10°C
18. listopad 1994 je v kronice Prahy 14 nadepsán tučnými písmeny, která značí historický význam pro tuto městskou část. Od toho dne se totiž začala psát historie nově vzniklé městské části Praha 14, v níž se propojily Hloubětín, Kyje, Hostavice a Černý Most. Skutečná historie tohoto územního celku přitom sahá až do pravěkých období. Tam, kde dnes stojí sídlištní zástavba, se dříve proháněli mamuti i jejich lovci.
Inspirace pro autora Lovce mamutů
Archeologické nálezy dokládají čilý život už v 5. tisíciletí před naším letopočtem. „Úrodné údolí říčky Rokytky lidem odpradávna poskytovalo vhodné životní podmínky, potravu a otop zabezpečovaly i okolní lesy se spoustou zvěře,“ líčí Dagmar Broncová v Knize o Praze 14 a okolí. Na území nynější Prahy 14 bylo učiněno mnoho nálezů nejrůznějších nádob ještě z doby kamenné. „Objevy kolem řeky Rokytky inspirovaly Eduarda Štorcha k napsání známé knihy o našich prapředcích U Veliké řeky,“ píše se v knize.
Z Hloupětína Hloubětín
Místopisná pojmenování vznikala stejně jako kdekoliv jinde v Praze až ve středověku. Nejstarší vesnice, ze kterých jsou dnes známé pražské čtvrtě, vznikaly zrovna tehdy. Nejstarší z nich by podle listiny papeže Innocence III. z roku 1207 měl být Hloubětín. „Tehdy tu zřejmě byl hospodářský dvorec, možná i tvrz, při němž stával – nejspíš v místech dnešního kostela sv. Jiří – původní kostel,“ píše Broncová.
Patrně od majitele onoho dvoru či tvrze se také odvozuje dnešní název čtvrti. Byť se tedy úplně původně mělo jednat o jistého Hlupatu, podle něhož nesla vesnice jméno Hloupětín, a to až do roku 1907. Tehdy si místní uvědomili, že se nejedná o příliš reprezentativní název, tak z jejich popudu došlo ke změně na dnešní Hloubětín, který se jinak v žádné výrazné prohloubenině oproti jiným částem Prahy nenachází.
Chlouba románské Prahy
Přibližně z té samé doby, z 13. století, pochází i první písemné zmínky o Kyjích. Na jejich území se nachází skvostný kostel sv. Bartoloměje, pravděpodobně z 20. či 30. let 13. století, který je jednou z nemnoha dochovaných románských památek na území Prahy. „Zde již jistě v pradávných dobách byla nějaká tvrz – snad již kamenná, srubem i příkopem obehnaná – poslední tvrz před Prahou, z níž planoucí oheň zvěstoval návrat knížete z válečné výpravy. U tvrze snad byla již tenkráte kaple, jež dala vznik pozdějšímu kostelu“ cituje Broncová Pamětní knihu obce Keje-Aloisov-Hostavice.
Turbulentní 20. století
Paradoxně Černý Most, sídliště, které je dnes vesměs synonymem celé Prahy 14, vzniklo nejpozději. S jeho výstavbou se začalo koncem 70. let a skončilo až v roce 1991. Jeho název paradoxně odkazuje na začouzený kamenný železniční most, přes který se hnaly vlaky z Vysočan do Horních Počernic, což do jisté míry zároveň i symbolizuje odvěký význam lokality.
Napříč nynější Prahou 14 totiž kdysi vedla důležitá obchodní stezka, již později nahradila vůbec první železniční trať s parostrojním provozem na pražském území. Dodnes se na Černém Mostě nachází frekventovaný autobusový terminál, ze kterého se jezdí do Hradce Králové, do Liberce, do Krkonoš či za hranice, a který tak do jisté míry symbolizuje most mezi Prahou a blízkým či vzdáleným okolím.
Vyhlídkový let z Letňan nad územím Prahy 14. Jiří Marek
„Konec dvacátého století proměnil nevlídný a zapomenutý kout Prahy v rušné místo, kde tepe život i o sobotách a nedělích,“ myslí si Broncová. „Na samém východním okraji Prahy totiž vyrostla nákupní zóna, nabízející ve velkých supermarketech občanům hlavního města pohodlné a levné nákupy.“ Rozvoji celé městské části také mimořádně pomohlo zbudování metra, jehož nadzemní tubus mezi stanicemi Rajská zahrada a Černý Most dodnes působí mimořádně nadčasově. Podle Broncové se stal „charakteristickým znakem sídliště“.
Sídliště v plenkách
Jeho prvopočátky si lze snadno odvodit ze slov pamětníků – prvních přistěhovalců. Mezi nimi je například Jana Majerová, psycholožka Pražské organizace vozíčkářů, která se do Knihy o Praze 14 svěřila s tím, že: „ze začátku bylo trochu složité být doma bez telefonu, který do domu ještě nezavedli. Chyběly tu i jiné potřebné objekty – třeba samoobsluha, nebyly ani telefonní budky,“ popisuje. Jaký to paradox, že dnes, 19 let od vydání knihy, se na Černém Mostě nachází jedno z největších obchodních center v Praze a spolu s ním i rozsáhlá komerční zóna.
Uznávaný historik František Šmahel, který se řadí mezi „nejstarší“ obyvatele sídliště, k tomu dodává: „Když jsme se sem nastěhovali, za námi byla venkovská humna. Dnes do nákupního centra v sousedství našeho sídliště přijíždí tolik lidí ze široka, že nemáme kde zaparkovat. Okolí se trochu zušlechťuje, a na nových domech může dokonce i oko spočinout. Rozhodně již neplatí výrok jiného kolegy při pohledu na původně šedivou masu obytných bloků: Tady také žijí lidé?“
Vstříc dalším výročím
Praha 14, kde dnes na téměř 14 km² žije bezmála 50 tisíc obyvatel, ve svém vývoji neustává. Stále se rozvíjí a vznikají nové stavby, které udávají zase trochu jinou tvář celé městské části. Tak jako například loni vztyčená rozhledna Doubravka, která se stala nejnovějším symbolem městské části.
Dlouho se zvažuje možnost prodloužení linky metra B na východ, též by do budoucna na území Prahy 14 měly vzniknout nové vlakové zastávky a v neposlední řadě je také v plném procesu výstavba parkovacího domu na Černém Mostě. V plánu je i další moderní výstavba či rekultivace sídliště, která by slovy nynějšího starosty Radka Vondry (TOP 09) měla „Černý Most proměnit v moderní vnitrobloky sídlišť západního střihu.” Závěrem nezbývá popřát Praze 14 dalších plodných a prosperujících 25 let.
