Každý řidič s platným průkazem musel nejprve složit sérii testů. Jejich součástí je také test ze znalosti dopravních značek. Absolventi testů na „řidičák“ tedy dají za pravdu, že různých značek podél silnic existuje obrovské množství.
Některé z nich se navíc podle Roberta Vacka z Autoklubu České republiky umisťují nevhodně na okrajová místa městské zástavby. Tento jev je na základě zjištění redakce Blesk.cz pozorovatelný také v Praze.
„Při umísťování nadměrného množství dopravních značek řidič ztrácí svou pozornost. Nepotřebuje potom vědět, jestli má jet rychle nebo pomalu, či kdy má dávat přednost v jízdě. Značky mu všechno řeknou za něj a on pouze jede jako automat. Je to jako s nadměrným užíváním penicilinu, řidič je potom jako bacil a zvykne si,“ míní Robert Vacek.
Používejte víc pravačku
Řešením je podle odborníka v rozumné míře návrat pravidla pravé ruky, které v současnosti téměř vymizelo. V Anglii či Nizozemí se podle Vacka tento přístup osvědčil. Jedná se přitom o elegantní řešení, které platí všude stejně – za jakékoliv dopravní situace. Nemluvě o ušetřených penězích za neumístěné dopravní značky.
„Na křižovatkách, kde se dává přednost zprava, řidiči počítají s tím, že jim někdo do překřížení může přijet. Ve větší míře také předpokládají, že na to někdo může zapomenout a nepojedou tak rychle. Řidič je v takových dopravních situacích mnohem aktivnější a obezřetnější,“ uvádí výhody takového řešení Robert Vacek.
Dle odborného názoru takzvaný les dopravních značek zapříčiní to, že je řidič přestane vnímat. Pravidlo pravé ruky je prý mnohem spolehlivější než falešný pocit bezpečí, kdy si řidič řekne: „Já jsem na hlavní, mně se nic nestane.“
Magistrála ne, okraje ano
Samozřejmě je podle Roberta Vacka vhodné o tématu uvažovat pragmaticky a náhlý přechod na pravidlo pravé ruky například na magistrále by nebyl ideálním řešením. Pro sídliště a satelitní městečka by se ale mnohdy mohlo jednat o velice vhodný režim.
„Také proto, že pravidlo pravé ruky všeobecně zklidní a zpomalí dopravu. Na sídlištích si hrají děti, chodí tam maminky s kočárky,“ upozorňuje Robert Vacek.
Jízda po paměti
Dalším jevem, který dokáže řidiči nejen v Praze zamotat hlavu, je změna dopravního značení. Spousta šoférů totiž jezdí své naježděné trasy zpaměti. Pokud ale náhle dojde k přeznačkování, může být malér na světě.
„Tato věc se skutečně děla například v centru Smíchova, když zde přibyly jednosměrky. Řidiči tehdy nedobrovolně končili se svými auty v podzemní garáži zdejšího obchodního centra,“ uvádí jeden příklad za všechny Robert Vacek.
Kdo to může ovlivnit?
Naděje, že by Praha alespoň v některých místech začala častěji využívat tohoto systému, je v rukou jednotlivých úřadů. „Menší uličky spadají pod jednotlivé městské části pod odbory dopravy. Naše organizace má pouze poradní právo, stejně jako policie,“ uvádí tisková mluvčí Technické správy komunikací (TSK) Barbora Lišková.
TSK tedy funguje jako jakýsi domovník, pokud ale majitel vozovky značku umístit chce, správa mu v tom vyloženě bránit nebude. Kromě městských částí, TSK a policie se ještě k dopravním režimům vyjadřuje Institut plánování a rozvoje (IPR), takže se jedná o složitý mechanismus.
„Je pravda, že řidiči si obecně na pravidlo pravé ruky odvykli. Například u supermarketů se začínají objevovat cedule, že tam toto pravidlo platí,“ potvrzuje Barbora Lišková.
„Přesto na tom z tohoto hlediska Praha ještě není tak špatně, jako některá menší města,“ zakončuje na pozitivnější notu Robert Vacek.
Podívejte se na dopravní značení křižovatek pražského sídliště:
