Představitele opozice přijal náměstek v Brožíkově sále na Staroměstské radnici. Připomněl, že v pondělí je to přesně rok od voleb v Bělorusku, které odstartovaly vlnu demonstrací. „Předcházelo je období naděje a očekávání změny, která se bohužel nenaplnila, naopak následovala vlna represí,“ poznamenal.
Petr Hlaváček také upozornil na to, že s představiteli opozice se setkal v sále, který zdobí obrazy mistra Jana Husa, který se stal symbolem boje za pravdu a svobodu slova. V místnosti také visí obraz volby Jiřího z Poděbrad českým králem, což je zase symbol demokratické tradice.
Bělorusům podle náměstka už nikdo nevezme pocit sounáležitosti a hrdosti, kterou během událostí z loňského roku získali. „Hlavní město Praha bylo a je otevřeným městem. Také městem připraveným poskytovat podporu a pomoc,“ řekl. Město letos například pronajalo byty několika občanům pronásledovaným tamním režimem. „Věříme v budoucí demokratické Bělorusko,“ dodal.
Hlaváček předal představitelům opozice Vadzimovi Prakopejovi, Anatoliji Kotavovi, Dzmitryji Balkunecovi a Auhenu Sidorykovi dar v podobě stříbrného odznaku Prahy.
Usilujeme o nenásilný protest
Dzmitrij Balkunec mluvil o tom, že Bělorusové usilují ve své zemi hlavně o poklidný a nenásilný protest za demokracii. Česku a Praze děkoval za podporu. „V tomto procesu je podpora nesmírně důležitá,“ řekl. Ocenil, že tu našla azyl řada lidí pronásledovaných režimem. „Věřím, že vítězství je blízko a v budoucnu se Praha a Minsk stanou přáteli,“ dodal.
Snil o Praze
Na Staroměstské radnici přijal náměstek Hlaváček také předsedu Svazu Bělorusů v zahraničí Auhena Sidoryka, který žije v Česku už přes 20 let. Vzpomínal na dobu, když ještě žil v Bělorusku během existence SSSR. „Tehdy existovalo sovětské impérium a cestovat do zahraničí byl sen,“ řekl. Sám o tom také snil a představoval si, že se dostane do Československa a právě do Prahy. Po rozpadu SSSR podle něj všichni doufali, že se vše změní k lepšímu. „Získali jsme naději, že vybudujeme nezávislou a suverénní zemi,“ vzpomínal na tehdejší dobu.
V Bělorusku se první prezidentské volby konaly v roce 1994. „Bohužel zvítězil Alexander Lukašenko,“ podotkl. Už tehdy podle něj řada lidí viděla, že s ním se demokracie a nezávislosti nedočkají. „Směřoval tam, kde jsme se nyní ocitli, jsme závislí na Rusku,“ řekl. Následovaly represe, násilí i vraždy odpůrců režimu. Mnozí se proto rozhodli ze země odejít a Auhen Sidoryk se tak ocitl v Česku, které se stalo jeho druhým domovem. „Takovým způsobem se naplnil můj dětský sen,“ poznamenal. Ocenil, že tu našel útočiště a mohl tu žít a pracovat. „Nyní mám jiný sen, abych se mohl vrátit,“ dodal.
Jedním z Bělorusů, kteří se s náměstkem Hlaváčkem sešli, byl Anatolij Kotavov, který loni pracoval přímo v kanceláři prezidenta Lukašenka. „Poté, co v ulicích došlo k násilí, jsem po několika dnech podal výpověď,“ popsal události loňského roku. Hned poté emigroval do Polska, kde nejprve pomáhal sportovcům pronásledovaným režimem a později se přidal k týmu bývalého ministra kultury Pavla Latušky, který se stal jedním z vůdců demokratické opozice, podobně jako Svjatlana Cichanouská. Sešla se tak podle něj řada lidí, kteří se dříve neznali a které spojil stejný cíl.
S nimi vznikl tým, který bojuje za demokratické změny v jejich vlasti a spolupracuje s mezinárodními partnery. „Aby už nikdy nedošlo k tomu, co se děje poslední rok, kdy dochází k vraždám a násilí,“ řekl. Snaží se tu vytvořit něco jako prototyp zahraniční exilové vlády, spolupracují i s dalšími skupinami, které sídlí v Litvě. Upozornil také na to, že v Bělorusku jsou nezávislá média pod velkým tlakem a řada z nich musela zem opustit. Státní média se podle něj nedají nazvat jinak než propaganda.
Usilují také o to, aby se mohli vrátit všichni, kdo byli nuceni emigrovat do zahraničí, a o propuštění všech lidí, které režim vězní. „Bělorusko by mělo být volné, svobodné, předvídatelné,“ poznamenal.Vyjádřil také díky české, polské a litevské vládě, které nabízejí lidem pronásledovaným režimem pomoc. „Budeme si navzájem pomáhat a brzy určitě zvítězíme,“ dodal.
