Povodni předcházelo dlouhé období dešťů, podle dobových záznamů pršelo téměř celé jaro a vydatné deště pokračovaly i v létě. Po celé zemi byly nesjízdné cesty a voda zastavovala železniční tratě. „Veliké neštěstí zastihlo matičku českou zem! Širé kraje českého jihu spustošeny hroznými proudy vod, rozvodněnými stálými dešti v poslední polovici srpna, způsobeny ohromné škody na majetku a bohužel zahubeny i lidské životy,“ napsal o povodni Jan V. Veselý v knize Velká povodeň v Čechách. Mnozí tehdy měli ještě v živé paměti povodeň z roku 1872, která patřila vůbec k nejničivějším v historii země.
Hladiny řek tentokrát stoupaly postupně dlouhou dobu na všech přítocích Vltavy, v jižních Čechách se protrhly hráze několika rybníků. V Praze se začala situace výrazně zhoršovat na začátku září. Od pondělí 1. září pozorovali lidé stoupající hladinu Vltavy v Praze, obyvatelé záplavových oblastí byli upozorňováni, aby se připravili na vystěhování, z Vyšehradu zazněly poplašné výstřely varující před povodní.
Hladina rychle stoupala
Den před katastrofou, která postihla Karlův most, byla hladina již o 2 metry nad normálem. Tehdy také došlo k prvnímu velkému neštěstí. V okolí Invalidovny probíhalo cvičení vojáků, kteří tu postavili pontonový most. Ti dostali rozkaz zachránit část vojenského materiálu a vypluli proti proudu směrem k levému břehu řeky. Celá akce probíhala v noci, když do jejich plavidla narazily vory utržené rozvodněnou Vltavou. Několika lidem se podařilo zachránit, dalších dvaadvacet vojáků se utopilo.
Hladina během středy 3. září stále stoupala, voda se rozlila v níže položených ulicích Josefova, Starého Města nebo Kampy. Ta největší tragédie přišla 4. září asi v půl šesté, kdy obyvatele Prahy vyděsil strašlivý rachot, když nápor trosek a sílu proudu řeky nevydržely dva pilíře Karlova mostu. Po mostě ještě před zřícením normálně chodili lidé, mířící většinou do zaměstnání. „Pojednou spozorovali jsme, kterak se trhlina šíří a táhne dále až k šestému pilíři. Nanejvýš poděšeni couvli jsme nazpět k mostecké věži, v tom ozval se hrozný rachot a již řítila se klenba u pátého pilíře do vod,“ popsal v knize Velká povodeň v Čechách strojník z tiskárny Ferus.
Strašlivé neštěstí
O pár hodin později se zřítil třetí pilíř a další dva byly vyvráceny. Při pádu mostu zemřelo několik lidí, voda záhy zaplavila skoro třetinu tehdejší rozlohy Prahy, což dodnes připomíná řada značek na historických domech. Lidé byli pádem mostu zděšeni, dobová literatura zkázu přirovnávala k požáru Národního divadla. „Srdce všech Čechů zachvělo se nevyslovitelnou bolestí nad zkázou uměleckého díla Karlova. Oči všech Pražanů zalily se slzami,“ psalo se tehdy v časopise Zlatá Praha.
Podle tehdejších záznamů povodeň kulminovala mezi 20. a 22. hodinou večer s průtokem 3975 metrů krychlových za sekundu. Už tehdy ale byli nejen redaktoři novin přesvědčeni, že most bude obnoven do své původní podoby. „Karlův most bude musit býti opraven naskrze ve své původní podobě. Od této zásady národ český a zvláště Praha neustoupí ani na vlas,“ psalo se ve Zlaté Praze. Zřícení mostu vyšetřovala i komise z tehdejšího magistrátu, která jako hlavní příčiny určila nahromadění dříví a vorů, které vytvořily velký tlak na pilíře, víření vody proudění a nedostatečné založení pilířů mostu.
Opravil se už za 2 roky
S opravou se začalo hned, jak voda opadla, podílel se na ní architekt Josef Hlávka. V těsném sousedství pobořeného mostu vznikla provizorní dřevěná lávka. Most se postupně obnovil do původní podoby už za dva roky. Po dalších více než sto let, tedy celé 20. století, se živelní pohroma takového rozsahu v Čechách a v Praze na Vltavě nevyskytla (největší s průtokem 3240 m³/s byla v březnu 1940). Rok 1890 proto sloužil jako model pro budoucí protipovodňovou ochranu metropole.
Mylně optimistické názory, zejména mezi laickou veřejností, že město bezpečně ochrání vltavská kaskáda, pak doslova spláchla povodeň v srpnu 2002. Historicky dosud největší povodeň kulminovala v Praze průtokem 5160 m³/s. Příčinou (dešťové srážky) a vývojem byla velmi podobná té z roku 1890. Velké rozdíly nebyly ani v rozsahu zatopených míst, přestože za tu dobu doznal tok Vltavy regulací mnoho změn.
