Jen málokterý rytířský řád je opředen takovou mlhou tajemna jako templáři. Může za to jejich téměř neomezená moc a velké bohatství, kterým řád disponoval. I když jejich původním posláním bylo hájit křesťanské poutníky na cestě do Izraele, brzy se jejich vliv výrazně rozrostl a moc měli mnohdy větší než kdejaký suverénní stát.
Ochránci poutníků
Když byl po první křížové výpravě v roce 1099 dobyt Jeruzalém, mnoho křesťanů se vydávalo na dalekou pouť, aby na vlastní oči spatřilo svaté místo a kolébku křesťanství. Poutníci byli většinou obyčejní lidé, neozbrojení, a tehdejší svět nebyl bezpečný ani trochu. Proto vznikla myšlenka poutníky chránit, na základě které byl založen řád Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu neboli Templáři. Přesné datum není zcela známé, ale historikové se shodují, že se tak stalo kolem roku 1120.
„Jistí vznešení muži rytířského stavu, pobožní muži, Bohu zasvěcení a bohabojní, se zavázali službou Kristu z rukou patriarchy. Slíbili žít navždycky jako řádní kanovníci, bez vlastnictví, v čistotě a poslušnosti. Jejich předáky byli ctihodný Hugo z Payns a Godefroi ze Saint Omer. Jejich plnou povinností bylo, že budou chránit cesty a silnice proti útokům lupičů a loupežníků. To se dělalo zvláště na ochranu poutníků,“ zapsal v roce 1170 jeruzalémský historik a kronikář Vilém z Tyru.
Vlivní a bohatí
Z nemajetných ochránců bezbranných poutníků se postupem stala velmi dobře vycvičená armáda, která bojovala hned v několika křížových výpravách, mimo jiné se zúčastnili i tažení proti husitům. Účast ve válkách byla velkým zdrojem nejen věhlasu, ale samozřejmě i peněz. A s množstvím peněz roste i vliv. Svá sídla budovali po celé Evropě, ale i Středním východě, se kterým čile obchodovali.
Templáři v Praze
Své sídlo měli Templáři rovněž v Praze. Za vlády krále Václava I. získali pro svůj řád roku 1232 do vlastnictví rotundu sv. Vavřince (dnes známý jako odsvěcený kostel Pražská křižovatka či také kostel sv. Anny, pozn. red.) na Starém Městě Pražském. Toto místo je jediné historicky podložené v Praze, kde s jistotou víme, že templáři přebývali.
Tajemná legenda
A právě od těchto dob se poblíž rotundy sv. Vavřince, konkrétně v klikaté uličce Liliová, každý pátek třináctého o půlnoci má prohánět na koni templářský rytíř s utnutou hlavou v podpaždí. Říká se, že byl za trest sťat, a protože se neusmířil s Bohem, musí bloudit ulicemi a čekat na vysvoboditele. Ten musí být natolik neohrožený, že zastaví jeho koně, vytrhne rytíři meč z ruky a probodne mu srdce. Tak bludný rytíř konečně dosáhne svého klidu.
Existuje i jiná verze této legendy. Utnutá hlava, kterou rytíř veze, není jeho, ale Bafometa, modly, kterou údajně templáři uctívali. Tato relikvie měla mít obrovskou moc a každého, kdo ji uctíval, ochraňovala a také mu zajišťovala obrovské bohatství. Hlava Bafometa měla být tak děsivá, že se jí báli i bitvami ošlehaní templářští rytíři. Pravdu lze dnes zjistit jen stěží. Nejspíš je to jen další z legend, které Řád templářů obestírají.
Prokletý pátek třináctého
Jedno je ale jisté. S obrovským vlivem, jaký templáři měli, rostl i počet jejich nepřátel. Mezi nimi byl i francouzský král Filip IV. Sličný, který templářům dlužil ohromné částky za křížové výpravy. Podivné historky o tajemných obřadech templářů, které spíše připomínají satanské rituály než křesťanskou mši, se mu náramně „hodily do krámu“.
Proto templáře obvinil z kacířství a homosexuality a dne 13. října 1307 na ně uspořádal doslova hon. Mnoho jich bylo zabito, někteří uvězněni a mučeni, dokud se nepřiznali i k věcem, které nikdy neprovedli. A tehdejší velmistr řádu Jakub Molay byl upálen na hranici. Templářský majetek byl zkonfiskován, řád zrušen a už nikdy nebyl obnoven. Fascinující tajemno okolo templářů však zůstává dodnes.
