8°C
Výběrem místa a času pro svůj čin muž dosáhl toho, že si jeho počínání všimla řada lidí, kteří Václavským náměstím dennodenně po houfech proudí. Někteří z nich se jej po zorientování snažilo hasit. Jiní zůstali stát jako opaření. Jak na celou situaci s odstupem dnů vzpomíná Jaroslav, který se Blesk.cz svěřil?
Scéna jako z filmu!
Jaroslav byl svědkem celé události od okamžiku, kdy se muž polil a zapálil, až do chvíle, kdy jej těžce popáleného odvážela sanitka do nemocnice. Stál tehdy zhruba 3 až 5 metrů od místa. „Čekal jsem na kamaráda. Než přišel, šel jsem si přečíst cedule k Palachově výstavě. Najednou se otočím a vidím, jak jeden pán druhému bere malý šedý kanystr nebo barel z ruky,“ popisuje po paměti, jak to celé začalo.
Jenomže pán v tu chvíli něco pro Jaroslava nesrozumitelného vykřikl a zapálil se. „Čtete si o Palachovi a pak se někdo před vámi podpálí. Vypadalo to jako z filmu o Palachovi – Hořící keř. První se k němu vydal pán v černém kabátě, který sundal, a hasil ho. Ten by si zasloužil označení »hrdina« (podle popisu, který Jaroslav uvedl, by se mělo jednat o Valentina Papaziana, s nímž Blesk.cz také hovořil – pozn. redakce). Pak se k němu přidali další asi dva nebo tři lidé,“ uvádí. „Kolem toho všeho poskakoval psík, toho vzala žena za vodítko, které měl na sobě. Couvala s ním dozadu a ještě upadla na záda,“ líčí chaotické okamžiky.
V Praze na Václaváku se pokusil upálit muž (54). 50 let po Palachovi Blesk TV
„V tu dobu pán ještě hořel. Když už byl ‚polouhašen‘, přišel nějaký chlap s hasicím pěnovým přístrojem a dohasil ho,“ říká Jaroslav. Zároveň poukazuje na to, že když se dotyčný zapálil, Václavské náměstí zrovna objížděla kolona policejních aut, která doprovázela limuzínu. „V první chvíli jsem myslel, že jedou k dotyčnému,“ podivuje se. Ale až teprve poté přijeli policisté na místo, které po částech zavřeli páskami. „Pán hořel jednu nebo dvě minuty, možná déle. Ten čas se zdál hrozně dlouhý.“
Nesoulad ve svědectvích
K bezvládnému muži pak podle Jaroslava přiběhla také blonďatá dívka, jež bezprostředně po události poskytovala médiím rozhovor. „Paní tam přiběhla, až když byl uhašen, a zavolala záchranku,“ uvedl.
Jako by se zastavil čas
Většina očitých svědků, včetně těch, kteří dotyčného hasili, potom místo události kvapně opustila. „Nebyl důvod tam čekat dále, na co? Na média? Veřejně se prezentovat? A že hned nešel nikdo hasit?“ podivuje se Jaroslav nad tím, že i když tou dobou bylo Václavské náměstí jako každý den přeplněno lidmi, pomoct se odhodlali jen někteří. Za zlé jim to ale nemá. „Ano, byl to šok… velký šok… myslím si, že pro všechny, kdo to viděli.“
„Že lidé byli opodál, nevidím jako nic špatného. Určitě bych to nebral tak, že byli lhostejní, to určitě nebyli. Nikdo neví, jak by sám reagoval. Jen co vím a viděl jsem, jak lidé byli šokováni, jako když zastavíte čas,“ říká. I pro něho osobně to byla zkušenost, na kterou opravdu nebyl připraven. „Než jsem se »probral« z šoku, už u dotyčného stáli lidé, co ho hasili.“
K další tragédii nebylo daleko
O den později, tentokrát u budovy Národního muzea, se schylovalo k tomu, že se celá situace bude opakovat. Muž (47) polil hořlavinou několik vlajek a při přiblížení dozorujících hlídek strážníků a policistů začal polévat i sebe. Bezpečnostní složky jej však před uskutečněním činu stihly zadržet a k nejhoršímu nedošlo. Také jeho motivy k tomu, proč se zachoval tak, jak se zachoval, policie prověřuje.
