14°C
Blesk.cz: Jak je na tom v současnosti muzeum po období koronavirových omezení?
Michal Lukeš: „Já jsem opatrný a neříkám úplně, že je již po covidových událostech. I když to vypadá optimisticky, tak covid tu je pořád s námi a úplně bych to neuzavíral. Když se ohlédnu dozadu, tak Národnímu muzeu, stejně jako všem, covid způsobil nejen škody ale i změnu v jeho fungování. Mnoho měsíců jsme byli zavření, úplně se zastavil turistický ruch. Turisté tvořili 50 procent návštěvníků a ztráty na vstupném jdou do desítek milionů korun a nejedná se pouze o vstupné, ale i třeba tržby z pronájmů. My jsme se snažili dělat dvě věci. Za prvé přenést naše aktivity do online prostředí, nechtěli jsme ztratit kontakt s našimi návštěvníky, kterých bylo v roce 2019 až milion a chtěli jsme ukázat lidem, že stále fungujeme.“
„Druhá věc, kterou jsme se snažili dělat, bylo nezahálet a připravovat nové věci. Během jara jsme připravili několik nových výstav a zároveň jsme pracovali na stálých expozicích. V červenci jsme otevřeli velkou expozici, která se týká 20. století a na začátku školního roku otevíráme další expozici Zázraky evoluce s naší velrybou s 1500 dalšími zvířaty. Takže jsme to nějakým způsobem přežili a fungujeme dál. Oproti minulému roku, kdy jsme byli v podobné situaci, máme zhruba o třetinu víc návštěvníků. Od května do konce srpna je to asi 180 tisíc lidí. Samozřejmě to není tak vysoké číslo jako v roce 2019, ale musíme odečíst, že nechodí moc turisté. Těší mě, že většina návštěvníků jsou lidé z Česka a nejsou to jen lidé z Prahy. Hodně se snažíme, abychom udrželi kontakt s návštěvníkem a nabízet jim něco nového.“
Jaká opatření pro návštěvníky aktuálně platí?
„Do 1. září byla kapacita omezená na 75 procent plochy, teď to vláda opět rozvolnila, již není žádné omezení na počet návštěvníků, ale musí se dodržovat rozestupy, což u nás není problém, protože budovy muzea jsou hodně velké. Musí se také používat respirátory a dezinfekce rukou. Organizované skupiny nad 20 lidí mohou do muzea jen s testem, očkováním nebo potvrzením o prodělání covidu. To se týká i lektorovaných prohlídek pro školy. Běžní návštěvníci test mít nemusí.“
Muzea i galerie se hodně přesunula během pandemie do online světa. Myslíte si, že to je budoucnost těchto institucí, budou lidé chodit méně do muzeí?
„Digitalizace, virtuální komunikace a vše, co s tím souvisí, je bezpochyby budoucnost muzeí, ale nemyslím si, že to znamená to, že lidé přestanou chodit. Návštěvníci chtějí vidět originály, chtějí zažít genius loci a příběhy, které muzea na místě vypráví. Na druhou stranu jsou lidé zvyklí, že se s nimi komunikuje ve virtuálním prostoru, takže se se sbírkami seznamují už doma, ale já to považuji spíše jako lákadlo a součást propagace muzeí.“
„Interaktivní prvky u nás uplatňujeme i u našich expozic. Umožňuje to lidem poskytnout více informací, než když je musí hledat v běžných popiskách nebo textech. Během několika týdnů spustíme v testovacím prostředí novou aplikaci, která bude provádět po budově i pozná, u kterého sbírkového předmětu stojíte a poskytne další informace nebo příběh.“
Dá se tedy říci, že to období uzavření muzea přineslo nějaké inovace?
„My samozřejmě máme koncept a strategii digitalizace, což považuji za velmi podstatné, ale to uzavření muzeí nás hodně urychlilo a donutilo se na to soustředit, protože nebyly žádné jiné možnosti než působit online. Dělali jsme virtuální výstavy, speciální vzdělávací programy pro děti, využívali jsme sociální sítě, dělali jsme projekty i například pro neslyšící děti. Za to jsme dostali Cenu Technologické agentury ČR. Vymysleli jsme si celý systém komunikace, který budeme uplatňovat i dál. Hlavně se ukázalo, že to není o tom, že se udělá jedna virtuální výstava nebo používají nějaká videa, ale je to o promyšleném systému, jak přicházet k lidem skrze všechny platformy, na které jsou zvyklí. V tom budeme dál pokračovat a budeme to dále rozvíjet.“
Podařilo se zvládnout výpadek příjmů?
„My jsme státní organizace, takže nám stát pomohl vykrýt ztráty a také jsme udělali úsporná opatření. Neinvestovali jsme tam, kde to nebylo nutné. Myslím si, že i nyní je je Národní muzeum finančně zdravá instituce. Teď se chceme soustředit na nové projekty, aby k nám návštěvníci zase přicházeli. Zatím jsme nepropouštěli a ani to neplánujeme.“
Ve funkci jste již téměř dvacet let, jak moc se muzeum za tu dobu změnilo?
„Muzeum v době před dvaceti lety mělo budovy ve špatném technickém stavu a sbírky byly rozložené v různých farách školách nebo v podzemí historické budovy. Během dvaceti let jsme se proměnili ve velkou investiční organizaci, neopravili jsme jen historickou budovu, ale postupně jsme opravovali spoustu objektů, které pod Národní muzeum patří, jako Národní památník na Vítkově, České muzeum hudby, Národopisné muzeum, postavily se velké depozitární komplexy, kam se přestěhovaly miliony sbírkových předmětů, a mimo jiné jsme získali budovu bývalého Federálního shromáždění.“
„To umožnilo začít přemýšlet o tom, jak lépe sloužit veřejnosti, dělat lepší expozice a lepší výstavy. Já myslím, že v době, kdy jsem nastupoval, tak panovala taková teze, že do Národního muzea se chodí dvakrát za život a to jednou se svými rodiči a potom se svými dětmi. To jsme se od začátku snažili změnit. Myslím si, že se to daří a muzeum už není vnímané jako taková šedivá budova na Václavském náměstí, ale jako živá instituce, která funguje. Myslím, že se za 20 let změnilo k lepšímu. Máme za sebou také hodně významných vědeckých objevů a obnovili jsme i celou řadu zahraničních expedic.“
Muzeum má v depozitáři 20 milionů sbírkových předmětů, jak velké procento z toho je teď vystavené?
„Vystavujeme tak maximálně tři procenta toho, co v našich sbírkách máme. Ne všechny předměty jsou ale k tomu vhodné. Muzeum nesbírá předměty jen k tomu, aby je vystavovalo, my jsme vlastně ohromná databanka z oboru přírodních i historických věd. Dokumentujeme naši dobu i vývoj živé a neživé přírody a spousta předmětů jsou vědecké prameny. Ze sbírek se pak vybírá to, co je nejzajímavější. Hodně se snažíme našimi expozicemi vyprávět nějaký příběh a působit popularizačně.“
Letos se dvakrát prodlužovala populární výstava Sluneční králové, jak moc složité bylo to vyjednat? (Výstava měla začít loni v červnu, nakonec se začátek posunul na srpen, pak se ale musela na několik měsíců kvůli vládním opatřením uzavřít. Opět se otevřela až v letos květnu a nakonec se ji podařilo prodloužit až do konce září - pozn. red.)
„Je to výstava o jedněch z nejstarších egyptských králů a stavitelů pyramid, některé exponáty jsou skoro 5 tisíc let staré. Mimo jiné je to výstava o unikátních objevech a práci našich egyptologů, protože ač jsme malá země, tak v tomto oboru jsme velmoc. Už se měla uskutečnit nejméně dvakrát a dvakrát byla něčím zrušena. Byla připravena před rokem 1989 a do toho vpadla Sametová revoluce. Potom už byla dohodnutá před zhruba před deseti až dvanácti lety a vypuklo Arabské jaro a opět se zrušila. Teď do toho vpadl covid.“
„Musím smeknout klobouk před našimi egyptology, kteří mají v Egyptě tak výbornou pověst a kontakty a bez toho by k nám nebyli tak vstřícní a to souvisí i s tím prodlužováním. Nad druhou stranu egyptské památkové právo je velice striktní a vždy musela proběhnout znovu celá byrokracie od pojistek, státních garancí až po podpis nové smlouvy, kterou tam nakonec schvaluje vláda, takže ta výstava třikrát prošla egyptskou vládou.“
„Já z ní mám nakonec dobrý pocit, když jsme letos v květnu opět otevřeli, tak byla až do srpna úplně vyprodaná. Proběhla úplně jinak, než jsme předpokládali, ale myslím si, že byla velice úspěšná a byla to asi jediná taková výstava na světě, která se během této doby podařila uspořádat.“
Počítá muzeum i s tím, že by mohla přijít ještě nějaká omezení kvůli koronaviru?
„Cíleně se na to nepřipravuje, ale samozřejmě s tím musíme počítat a covid nás naučil hodně improvizovat. Také nelze odhadnout, že i když covid již nenastoupí, nebudou lockdowny a muzea budou fungovat, kdy a zda se obnoví turistický ruch v takové míře jako před rokem 2020. Snažíme se připravit tím, že jsme investovali především do expozic, které tu musí vydržet třeba 15 let. To si myslím, že by se nám mohlo vyplatit. Kdybych teď měl udělat nákladnou výstavu například na 4 měsíce, zařizovat zápůjčky po celém světě a věřit, že během těch měsíců se situace zlepší, tak bych to rozhodně neudělal.“
Jaké máte plány do budoucna, jaké expozice byste chtěli otevřít?
„Ještě tento rok bychom rádi otevřeli dvě další expozice, jednu přírodovědeckou a jednu historickou. Jdeme krok zpátky v čase, ta přírodovědecká expozice se jmenuje jednoduše Příroda a je hlavně o paleontologii a mineralogii. Na první pohled to zní možná nudně, ale není to tak, protože paleontologie, to je hlavně pohled do pravěku. Druhá expozice Dějiny bude popisovat naše dějiny v evropských souvislostech od středověku do 19. století. To bysme rádi otevřeli v říjnu. Ještě máme rozdělanou v Nové budově velkou expozici, která se jmenuje Dětské muzeum. Příští rok plánujeme otevřít ještě jednu stálou expozici Lidé, kde se spojí příroda s historií. Chceme ukázat vývoj člověka jako lidského druhu od neandrtálců až po člověka moderního, který tvoří společenství nebo státy. Tím to muzeum bude v podstatě těmi stálými expozicemi plné.“
„Co se týká dočasných velkých výstav, tak nám dřímá jeden projekt. Chtěli bychom udělat velkou výstavu, která má pracovní název Země mamutů. Měla by to být výstava o době ledové a jejím středobodem by měla být zmrzlá těla mamutů a pravěkých zvířat z Jakutska z permafrostu, která ještě v Evropě v takové míře zapůjčená nebyla. Republika Sacha – Jakutsko je součástí Ruské federace, již jsme byli s kolegy dohodnutí a byl velký zájem výstavu udělat. Momentálně je komunikace ČR s Ruskem problematická, takže uvidíme, kam se to vyvine. Dlouhodobě také intenzivně pracujeme s Bavorskem na velké výstavě, která jmenuje Baroko. Měla by to být výstava o středoevropském baroku nejen jako o uměleckém a stavebním slohu ale i o kultuře nebo společnosti. V roce 2023 by měla být u nás a v Regensburgu.“
