7°C
Vilu spravuje, stejně jako nedaleké Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových. Je to budova s bohatou minulostí, kde kromě Jana Wericha žilo mnoho známých osobností spojených s českou kulturní scénou. Po 2. světové válce tu bydlel až do roku 1968 slavný básník Vladimír Holan, a právě s ním je historie toho artefaktu spojená.
Testování na covid probíhá v Praze i během Štědrého dne. Odběrová místa se znovu otevřou až v sobotu
Hlava ze slavného sloupu
S replikou hlavy z původního Mariánského sloupu se pojí zajímavá historie. Ten dnes již na Staroměstském náměstí opět stojí, původní byl stržen v roce 1918 po konci první světové války odpůrci monarchie, a socha Panny Marie se po pádu sloupu rozbila a fragmenty se postupně poztrácely. Stržení tehdy přihlížel i mladý básník Jaroslav Seifert, kterému se právě původní hlava přikutálela k nohám. Hlava ze sochy se později objevila v roce 1957, když ji dodnes neznámý člověk nabídl k výkupu ve starožitnictví na Národní třídě a dnes ji vlastní Národní muzeum.
Ještě za první republiky ale vznikla replika, která se do vily teď vrací. Vytvořil ji sochař Leonard Rotter a není úplně jasné, jak se zrodila. Tvrdil, že ji vytvořil podle fotografií. Dílo je ale tak moc podobné originálu, že se čile spekulovalo o tom, že jde o ztracený originál hlavy. Tehdy měl sochař ateliér na Kampě nedaleko Čertovky.
Od něj pak socha putovala do Werichovy vily, když jí věnoval Vladimíru Holanovi, který ve vile bydlel od roku 1948. Holan si ji postavil na skříň v pracovně a stala se pro něj kultovním předmětem.
Inspirovala i Seiferta
V jeho pracovně na ni po letech opět narazil také Seifert, kterému se při pádu sloupu původní hlava měla přikutálet k nohám. Hned ho zaujala a proto si jí od Holana půjčil, nechal si udělat vlastní odlitek a vystavil si ho ve své vlastní pracovně. Položil si ji naležato tak, jak původní sochu poprvé spatřil. Inspirovala ho také ke zkomponování básně nazvané Hlava Panny Marie.
Holanův odlitek z vily zmizel po jeho smrti v roce 1980, kdy ho jeho manželka dala do kostela Panny Marie Královny ve Lhotce, odkud putovala k předsedovi Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí Janu Bradnovi. Právě od něj se opět do vily hlava vrátila. „Pevně věřím, že tenhle cenný artefakt přiláká do vily mnoho nových návštěvníků,“ říká Jiří Pospíšil. Na Kampě si také každoročně připomínají spolu s návštěvníky osobu Jana Wericha, jehož jméno vila dodnes nese,byť v ní kromě Holana bydlel také Josef Dobrovský.
V minulosti byla centrem společenského dění a o Vánocích obzvlášť. U Werichů se pořádala pověstná setkání, kde se scházela spousta slavných osobností. Jan Werich zval na Štědrý den až 150 hostů, podával se šoulet nebo třeba v českém prostředí dost netradiční šneci. „Dělal vždy o Štědrém dnu takový den otevřených dveří, ale čistě jen pro pánskou společnost. Od rána až do druhé odpoledne se ve vile vystřídalo na sto padesát hostů,“ vzpomínala na něj jeho někdejší hospodyňka.
Chodil Gott i Hrušínský
Slavný herec se se svou vášní pro jídlo netajil, proto se tu podávaly samé delikatesy, hosté ho také jedlými dary z celého světa pravidelně obdarovávali. Mezi hosty patřil i další slavný herec Rudolf Hrušínský nebo Karel Gott, který si jeho společnost vždy velmi užíval. „Pan Werich, to bylo chodící moudro! Tak rád a s takovým napětím jsem ho vždycky poslouchal,“ říkal o tradičních setkáních. Pravidelně také Werichovi vozil dárky z ciziny.
S Vánočním setkáním se také pojil poměrně netradiční zvyk, na kterém Jan Werich každý rok trval. Stoly, které se prohýbaly pod množstvím jídla, musely mít ubrusy a každý z hostů, který dorazil, se na ně musel podepsat. Ty se pak schovávaly v pytle s označení, ze kterého jsou roku. Tyto setkání většinou probíhaly celý den, večer probíhal pak už jen v rodinném kruhu.
Werichova vila Eva Fornálová
