„Mám pocit, že v přístupu společnosti se něco změnilo v zásadě k dobrému. Ale je to téma, které rezonuje i politicky a objevují se i skupiny a organizace vyloženě nepřátelské,“ myslí si jeden ze zobrazených seniorů, který nechtěl být jmenovaný. Výstava nese podtitul „Jejich vlajka je duhová, oni sami bývají neviditelní“.
Pro pamětníky žijící většinu svého života v socialistickém Československu, kdy svou sexuální orientaci převážně skrývali, není vůbec jednoduché svůj životní příběh vyprávět, přesto se o úsměvné i mrazivé chvilky podělili. Lidé si tak mohou na výstavě kupříkladu poslechnout, jak vzpomínají na dobu minulého režimu, kdy poznávali vlastní homosexualitu.
Slovo gay bylo tabu
Jejich slova si lze přehrát online nebo po načtení QR kódu, který je u každé fotografie umístěn. Na různé trable, které musela kvůli homosexualitě snášet, vzpomíná například paní Jana. V době před rokem 1989 žila nějakou dobu s partnerkou, která měla dítě a zažila podle jejích slov až komickou situaci ve škole, kam si je obě předvolali. „Oni by nikdy nevyslovili slovo gay nebo dokonce lesbička, to bylo tabu,“ vzpomíná, jak nakonec řekla, že jsou prostě kolegyně.
Takzvaným coming outem, kdy se lidé se svou orientací svěří někomu blízkému, si nejen ona musela projít za komunistického režimu, během nějž se rozhodně nestálo o žádné „vybočení z normálu“. Tehdy se o homosexualitě prostě nikde moc nemluvilo a oproti současné době ani nešlo nikde nalézt nějaké informace či odbornou literaturu. Často byla i terčem posměchu. „Typický gay byla postava z italské nebo francouzské komedie, která směšně piští a je zesměšněna,“ vzpomíná na dobu 80.let ve svém příběhu další z lidí, které zachytili fotografové.
Výslech i vyhazov
Další ze zobrazených lidí například zažil výslech na státní bezpečnosti nebo vyhazov z práce. Ve svém vyprávění vzpomíná i třeba na to, že za minulého režimu se těžko dalo i v odborné literatuře o homosexualitě nalézt vůbec nějaké informace. Sám se dočetl mimo jiné, že homosexualita je pro socialistickou společnost nežádoucí. Zažil i moment, kdy musel opustit kvůli své orientaci zaměstnání. Tehdy učil na střední škole, kde studovaly samé dívky. Nejprve vypukla aféra kolem jeho kolegy a později došlo i na něj. „Řekli mi, že já jsem naprosto v pořádku, ale že jistě uznám, že s takovouto orientací nesmím předstupovat před žákyně,“ vzpomíná.
„Ponížení, přehlížení, hrozby,“ charakterizuje ve vyprávění období 50., 60. i 70. let v tehdejším Československu dnes již důchodce Petr. Chování vůči homosexuálním menšinám popsal jako „diktát většiny“, který občas lze pociťovat i dnes. „Očekává se, že založíš rodinu a budeš mít děti nebo víc a nebude na škodu, kdy se oženíš i dvakrát,“ říká.
Výstavu lze nalézt na Smetanově nábřeží až do 16. srpna na nedávno otevřené pěší zóně u zastávky Národní divadlo. Prohlédnout si fotky a poslechnout příběhy lze i na webu.
