Magistrát původně vyzvednutí ostatků odmítl s odůvodněním, že není možné bez prověření možností, jak by se postupovalo. Po konzultacích s odborníky však magistrát změnil pohled a po pondělní schůzce přislíbil pomoc. Ostatky Zdeny Mašínové starší se budou hledat.
Dcera Zdena Mašínová neskrývala ze schůzky radost: „Čekám na to už spousty let a děkuji všem, kteří mi pomáhají. Chtěla bych maminku pohřbít v rodinné hrobce v Lošanech na Kolínsku,“ říkala dojatá Zdena Mašínová mladší. Na maminku si příliš nepamatuje: „Byla jsem velmi malá a maminka byla mnohokrát vězněná. Prvně nacisty a potom komunisty,“ vzpomínala Zdena Mašínová.
Náročné hledání
Vyhledat hrob její maminky přitom nebude nic jednoduchého. Zdena Mašínová starší zemřela v roce 1956 v táboře nucených prací v Pardubicích a poté byla pohřbená do masového hrobu v Ďáblicích v Praze 8. O tom, kde se nacházela, vypovídaly pohřební knihy, ty však v šedesátých letech shořely. Zdena Mašínová se o možném místě, kde jsou ostatky její maminky, dozvěděla pouze od neznámého svědka: „Když jsem šla na hřbitov, tak mi jeden neznámý muž ukázal, kde leží,“ řekla Mašínová mladší.
Před tím, než se začne kopat, bude probíhat výzkum v archivech: „Nejprve budeme muset nashromáždit všechny možné dokumenty, abychom mohli určit, kde se nachází ostatky Zdeny Mašínové starší,“ uvedla radní Milena Johnová (Praha Sobě), jež povede pátrání. Podle starosty Prahy 7 Jana Čižinského chce město shromáždit potřebné dokumenty v řádu týdnů a ostatky by mohly být vyzvednuté během několika měsíců.
Statečná Mašínová
Podle zastupitele Jiřího Pospíšila (Spojené síly pro Prahu) by došlo k exhumaci i všech dalších ostatků, které by byly během hledání Zdeny Mašínové nalezené. Na Ďáblickém hřbitově se podle odborníků nachází pozůstatky těl dvou stovek politických vězňů. Někteří odborníci by si přáli, aby byli exhumovaní všichni, kteří zde leží. Podle Jana Čižinského to však není možné a je potřeba platný zákon, který by to umožnil a stanovil konkrétní postup.
Zdena Nováková se narodila v roce 1907 v Olomouci. Ve svých dvaceti dvou letech se provdala za majora Josefa Mašína. Podobně jako její muž, i ona se za druhé světové války účastnila odbojových aktivit. Kvůli tomu byla i v roce 1942 několik měsíců nacisty vězněná. O jedenáct let později se dostala za mříže znovu. Tentokrát kvůli odbojové činnosti jejich synů Ctirada a Josefa Mašínových.
Ve zmanipulovaném soudním procesu pak byla v roce 1955 odsouzená na 25 let k těžkému žaláři. V té době byla již ve velmi špatném zdravotním stavu a v roce 1956 zemřela v táboru nucených prací v Pardubicích. Na začátku devadesátých let pak byla rehabilitována a v roce 1998 dostala in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o rozvoj demokracie.
