9°C
Přednášku pořádala Národní technická knihovna společně s Národní galerií před zahájením výstavy Aj Wej-weje v Praze 16. března. Ačkoliv přednáška začínala v půl sedmé večer, více než půl hodiny před zahájením v knihovně čekaly desítky lidí. Nikdo neměl své vyhrazené místo, a tak ti, kteří byli první ve frontě, měli větší šanci dostat se na panelovou diskuzi.
Celý večer zahájil ředitel Národní galerie Jiří Fajt, který představil všechny řečníky. V úvodu se ujala slova sinoložka a překladatelka Olga Lomová. Následoval proslov ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09), který se rozpovídal o tom, jak situaci v Číně vnímá společnost a on sám.
„Existují teorie, že v Číně nebude nikdy možné nastavit režim jako v Evropě kvůli odlišné kultuře a historii. Já ale věřím tomu, že to je možné. Že je možné nastolit stejný režim, co se lidských práv týče,“ stál si za svým ministr zahraničí.
Následoval proslov hlavní osobnosti večera, umělce Aj Wej-weje, který s publikem sdílel svůj životní příběh a příběh svého otce, který byl pro své umění ve vyhnanství. Po návratu do Číny žil hlavně z obchodování se starožitnostmi, ke kterým si vytvořil vztah. Na druhou stranu ale přiznal, že si nikdy nevytvořil vztah k Číně a hlavně ne Pekingu, který se podle něj překotně rychle mění a trpí vším rozvojem.
„Z Číny mám rád jídlo a jazyk, ve kterém se naopak cítím doma,“ dořekl na závěr, což vzbudilo hlasitý smích z řad posluchačů. A jak už bývá zvykem, bývalý ministr zahraničí během jednotlivých rozprav ostatních odpočíval, aby nabral síly na svou další řeč. Na video se můžete podívat tady:
„Styděl bych se své umění ukazovat uprchlíkům. To, co dělám, nemá pro ně žádnou hodnotu. Dělám to, co se žádá,“ řekl s nadsázkou umělec. Poukázal na to, že uprchlíci potřebují pozornost a aby na ně lidé nekoukali jako na problém. „Jestli chcete udělat změnu, začněte sami. Vše začíná u jednotlivce,“ vysvětlil.
