„Lávky by měly zjednodušit studentům i kantorům přechod z jedné budovy do druhé a zároveň zvýší i požární bezpečnost. Oba můstky vyjdou zhruba na 60 miliónů korun, finance škola čerpá z dotací ministerstva financí,“ uvedl mluvčí VŠCHT Michal Janovský. O propojení obou budov rozhodlo vedení už v roce 2017, kdy vypsalo i architektonickou soutěž. Ze třech soutěžních návrhů vybrala odborná porota, ve které byl mimo jiné i uznávaný architekt Josef Pleskot, jako vítězný návrh ten od ateliéru ov-a.
Studenti propojení budov vesměs vítají, i když si kolikrát nejsou zcela jistí, že supermoderní lávka mezi historické budovy zapadne. Na sociálních sítích VŠCHT se Michal B. vyjádřil následovně: „Asi to není nejkrásnější, ale vidím v tom velký přínos.“ Někteří jsou ale mnohem kritičtější. „Strašné, z hlediska celkového vizuálu budov,“ napsal Martin K. Souhlasí s ním i jeho kolega Honza T., i když uznává, že lepší varianta asi nebyla. „Dnes jsem to viděl poprvé a zároveň jsem viděl i poprvé ostatní návrhy, které byly. Bohužel, ač tento mostek vypadá naprosto příšerně a k budovám se absolutně nehodí, tak ostatní návrhy byly ještě horší. Dá se tedy říct, že ze všech hrozných možností vybrali tu nejschůdnější variantu.“
Složitá doprava
Obě ocelové konstrukce se vyráběly asi 30 kilometrů za Prahou. „V noci z 10. na 11. března čeká první z můstků převoz na místo, po jejich usazení na pilíře pomocí jeřábu budou opláštěny skleněnými prvky. Při vlastním osazování můstků na svá místa je nutné z hlediska bezpečnosti krátkodobě uzavřít celou ulici Studentská, jinak bychom se mohli dostat do maléru,“ vysvětlil Petr Šichtanc, architekt VŠCHT Praha.
Obě lávky jsou 25 metrů dlouhé, 4,6 metru vysoké a tři až pět metrů široké a váží každá 30 tun. Stát budou na dvou železobetonových pilířích, které byly postaveny hned u zdi obou budov. Pilíře jsou obloženy kamenem, aby opticky ladily s fasádou budovy. Oba můstky budou zastřešené. „Plný strop lávky ztužuje konstrukci a brání nadměrnému přehřívání. Podlaha s betonovou vrstvou tlumí chvění konstrukce,“ vysvětluje Jiří Opočenský z ateliéru ov-a.
Nápad vznikl už v 30. letech
Nápad na propojení obou budov není nový. „Počítal s ním již architekt Antonín Engel v urbanistickém návrhu dejvického kampusu z třicátých let 20. století. K jeho kompletní realizaci však nikdy nedošlo a v současných podmínkách by už tento návrh nebyl absolutně vhodný. Zasahuje totiž do pěší komunikace a omezoval by dopravu. Na tento návrh bychom nikdy nemohli dostat stavební povolení,“ uzavírá Petr Šichtanc.
