V současnosti zchátralá, oprýskaná a nestabilní budova nádraží z roku 1923 čeká již dlouho na konečný verdikt o svém osudu. V roce 2016 převzala Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) nádraží Praha-Bubny do svého majetku spolu s dalšími šestnácti sty nádražními budovami po celé republice.
O rok dříve zde sochař Aleš Veselý vztyčil dvanáctimetrovou kolej do nebes, jež se jmenuje „Brána nenávratna“. Byl to první krok ke vzniku Památníku ticha. „Hledal jsem v Praze místo, kde by se dala komunikovat moderní historie aktivně,“ komentoval ředitel Památníku Šoa Praha Pavel Štingl důvod, proč vybral nádraží Bubny. Jeho záměrem je, aby zde vzniklo místo pro stálou expozici o holocaustu, ale také prostor pro přednášky, vzdělávání, dočasné výstavy a rozjímání.
Živá historie
Správa železniční dopravní cesty se uvolila, že objekt dlouhodobě bezplatně zapůjčí. Projekt pražského Památníku Šoa měl podporu také na radnici Prahy 7, ministerstvu kultury a pražském magistrátu, kteří se rozhodli novou podobu nádraží zafinancovat. Ve výběrovém řízení na budoucí podobu nádražní budovy vyhrálo architektonické studio ARN, které již připravilo podkladové studie.
„Chtěli jsme vytvořit mlčící stavbu. Bude ztělesňovat mlčící ticho, které se rozhostilo v Praze ve chvílích deportace židů. Komunikační prvky domu, jako jsou okna, jsou zaslepeny betonovými odlitky historických oken,“ vysvětluje architekt Michal Krejčí a doplňuje: „Historickou stavbu nádraží také chápeme jako jeden z exponátů, vystavěli jsme na ní takový sarkofág. Do interiéru proudí světlo pouze z proskleného světlíku. Zde se budou konat dočasné výstavy.“
Z interiéru zůstane zachováno schodiště, hala a perón. Zbytek vnitřních prostor nádraží je přestavěný, podle Pavla Štingla nemá smysl ho ponechávat. Magistrát teď bude hledat stavební firmu, která nádraží Praha-Bubny zrekonstruuje. Konkrétní čas zahájení stavby je závislý na výběru zhotovitele. Podle optimistického odhadu Štingla by se mohlo začít stavět již letos.
