„Byl slušnej, měli jsme ho rádi. Naše ulice bez něj nebude taková jako dřív,“ uvádí na facebooku uživatelka Johana F. „Mně strašně překvapilo, kolika lidem nebyl lhostejný. Chodili s ním na úřady, prali mu, dávali oblečení, deky, nosili jídlo, kávu, i na to pivko nebo nějakou korunou přispěli,“ dodává uživatel Radek K. „Člověk, který zřejmě umrznul v jedné z nejlepších čtvrtí města, je dost důrazné memento,“ píše na konto pana Halamky uživatel Petr Š. Vždy se dá něco udělat jinak. Dalo se i v tomto případě?
Smutný příběh
O panu Halamkovi napsala do redakce Blesk.cz Pavla Mulvey, která jej znala. Podělila se rovněž o jeho příběh, zejména tedy jeho poslední etapu. „Před vánočními svátky byl ze sociálního bytu na Praze 2 vyhozen. Odešel s igelitkami, kam musel vměstnat veškeré své oblečení a vše ostatní, co mu v jeho životě zbylo,“ uvádí. Před nuceným vystěhováním bydlel prakticky v samém srdci Vinohrad, kde se dlouhá léta měl starat o svoji maminku. Po její smrti, jako by se na něj sesypaly všechny problémy světa, včetně přílišné náchylnosti k alkoholu, a nakonec i vystěhování.
Podle Mulvey od známých obdržel také spacák a nějaké teplé oblečení, aby se mu podařilo přečkat zimu co možná nejvíce ve zdraví. Lidé mu občas nosívali jídlo a pití, rádi se u něj zastavovali na kus řeči v místě, kde obvykle přebýval – tedy na rohu Blanické a Mánesovy. „Lidé mu kupovali jeho oblíbený lahvový Braník,“ uvádí paní Mulvey. Život na ulici ale není žádné peříčko – s alkoholem i bez něj.
Krádež spacáku a podlomené zdraví
Pana Halamku pod širým nebem světlejší zítřky, navzdor pomoci druhých, nečekaly. Původně se snažil přebývat v přilehlých parcích, odkud podle paní Mulvey „byl několikrát policisty vykázán, že tam nemá co dělat.“ Nadto všechno mu byl ukraden spacák a zimní bunda, což se na jeho zdravotním stavu silně podepsalo. „Po několika diskuzích na sociálních sítích jsme zjistili, že ho policisté nechali odvézt do nemocnice, pravděpodobně by další mrazivou noc v parku nepřežil,“ píše Mulvey.
Co s panem Halamkou bylo dále? 27. ledna se na rohu Mánesovy a Blanické objevily pietní svíčky s fotografií, které svědčily o jediném. Pan Halamka opravdu zemřel. „Jelikož již neměl rodinu, asi už se nikdy nedozvíme, jak a proč,“ uvádí Mulvey. S ohledem na mrazivé počasí, které tou dobou Prahu ochromovalo, je možné umrznutí. Na sociálních sítích se k tomu množí dotazy, zda opravdu musel jeho lidský příběh takto skončit. Zda radnice nemohla v otázce vystěhování posečkat na teplejší měsíce.
»Nebylo zbytí«
Podle mluvčí vinohradské radnice Andrey Zoulové ale nebylo zbytí, nicméně za nešťastné načasování Praha 2 nemůže. „Pan Halamka byl z bytu vystěhován na základě výkonu exekuce. O načasování vystěhování rozhodl exekutorský úřad,“ odpověděla Blesk.cz s tím, že „povinnost byt vyklidit uložil Obvodní soud v Praze 2 nájemci už v červenci 2020, kdy svým rozhodnutím reagoval na žalobu o vyklizení bytu ze strany městské části Praha 2“.
Jinými slovy měl pan Halamka půl roku na to, aby si hledal jiné – náhradní bydlení, a když tak ani před koncem roku neučinil, exekutorský úřad jej vystěhoval během zimních měsíců. Ačkoliv má podle Zoulové radnice k dispozici 236 sociálních bytů, ubytovat pana Halamku v jednom z nich, byť třeba jiném, nebylo tak docela možné.
Dluhy a nepořádek
„Pan Halamka dlouhodobě dlužil MČ na nájemném a žádnou snahu o vyřešení celé situace neprojevoval. Nabízenou pomoc ze strany oddělení sociální péče se zaregistrováním do evidence uchazečů o zaměstnání Úřadu práce a vyřízení dávek hmotné nouze opakovaně odmítal,“ sdělila Zoulová s tím, že dlouhodobě porušoval pravidla sociální bytové politiky. „V pronajatém bytě prokazatelně shromažďoval nepořádek a odpad, a ohrožoval tak i ostatní obyvatele domu.“

Neopakovatelné
Celou kauzu na facebooku okomentoval také opoziční zastupitel Prahy 2 Jaroslav Němec (Piráti). „Dvojka je bohatá městská část Prahy, kde žijí úžasní lidé, sousedé a mezi námi i lidé, kteří potřebuji pomoci. Tak už to v životě chodí. Nicméně rozhodně nikdo z naší komunity, nás sousedů, nesmí zemřít na ulici. Pevně věřím, že to by se na Praze 2 dít nemělo,“ uvedl. „Pan Halamka nebyl příkladem vzorného občana, měl své problémy, ale patřil do komunity. To dosvědčuje i zájem, který jeho smutný příběh měl nejen v této komunitní skupině.“
Poučení pro příště?
Jsou situace, na které se člověk připravit nedokáže. Například když musí ze dne na den opustit byt a musí se sžít se složitým prostředím na ulici. Co v takovém případě dělat? „V obecné rovině lze občanům Prahy 2 doporučit, aby se v případě potřeby obraceli na konkrétní pracoviště Úřadu městské části Praha 2. Pokud se kdokoli z nich dostane do tíživé životní situace, měl by se v první řadě obrátit na pracovníky sociálního poradenství humanitního odboru, kde mu ochotně a rádi s řešením jeho sociální a životní situace poradí,“ odpověděla na dotaz Blesku Andrea Zoulová, mluvčí radnice.
Hlavní město zároveň pravidelně přes zimní období přijímá opatření právě pro lidi bez domova – letos byly v rámci koronaviru dokonce rozšířeny. Od listopadu do letošního března poskytuje magistrát 500 lůžek v noclehárnách.
„Letos budou fungovat i dvě ubytovny pro lidi, kteří potřebují ošetřovatelskou péči kvůli podlomenému zdraví v důsledku dlouhodobého pobytu na ulici,“ sdělila loni na podzim radní hlavního města pro oblast sociální péče Milena Johnová (Praha Sobě), která neopomněla dodat, že nevládní organizace budou zajišťovat i distribuci materiálu a potravin pro osoby bez přístřeší. O tyto služby si ale lidé bez domova musí říct. Od toho svou úlohu vykonávají jednotlivá pracoviště Centra sociálních služeb Praha.
Podívejte se, jak to vypadá v lodi Hermes, která slouží jako noclehárna pro bezdomovce. Eva Fornálová