Kaprova v centru Prahy: Vyhlášená ulice nese jméno úlisného gaunera! Zavraždil ho milenec jeho ženy

Ulice, která spojuje Staroměstské náměstí, respektive náměstí Franze Kafky ´, s nábřežím, patří podle kronikáře Prahy 1 Antonína Ederera k nejstarším pražským ulicím. Spojovala „pravděpodobně nejstarší tržiště vznikajícího města,s brodem přes Vltavu u dnešního Rudolfina, možná i s nejstarším dřevěným mostem, který byl v blízkosti brodu vybudován, a zcela jistě s přívozem, jenž v těchto místech existoval až do konce 19. století“, uvádí kronikář.

Příležitost chycená za pačesy

Její jméno nicméně neodkazuje na to, že by snad pražští rybáři lovili z vod Vltavy značné množství kaprů. Ve skutečnosti se toto jméno prve v záznamech objevilo v 16. století, a je odvozováno od Pavla Kapra z Kaprštejna, který zde vlastnil dům, a který byl v letech 1565–1567 primátorem Starého Města pražského. Nás však bude zajímat jeden z jeho rodových pokračovatelů, který do dějin vstoupil méně lichotivým způsobem.

Po roce 1620 nastaly Čechům a Pražanům kvůli porážce stavovských vojsk na Bílé hoře krušné časy. Začalo se konfiskovat a zabavovat ve jménu loajality k císaři a katolické církvi. Řada protestantů tehdy byla vyhnána za hranice, mnozí přišli o svůj majetek, a našli se i tací, kteří si ten majetek zištně brali.

Mezi nimi byl i jistý Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, zámožný šlechtic a majitel statků v Horních Počernicích, v Dubči, Běchovicích, Kyjích nebo Hrdlořezech. Většinu z nich lacině zakoupil právě díky vlně konfiskací a také svým úlisným jednáním vůči císařovým úředníkům. Sám se dokonce podílel na popravě 27 českých pánů.

„Sekretářem mimořádného soudu, který vyslýchal zatčené, byl rada apelačního soudu Jan Daniel Kapr z Kaprštejna,“ uvádí ve své knize Praha 9 – Hrdlořezy kronikář Prahy 9 Miroslav Kuranda. „Byl to ctižádostivý muž a snažil se vetřít v přízeň pánů, protože před nimi stále nic neznamenal. Soud nad českými pány – to byla konečně vhodná příležitost.“

Nenáviděný národem

Kapr z Kaprštejna byl nadmíru iniciativní a svou úlohu sehrál nejen u soudu, ale i při samotné popravě. „Po vynesení rozsudku bylo nutno jej na popravčím lešení odsouzeným hlasitě přečíst,“ popisuje Kuranda. „Ale rozsudky byly vyhotoveny v německé řeči a bylo nutno je tlumočit česky. Nikdo to nechtěl udělat, nikdo se k takové službě nepropůjčil. Ale Kaprštejn se s ochotou nabídl a odsouzeným rozsudky přečetl. A nejen to, odsouzeným odnímal i cennosti – řetězy, prsteny a jiné šperky, ale i opasky a další části oblečení, které museli před popravou odkládat.“

Přihlížejícímu lidu se toto jednání nelíbilo. Ani vrchnosti. „Mezi šlechtou byl proto ještě více v opovržení,“ uvádí Kuranda. K oblibě mu nepřispělo ani jeho podloudné získávání statků na východě Prahy, díky čemuž si přišel na značné jmění, pro které si mohl dovolit i zámožnou manželku. Tou se stala, údajně proti své vůli, „mladá a hezká, ale trochu svérázná Němka“ Anna Marie z Greifenfelsu. Jak se později ukáže, Kaprštejnova „osudová“ žena.

Milostný trojúhelník

Anna Marie v manželovi vůbec nenalezla zalíbení. Údajně se dvořila i Albrechtu z Valdštějnovi. „Ne sice bez úplného úspěchu, ale ona hledala nějaké trvalé pouto, stálé zázemí, a to u Albrechta nenacházela,“ podotýká Kuranda. Jedním ze šlechticů, kteří kvůli Kaprštejnovi přišli o své jmění, byl totiž jistý Adam Zapský ze Zap, který většinu z východopražských statků, které připadly Kaprštejnovi, vlastnil před konfiskacemi. A vliv okolností svedl právě Adama Zapského do cesty Anně Marii.

Milostný trojúhelník byl na světě, o to více palčivý, že oba se svým jednáním doslova mstili Kaprštejnovi. „Od té chvíle, kdy Zapského poprvé uviděla, její vztah ke Kaprovi úplně ochabl,“ podotýká Kuranda. „Nejen, že mu nedala dítě, po kterém tolik toužil, ale ani s ním nesdílela společné lože.“ Kaprštejn se s nezájmem své ženy prý jen těžce smiřoval, o to horlivěji vykonával své úřední povinnosti.

Hrdlořezský mord

Jen u milostných pletek nicméně nezůstalo. Události začaly nabírat na oprátkách, když milenecká dvojice ukula dokonalé spiknutí, v němž měl být Kapr zabit. Místo vraždy vytipovali v Hrdlořezích, které Zapský ze Zap dokonale znal, neboť mu před rokem 1620 patřily.

K činu došlo na podzim 1625. Kapr se vypravil do Hrdlořez zařídit svůj statek pro nadcházející dny, které zde hodlal strávit ve společnosti své ženy. Ta o všem upozornila Zapského, který nelenil. „Vzal s sebou zkušeného zbrojnoše a vydali se na cestu, kterou měli již dávno do detailu promyšlenou,“ uvádí Kuranda.

„Došlo ke střetu, ve kterém zůstali tři lidé bez života; nenáviděný Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, jeho lokaj a zbrojnoš pana Adama Zapského,“ líčí Kuranda. Pomsta byla dokonána, a byť se v určitých verzích traduje, že mělo dojít k souboji „na meče“ či že byl Kapr podřezán – od čehož by mohl být odvozen i název čtvrti Hrdlořez – nejpravděpodobnější variantou bylo, že Kapr zemřel střelnou zbraní.

Pomsta sladká i trpká

Čin ovšem nebyl tak dokonalý, jak by se mohlo zdát. Lidé mezi mrtvými rozpoznali zbrojnoše Adama Zapského, a jelikož vzájemná řevnivost mezi Zapským a Kaprem byla obecně známá, nebylo těžké se domyslet, kdo za vraždou apelačního rady soudu stojí. „Tak byl Adam Zapský zajat a uvězněn na Pražském hradě ve vězení v Bílé věži,“ uvádí Kuranda. Zajata byla i Kaprštejnova manželka.

„A nastala práce pro kata v mučírně, pro písaře hrdelního soudu, pro soudce i úředníky práva. Oba milenci byli tvrdě a nelítostně mučeni,“ píše Kuranda dále. „Anna Marie se dovolávala pomoci svého dřívějšího příznivce Albrechta z Valdštejna. Ten se jí snažil pomoci, přimlouval se za ni. Nepochodil.“ Valdštejn se přimlouval i za Zapského, rovněž marně. Oba rozsudky smrti stvrdil císař.

Právě Kaprovou ulicí hnali katovi pomocníci s řemeny v rukou Annu Marii na staroměstské popraviště, kde nastala její poslední chvilka. Zanedlouho takto skonal i Adam Zapský ze Zap, a to velice pochmurně, jak zaznamenal Mikuláš Dačický z Heslova, spisovatel, který popravu na vlastní oči viděl. „Popravce netrefil jeho krk a do půl hlavy jemu vťal,“ cituje jej Kuranda s tím, že Zapského musel kat Mydlář stínat nadvakrát.

Na věčné časy

Ačkoliv byl Kapr mimořádně neoblíbenou figurou, z paměti Pražanů nevymizel. V zásadě lze říci, že nevymizel z map, a to ani za éry protektorátu, kdy se ulice nazývala Karpfengasse. „Ta ulice – k ostudě dnešních Pražanů – stále nese jeho jméno,“ podotýká Kuranda. Nutno dodat, že Kaprova ulice, kterou denně směřuje tisíce Pražanů a turistů na Staromák či ze Staromáku, spíše vpravdě nese jméno po předkovi zmíněného Jana Daniela Kapra z Kaprštejna.