Praha 2050: Bez vody, bez aut a lidé v podzemí? Výstava na Karlově náměstí varuje před klimatickou krizí

Prognózy vědců o postupující klimatické krizi jsou všeobecně známé. Jak se ale projeví v prostředí hlavního města? Rostoucí teploty a stále větší výkyvy počasí, výpadky dodávek energií, úbytek nezávadné vody, nejisté zásobování, to jsou jen některé z jejích předpokládaných dopadů.

Šest velkoformátových ilustrací vykresluje konkrétní místa Prahy: Barrandovský most, náměstí Jiřího z Poděbrad, ústí tunelu Blanka, příměstský satelit nebo stanici metra. Na nich se autoři Terezie Unzeitigová s Ondřejem Duškem snaží představit, jak se může život ve městě změnit a s jakými možnými problémy se jeho obyvatelé budou potýkat.

Z metra tržiště a z tunelu Blanka pěší zóna 

„Vybírali jsme místa, u kterých předpokládáme, že se změní to, jak je lidé používají nebo kdo tam žije. Zároveň jsme chtěli, aby změny byly dobře vidět,“ sděluje Blesku Terezie Unzeitigová. Proto vybrali za jednu z lokalit tunel, který se stal pěší zónou kvůli stínu a úbytku osobní dopravy. Navíc se kvůli neúprosnému vedru na povrchu mnoho aktivit přesunulo do podzemních prostor. Ve stanici metra Smíchovské nádraží vzniklo neformální tržiště, kde se prodává a vyměňuje. 

Na dalším panelu zachycují autoři budoucnost satelitního městečka Jesenice, které zdražení pohonných hmot zcela odřízlo od centra, takže se tam stěhují soběstační dobrodruzi. Na nádraží Praha-Smíchov se zase rozmohla nákladní kola a nákladní tramvaje. „Řidiči nákladních kol tu přebývají v nedostavěných torzech budov s výhledem na luxusní gated zóny,“ popisuje Terezie. Na zbylých dvou panelech je zachycen přídel vody na „Jiříku“ a budoucnost Vltavy pod Barrandovským mostem.

Proč jen šest míst? 

„Přemýšleli jsme i o dalších místech, zkoušeli jsme kreslit sídliště nebo krytou sjezdovku pro bohaté v místech prosecké bobové dráhy, ale v konečném výběru jsme od nich upustili,“ vysvětluje autorka. Kresby jsou hodně detailní, Terezie a Ondřej si vyhráli s postavami i nápisy na billboardech a zdech, protože ty o městě říkají hodně. 

„Na panelu Výdej pitné vody na náměstí Jiřího z Poděbrad je třeba teplota 39°C, kterou jsme nakonec těsně před výstavou přepsali na 49°C. Když jsme výstavu instalovali, bylo totiž 36°C,“ děsí se Terezie. Dalším oblíbeným detailem autorky je reklama na klimatizovanou „randicí zónu" na Petříně. „A detail, který mě v průběhu nejvíc znepokojil, je prodavač s rouškou na tržnici – ten měl znázorňovat, že se možná rozšíří zatím neznámé choroby. O rok později vypukla pandemie koronaviru,“ dodává.

Vedro a apokalyptické 

S nápadem přišel prý poprvé Ondřej, a to už v roce 2019. České klimatické hnutí tehdy zažívalo velký rozmach a oba přemýšleli, jak k tomu co nejlépe přispět. Napadlo je tedy, že by mohlo být zajímavé ukázat na konkrétních místech dopady klimatické krize a jejích projevů. „Důležité pro nás přitom bylo zamýšlet se nad tím, jak se obecně známé prognózy projeví v každodenním životě v našem městě,“ komentuje Terezie.    

Výsledkem je prý sice "jen" šest obrazů doplněných texty, ale samotná série vznikala téměř tři roky. Autoři sbírali podklady a oslovili odborníky i odbornice na klima nebo na městskou dopravu. K jejich inspiracím by se také daly počítat futuristické pohledy na města z konce 19. století, edukativní ilustrace i konkrétní umělci a umělkyně.    

„Samozřejmě nevíme, jestli bude Praha v roce 2050 vypadat tak, jako na našich ilustracích. Připadá nám ale důležité zkoušet si představovat, jak se klimatická krize bude dále projevovat, nezavírat před ní oči a pokoušet se zmírnit její dopady tam, kde je to ještě možné,“ říká závěrem spoluautorka Terezie Unzeitigová.