Idea projektu je taková, že děti ze základních škol, kde nemají možnost se takto praktické výuky účastnit, budou moci docházet do polytechnických hnízd umístěných v jejich blízkosti. Začátkem října se otevřelo v Libuši na Střední škole automobilní a informatiky, kam budou moci dorazit žáci z okolních škol. 

„Moje myšlenka byla taková, že je potřeba vrátit dílny na základní školy, aby děti mohly pracovat i rukama,“ říká Roman Pommer, předseda představenstva Hospodářské komory hl. města, která celý projekt rozjela ve spolupráci s pražským magistrátem. 

Cílem celého projektu je vybudovat dílny na 24 místech po celé Praze. Na středních školách a v Domech dětí a mládeže jich vzniklo již 17. K disposici jsou pak okolním školám, které do nich mohou posílat děti nejčastěji 8. a 9 tříd, někdy se však ředitelé škol podle Romana Pommera ředitelé nadchnou a posílají tam i děti třeba z pátých ročníků.

Školy to nic nestojí

Výhodou pro školy je, že nemusí mít vlastní učitele dílen a pro děti jsou na místě k disposici pedagogové a mistři ze specializovaných škol a díky financím z evropských fondů je to nic nestojí. Dílny mohou sloužit i k tomu, že přilákají právě žáky základních škol ke studiu různých řemesel a i jejich rodiče skrze ně mohou poznat, že studium řemesel není nic špatného.

Šéf hospodářské komory se domnívá, že právě toto je cesta k tomu, aby změnil pohled na tyto obory. „V 90. letech v České republice řemeslo a práce rukama degradovala,“ myslí si a naráží i na to, že řemeslníků je často nedostatek. Sám to zná i ze své praxe, je také prezidentem Cechu obkladačů ČR. „Já tvrdím, že pro díte je úžasné, že si uřízne dlaždičku,“ poznamenal.

V rámci polytechnických hnízd si v dílně děti mohou vyrobit s pomocí mistrů například stojan na mobil nebo například jednoduchý věšák, který si mohou odnést domů. Pod dohledem zkušených mistrů si tu vyzkouší práci s nářadím, které mnohé domácnosti dnes  již ani doma nemají.

Poskládají si robota

O patro výš než je tato klasická dílna najdou žáci druhou část polytechnického hnízda, kde se pracuje s mnohem komplikovanější technologií. Žáky tu bude učit jeden z pedagogů Střední školy automobilní a informatiky Miroslav Rapant, který už si i výuku žáků ze základní školy vyzkoušel v jiném „hnízdě“ na Hostivaři.

Video
délka: 01:33.76

V Domově dětí a mládeže Prahy 9 na Proseku si děti mohou místo hraček vyhrát s nářadím a různými složitými stavebnicemi, které po sestavení fungují. Co by za to daly děti před takovými 20, 30 nebo 50 lety? David Zima

S ním si mohou v děti zjednodušeně řečeno postavit ze stavebnice připomínající lego robotické „autíčko“, které poté mohou naprogramovat a řídit ho pomocí dálkového ovládání. „Já mám pocit, že děti to baví. Myslím si, že to pro ně určitě je zpestření výuky,“ říká.

Na robota se dají přimontovat různé součástky nebo se mohou mezi sebou různě přetlačovat. Hlavní ideou ale je, aby si děti vyzkoušely i jejich programování. V rámci dílen se mohou dostat děti i k tomu, že si něco vytisknou na 3D tiskárně. Dají se na nich vytisknout i náhradní díly právě do stavebnic, které se používají při výuce.

Polytechnický autobus

Kromě vybudovaných dílen je součástí projektu hospodářské komory také tzv. PolyTechBus, který se seznamuje s řemesly ty úplně nejmenší děti. Jezdí na mateřské školky a 1. stupně základních škol. Děti se tam seznamují s prací obkladačů, malířů nebo truhlářů a dalších profesí, se kterými mohou i prakticky vyzkoušet například řezat dlaždičky, jak zmiňoval Roman Pommer. 

Kromě toho buduje komora také na školách Centra interaktivní výuky, jejichž záměrem je přinést do školství nejmodernější technologie včetně počítačů nebo 3D tiskáren. „Řemeslo už není není jen o ponku, ale i o těchto věcech,“ dodal šéf pražské hospodářské komory. 

Fotogalerie
43 fotografií