8°C
Českoslovenští Židé v roce 1940 dali dohromady veškeré rodinné úspory, aby unikli před transporty do koncentračních táborů. Vybrané peníze jim zajistily účast v transportu do Palestiny (dnešního Izraele), které organizoval Adolf Eichman. Eichman tak na palestinské území poslal tisíce ilegálních uprchlíků z okupovaných území, což mělo za následek, že Palestina přestala uprchlíky přijímat. To zároveň vedlo k tragédii na lodi Patria.
„Adolf Eichman zneužil tisíce lidí, kteří ve strachu před židovskými represemi prchají z domova do země, kde má jejich přítomnost způsobit politickou kolizi,“ řekl na začátku pietní akce Pavel Štingl z Památníku ticha, který o tragédii na lodi Patria natočil dokumentární film.
Dlouhá a strastiplná cesta
Pokud se Židé z tehdejšího Československa chtěli do Palestiny dostat, museli nejdřív do Vídně. Odtud na přeplněných výletních lodích dopluli po Dunaji až ke Středozemnímu moři, kde znovu přesedali. Tentokráte na polorozpadlé lodě, které je měli dopravit až do přístavu v Haifě. „Plavba trvala mnohem déle, než kdokoli předpokládal. Na lodích chybělo jídlo i palivo, byly přeplněné k prasknutí a navíc většina přístavů těmto lodím ani nechtěla povolit zakotvení. Byla to velmi strastiplná cesta,“ popisoval Pavel Štingl.
Rodinné vzpomínky
Do Palestiny putoval i tatínek Hanuše Bora. „Táta nikdy o válce moc nemluvil, ale z téhle cesty se občas o nějakou tu historku podělil. Tenkrát cestoval on, jeho bratr a 2 bratranci. Byli mladí, tátovi bylo 21 a říkal, že během cesty záleželo na tom, jak byl kdo drzý, jaké měl svaly, zkrátka jaké místo si dokázal na lodi vydobýt. Protože byli poměrně velká skupina, zvládali to dobře. Táta vždycky říkal, že kdyby nebyla válka, bylo by to vlastně skvělé dobrodružství,“ líčil Bor.
Když uprchlíci přijeli ke břehům Palestiny, která je odmítla přijmout, 2000 z nich si jich nastěhovali na loď Patria, která kotvila v přístavu. Tou měli odplout na Madagaskar. Uprchlíkům se to ale nelíbilo, a tak se rozhodli loď poškodit menším výbuchem, aby nemohla vyplout. Nálož ale bohužel byla větší, než předpokládali a loď se po výbuchu začala potápět.
„Táta tenkrát spal ve své kajutě, jen tak v trenýkách. Kupodivu výbuch ani následný otřes ho nevzbudil, ale vzbudil ho buben zavěšený nad ním, který mu spadl na hlavu. Táta na nic nečekal, prodral se zpanikařeným davem na palubu a skočil asi z 15 metrů do moře. Skoky z výšky měl natrénované. Skákal totiž v Praze ze železničního most do Vltavy,“ pousmál se Bor. „Vůbec nevěděl, kde je zbytek jeho rodiny, ale podařilo se mu doplavat až na břeh, kde se šťastnou náhodou potkal se zbytkem rodiny,“ dodal.
Tragické následky
Při výbuchu tehdy zahynulo 270 lidí včetně žen a dětí. Ostatní využili mezinárodního práva a vstoupili na břeh Svaté země jako trosečníci. Mnozí z nich narukovali do armády, bojovali v britských jednotkách nebo ve sborech generála Klapálka u Tobruku, v bitvě u Dunkerque či působili jako piloti u RAF.
Součásti vzpomínky bude u Památníku Ticha stát dřevěná loď nazvaná Wooden Cloud (Dřevěný oblak), kterou Pražané mohou znát ze Smetanova nábřeží. Německý sochař Martin Steinert ji vytvořil dvou tisíc metrů dřevěných latí o celkové hmotnosti jedné tuny u příležitosti festivalu Sculpture Line letos v srpnu.
