O Jinonicích se objevila první zmínka v v 11. století v zakládací listině vyšehradské kapituly, tehdy se ještě obec jmenovala Ninonice. Později se spojila s vedlejšími Butovicemi a vznikl současný název. Během archeologického průzkumu se ukázalo, že historie místa, kde zámeček stojí, sahá až do středověku. Odkryly se tu zbytky tvrze ze 14. století.

Tvrz zpustošila třicetiletá válka a v 17. století přešly Jinonice do rukou rodu Schwarzenbergů, jejich erb lze dodnes nalézt před vjezdem do areálu. Postavili tu jednopatrový zámek a také pivovar. Pivo tu v minulosti vařil jeden z významných českých sládků František Ondřej Poupě, který je považován za zakladatele moderního českého pivovarnictví. Na zámečku také pobýval na začátku 19. století básník a jeden z národních obrozenců Antonín Jaroslav Puchmajer. V 19. století se pak zámeček rozšířil o severní křídlo a dostal klasicistní podobu.

Zámeček léta chátral

Historicky budova sloužila hlavně jako statek. Část objektu sloužila k přespání panstva při objíždění svých majetků. Společnost V Invest vlastní objekt již od devadesátých let. Po éře socialismu byl objekt hodně zchátralý. „V době, kdy jsme to koupili, tak jsme byli druhý porevoluční vlastník. Za komunismu se statek používal jako strojní traktorová stanice,“ řekl ředitel společnosti Jaroslav Vondřička. Zemědělská činnost se hodně podepsala i na stavu půdy na celém území. „Řešili jsme dekontaminaci v obrovském rozsahu,“ poznamenal Vondřička.

Cílem rekonstrukce je vrátit celému místu život a přitom co nejvíce zachovat historickou podobu zámečku. „Před zahájením výstavby byl proveden kompletní památkářský průzkum, kde se zmapovaly cenné prvky ve stavbě, které musíme zachovat,“ doplnil ředitel společnosti.

Spolupráce s památkáři

Vzhledem k tomu, že se jedná o kulturní památku, probíhají veškeré práce ve spolupráci s památkáři. Historické prvky se rozebírají, zkoumají se a po renovaci se vrátí do areálu. Obnovit by se tam měla například velká historická kašna, která sloužila k napájení dobytka a jako zdroj vody. „Tu jsme museli rozebrat, každý kámen je popsaný,“ řekl k tomu manažer stavby Jan Kukla.

Stavba se podle něj hodně liší od běžných rekonstrukcí, protože nelze používat spoustu materiálů a musí se postupovat pořád a vše musí konzultovat s památkáři, například i podobu kliček na oknech.

Unikátní krovy

Renovují se také unikátní historické dřevěné krovy, ty se musí sundat, očíslovat a prochází asanací. Pokud jsou v pořádku, vrací se zpět.„Každý dřevěný prvek musí posoudit mykolog, statik a památkáři,“ poznamenal Kukla. Krovy nebo nosné trámy se také v případě, že je to potřeba, doplňují o nové kusy dřeva. Ve vnitřních prostorách tak zůstane řada dřevěných prvků, které nebudou nijak zakryté. Obnovují se také původní klenuté stropy. Všechny byty se přizpůsobují vnitřním disposicím budovy a každý tedy bude originální.

Obnoví se také sluneční hodiny nebo věžička s hodinovým strojem nad vjezdem do areálu. Hodinový stroj je v majetku hlavního města a teď na něm probíhají restaurátorské práce. Tvrz, která se tu našla při archeologickém průzkumu, je jednou z nejzachovalejších na území Prahy a vzbudila velký zájem památkářů.

Našly se tu například velmi zachovalé základy mostní konstrukce, která vedla přes téměř pět metrů široký vodní příkop. Konstrukci památkáři odvezli. Na místě, kde se tvrz našla, měl původně být suterén a parkování. Společnost V Invest kvůli tomu změnila projekt, aby tu mohla zůstat. Památkáři si přáli, aby objekt zůstal zachovaný pro budoucí generace. „Vyšli jsme návrhu památkářům vstříc,“ dodal Jaroslav Vondřička.  Cena celého projektu se pohybuje v řádu vyšších stovek milionů korun a do konce příštího roku by tu mělo vzniknout 46 bytů a také nebytové prostory.

Fotogalerie
51 fotografií