Nejen pivovarem a pravěkou kulturou jsou Únětice západně od Prahy známy. Na toku zdejšího potoka, který i nese jméno městečka, totiž kdysi stával nejstarší vodní mlýn v Čechách. Ačkoliv se bohužel do dnešních dnů nedochovalo, kde přesně stával, ani jak vypadal, z darovací listiny kněze Zbyhoně Úněticím totiž vyplývá, že na západním okraji dnešního městečka fungoval mlýn už v roce 1125.

Otázka zní: Kde?

„Místní obecní kronikář, p. Dvořák udává místo, kde by měl mlýn kdysi stát, před obec do mokřiny,“ uvádí v knize Mlýny na Únětickém potoce Petr Jirásek. Podle kněze z darovací listiny se o mlýnu hovoří jako o Zbyhoňovu. Ačkoliv Únětický potok není nijak prudký a velký, a těžko si můžeme představovat, že by tomu dříve bývalo jinak, podle archeologa Zdeňka Smetánka bylo umístění prvního českého mlýnu pochopitelné.

„Pro skupinu lidí pracujících na kostelním statku, ani pro jejich majitele, nebylo již praktické, aby každá jednotlivá rodina semílala své obilí na vlastním ručním kamenném rotačním mlýnku,“ píše Smetánek v knize Legenda o Ostojovi. „Kde mlýn stál, jak vypadal, o tom ovšem nemůžeme vůbec nic jistého říci, neboť povrchový průzkum v nivě (…) nepřinesl žádné přímé poznatky.

Mlelo se nepravidelně a nedobře

Odhadovat však můžeme, jak mlýn fungoval. Podle Smetánky musel být potok kvůli malému spádu přehrazen, aby vznikla menší nádrž. „V technických možnostech obyvatel vesnice asi nebylo vybudovat příliš vysoké zařízení, kopání velkých náhonů a odtoků také asi nepřicházelo v úvahu,“ domnívá se. „Větší přepad vody nebyl zde v rovinatém údolí možný, a proto nemůžeme počítat s vertikálním kolem na svrchní vodu.“ Znamená to tedy, že mlýn rozhodně nevypadal tak, jak si dnes představujeme mlýny s velkými vodními koly.

Neví se přesně, kde nejstarší mlýn v Čechách stával. V úvahu připadají mokřiny za Úněticemi, podle místního kronikáře mohl Zbyhoňův mlýn stát blíže dnešní zástavbě.
Neví se přesně, kde nejstarší mlýn v Čechách stával. V úvahu připadají mokřiny za Úněticemi, podle místního kronikáře mohl Zbyhoňův mlýn stát blíže dnešní zástavbě.
Autor: David Zima

„V Úněticích proto nejspíš stál typologicky nejstarší typ mlýna roztáčeného vodorovně ležícím kolem, pro jehož pohon postačí menší, ale přesně na lopatky kola usměrněný proud vody,“ líčí dále archeolog. Nejednalo se prý o mlýn účinný, přesto svou práci dokázal odvést. Ne ale často.

Nebyl totiž v provozu trvale, ale jen v případech nadbytku vody – tedy pokud zrovna zapršelo. „Dá se předpokládat, že kvalita mouky z takového mlýna a ručního žernovu (pravěký typ ručního kamenného mlýnku – pozn. Redakce) se moc nelišila. Obojí připomínalo spíše šrot.“ Jak dlouho mlýn stával, respektive kdy přesně a proč zanikl, se můžeme jen dohadovat. Za nejpravděpodobnější by se mohla jevit povodeň, zrovna tak plno mlýnů lehlo popelem kvůli požáru.

Video
délka: 00:24.11

Pod Malým rybníkem v Úněticích podle písemných zpráv stával nejstarší vodní mlýn v Čechách, tzv. Zbyhoňův mlýn. David Zima

Mlýn s bohatou historií

Opusťme nyní Únětice a vydejme se po proudu Únětického potoka o takové dva kilometry dále. O historické prvenství „zápolí“ Zbyhoňův mlýn s mlýnem v Suchdole, který stával tam, kde nyní Trojanův mlýn. I ten je totiž zmíněn v listině kanovníka Zbyhoně z roku 1125. „V té době byl mlýn skromným pouze o 1 vodním kole,“ líčí Jirásek. Nacházel se v místech, kudy od nepaměti vedla stezka, která pojila Pražský hrad a Levý Hradec, první doložené sídlo Přemyslovců.

Poznatků o tomto mlýnu už je přece jen více. Tím spíše, že se »dochoval« dodnes. „Za vlády Karla IV. v letech 1360–1378 byl přestavěn nejen Suchdolský dvůr a celá ves, čítající 20 stavení, ale pravděpodobně i mlýn. Dosud byl dřevěný, nyní byl vystaven z kamene,“ uvádí Jirásek. „Koncem 17. století, kdy suchdolský statek vlastnil klášter emauzských benediktinů, byl mlýn rozšířen na 2 vodní kola. Za třicetileté války byl Suchdol zpustošen.“ Spolu s ním patrně i mlýn, který však byl obnoven.

Své nynější jméno – Trojanův mlýn – nabyl nejspíše kolem roku 1730, kdy přešel do majetku rodiny Trojanů, která o něj pečovala až do 19. století a výrazně se zasloužila nejen o jeho rozvoj. Dokonce po toku potoka směrem na Roztoky nechal Jiří Trojan vybudovat další mlýn, dnes zaniklý Tůmův mlýn, který se dochoval pouze v podobě rozvalin a zbytků úprav toku Únětického potoka. Na přelomu 18. a 19. století v rámci Trojanova mlýna fungovala i pekárna.

Filmovou kulisou

Ačkoliv už dávno neslouží k mletí obilí, neboť v roce 1922 byl mlýn přestavěn na hospodu s koupalištěm místo vodní nádrže, je dodnes Trojanův mlýn součástí malebné scenerie povodí Únětického potoka a od roku 1999 je kulturní památkou. Dnes nabízí ubytování, konání různých společenských akcí včetně svateb. Jeho půvabu si byli a jsou vědomi také filmaři.

V místech nynějšího Trojanova mlýna v Suchdole stával mlýn už s větší jistotou ve 12. století. Mělo by jít o jeden ze dvou nejstarších mlýnů v Čechách vůbec, které vznikly na Únětickém potoce.
V místech nynějšího Trojanova mlýna v Suchdole stával mlýn už s větší jistotou ve 12. století. Mělo by jít o jeden ze dvou nejstarších mlýnů v Čechách vůbec, které vznikly na Únětickém potoce.
Autor: Alexandr Malachovský

„Proslavil se díky Miroslavu Horníčkovi a Jiřímu Sovákovi, písařům z televizního seriálu Byli jednou dva písaři,“ líčí Jirásek. Seriál se v mlýně natáčel začátkem 70. let. K jeho natáčení se bohužel pojí tragická událost, protože Horníčkův dospělý syn Jan se při rybolovu utopil v nedalekém rybníku. Osudným se mu stal záchvat epilepsie.

Mimo jiné se v něm ale natáčel i americký thriller o Jasonu Bournovi Agent bez minulosti, i další české filmy. A úplná perlička na závěr. „Traduje se, že v něm přespával Mikoláš Aleš,“ popisuje Jirásek s tím, že jeden pokojík ve mlýně by podle toho měl také nést pojmenování Alšův pokojík. „Ve mlýně byl výčep piva, které měl Aleš rád.“

Fotogalerie
20 fotografií