V době, kdy na kontinentu zuřila druhá světová válka, vznikala na rýsovacím prkně architekta Josefa Havlíčka studie radikální proměny pražského centra. Počítala s totální přestavbou podstatné části Nového Města a jeho přeměnou v rozlehlý park.
V něm by zůstaly stát některé historické památky, především církevní stavby, kontrastující se třemi novými mrakodrapy o 74 podlažích a výšce přes 220 metrů.
Stupňovité mrakodrapy do sebe slučovaly všechny administrativní funkce státu. V jednom byla umístěna státní správa (všechna ministerstva a parlament), ve druhém veškerá administrativa průmyslu a ve třetím administrativa zemědělství.
Panorama pravobřežní části města tak měla podle představ autora ovládnout trojice majestátních mrakodrapů, tak zvaná Pražská CITY, vytvářející symbolický protipól historickému panoramatu s Pražským hradem na levém břehu.
Studie myslela také na veřejnou infrastrukturu. Na uvolněné ploše od Karlova náměstí k Vyšehradu mělo vzniknout univerzitní město, spojené s fakultní nemocnicí, které by patřila další výšková budova.
K zemi by šly i všechny domy na nábřeží
Zástavba Nuselského údolí byla určena k likvidaci a celé údolí mělo být přeměněno v park s rekreačními a sportovními plochami. Zbourány měly být rovněž všechny domy na nábřeží, s výjimkou Národního divadla, aby uvolnily místo rozšíření pěší promenády s několikanásobným stromořadím.
Centrum města měla od severu k jihu protnout hlavní dopravní komunikace ve stopě dnešní severojižní magistrály. V místech zrušeného bubenského nádraží se křížila s druhou dopravní tepnou, západovýchodní transversálou, která směřovala z Dejvic přes Holešovice a Libeňský most dále do Vysočan.
Pařížská třída měla být tunelem pod Starým Městem vyústěna na Václavské náměstí, koncipované jako hlavní městské shromaždiště. Národní muzeum bylo zániku ušetřeno.
Ačkoliv se zdá Havlíčkova studie z dnešního úhlu pohledu naprosto šílená, zapadala do myšlenkového proudu předválečného funkcionalismu. Odráží se v ní radikální myšlenky „duchovního vůdce“ moderní architektury Le Corbusiera, prezentované podobně radikálním plánem přestavby Paříže. Mrakodrapy v bezbřehých plochách zeleně, prošpikovaných dálnicemi, podchody a nadchody, to byl tehdejší ideál, později zprofanovaný sídlištní výstavbou.
Dnes jsou již mnohé z těchto myšlenek překonány. Přesto se však pod taktovkou soukromých developerů objevují nové nápady, jak na alespoň některé z nich navázat.
Podívejte se na plány a vizualizace, které měly změnit Prahu:
