti se snažili dostat co nejvíce stíhaných osob z Říše do bezpečí.
Manželé sice bydleli po různých pražských hotelích, ale budova jim sloužila jako sklad potravinové pomoci, odkud se produkty distribuovaly potřebným rodinám. Norbert Fabian Čapek byl kvůli poslechu zahraničního rádia dopaden a poslán roku 1940 do Dachau, kde o dva roky později zemřel. Když se začala válka pro Německo negativně vyvíjet, využívali palác němečtí vojáci jako ubytovnu. Na konci války se vrátila zpět do rukou svých původních majitelů.
Nástup komunismu znamenal další ránu. Aktivity církve byly výrazně omezeny, ne však zakázány. „Ani jsme neprosperovali, ani jsme nezanikli,“ dodává předsedkyně. Tím začal trend, kdy se další spolky přesouvaly pod unitáře. Jiná náboženství jim nevadila, protože více než k věroučnému směru se členové hlásí k Masarykovu humanismu. Jednoho z duchovních komunisté zavřeli do lágru. Když ho propustili, mohl uznávat východní náboženské směry, ale nesměl mluvit o demokracii.
Unitáři dnes
Jelikož unitáři potřebují zdroj financí, pokračuje pronájem některých prostor paláce. Generují až 87 procent finančního zisku. „Zbytek tvoří příspěvky, publikační činnost a příspěvek v rámci odluky církve od státu,“ popisuje předsedkyně. Největší síň Charlotty G. Masarykové má v dlouhodobém pronájmu Lucie Bílá, která zde pořádá svá vystoupení. Dále se tu nachází muzeum, několik bytů a hotel. Pro zájemce se 25. listopadu koná den otevřených dveří od 10:00 do 18:00. Prohlídky začínají každou hodinu.
Unitáři sami sebe chápou jako duchovní společenství, které se hlásí k odměně tady a teď. Nemá podle nich smysl čekat na život po životě, jestli vůbec nějaký takový existuje. „Naše zásady jsou spíše etické než náboženské. Představujeme sice duchovní společenství, ale každý příchozí má absolutní volnost vyznání,“ dodává Kristýna Ledererová Kolajová. Společenství se snaží působit se sociálním přesahem, pomáhat a učit zejména mladší generace ekologii. V současné době mají přes 500 členů, v době svého vrcholu až 2000.
Průčelí Pöttingovského Paláce z Karlovy ulice Jan Dařílek
