Praha není jen velkoměstem s více než milionovou aglomerací obyvatel. Jak v jejích ulicích, ale také v přírodě, v parcích, v povodí i pod krovy střech žije nepřeberné množství zvířat, která by v kvantitě za dvounohými obyvateli jen tak nezaostala. Zatímco lidem jsou běžně k dispozici všelijaké nemocnice, polikliniky a ordinace, u volně žijících zvířat je to maličko komplikovanější.

O jejich zdraví totiž pečují záchranné stanice k tomu určené, které mnohdy nemají potřebné kapacity ani vybavení. To platilo i pro stanici, kterou vedla Věra Aladzasová Přibylová v pražských Jinonicích v těsném sousedství se Záchrannou stanicí hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy.

Sestěhováním do Vysočan se jak pro ni, tak i pro existenci její Záchranné stanice pro divoká a exotická zvířata otevírá nová, optimističtější kapitola. Dočasný i mnohdy trvalý útulek zde nalézá jak opuštěné či poraněné ptactvo, tak i například morčata, zajíci, lišky i exotičtí papoušci z celé Prahy.

Holubi, pávi, krkavci i ježci

V jedné z voliér má Věra Aladzasová Přibylová například dva ochočené krkavce, jeden z nich je slepý na jedno oko. Obou se kdysi někdo „zbavil“ na ulici. „Dostali se ke mně vlastně náhodou. I když jsem se snažila, původního majitele se dohledat nepodařilo,“ vysvětluje vedoucí, která má s ptactvem všeho druhu bohaté zkušenosti, a to i s krkavci.

Kromě drobného ptactva, jako jsou holubi, sýkory nebo pěnkavy, se paní Přibylová stará i třeba o pávy nebo dokonce o krkavce. Ti jsou sice ochočení, nedůvěřují ale kdekomu.
Kromě drobného ptactva, jako jsou holubi, sýkory nebo pěnkavy, se paní Přibylová stará i třeba o pávy nebo dokonce o krkavce. Ti jsou sice ochočení, nedůvěřují ale kdekomu.
Autor: Tonda Tran

„Dříve jsem se starala o takového, který šíleně sprostě nadával,“ uvádí. „Málokdo totiž ví, že krkavci umí mluvit i napodobovat lidský hlas.“ A jak byl sprostý, tak byl i neomalený. „Jakmile viděl, že si děti vyndaly něco k jídlu, hned se na ně vrhal.“

Mezi nejběžnější pacienty však patří holubi se zlomeninami či po nárazu do skla, nebo ježci, často také exotičtí papoušci, které si lidé pořídí, ale nevědí si rady s jejich chováním a výchovou. K dnešnímu dni se Přibylová stará o 200 zvířat. „To je ale teď relativně málo, bývá jich mnohem víc,“ dodává s tím, že čím více, tím vlastně lépe. O poraněná zvířátka je u ní totiž o péči a pozornost postaráno. Ve volné přírodě by se zraněním mnoho šancí neměla.

„Zhruba před tři čtvrtě rokem jsem přijala papouška eklekta, který býval vystavený v prodejně smíchovského obchodního centra. Neustále tam na něj doráželi děti a lidé, až se z toho zbláznil,“ svěřila jeden z mnoha smutných případů svých pacientů. „Neustále útočí na jiné ptáky i na lidi. Paní, která mi jej přinesla, měla prokousané uši i pokousaný obličej.“

Kde příroda nestačí, pomůže lidská ruka

„Musím zmínit opravdu upřímný obdiv k tomu, co paní Přibylová již řadu let dělá,“ uvedl pro Blesk.cz starosta Prahy 9 Jan Jarolím, který i zároveň vyslovil přání, aby zde stanice zůstala a fungovala už natrvalo. „I panelová sídliště, která na naší městské části stojí, jsou plná veverek nebo ptáků, a občas se nějaký ten chudák najde, který se zraní, například vletí do skla. Díky činnosti paní Přibylové ale neskončí jako potrava predátorů.“

Záchranná stanice pro divoká a exotická zvířata
Záchranná stanice pro divoká a exotická zvířata
Autor: Tonda Tran

Věra Přibylová se svěřila i s tím, že záchrannou stanici, kterou vede a opečovává prozatím úplně sama, ráda zpřístupní návštěvám veřejnosti. Mělo by se tak výhledově stát pravidelně jeden den o víkendu, a ve všední dny v určený čas. Situaci zatím komplikuje nejednoznačné značení, kde se stanice nachází. Ulice Pod Šancemi, mezi libeňským nádražím a sběrným dvorem, totiž není příliš frekventovaná. I na tom se však už ve spolupráci s vysočanskou radnicí a se SŽDC, na jejímž pozemku se stanice nachází, pracuje.

Návštěvníci si tak nejen budou moci prohlédnout zblízka zvířátka, ke kterým nebyl osud nejpřívětivější, ale též jim i něčím malým udělat radost. „Zvířata určitě uvítají krmivo, tedy ovoce a zeleninu nebo kočičí konzervy, psí granule, piškoty a tak podobně,“ sdělila Přibylová. „Já sama ocením spíše drobné náčiní nebo pletivo. Stanice dosud není dokončená a uzavřená, takže jakýkoliv stavební materiál, od dříví přes vázací drát až po šrouby a hřebíky opravdu uvítám,“ líčí vedoucí, která pomoci zvířatům zasvětila zakrátko už 50 let.

Fotogalerie
22 fotografií